Únor 2014

KONCERT PRO AGREGÁT VOL. 2

28. února 2014 v 23:03 | Dav

Benefit na agregát vol. II v Bílý Vráně

Agregát je potřeba! Jak pro pořádání punkovejch koncertů, tak pro noční skateboarding v rampách nebo ulicích. Spojme síly a složme se na to! Celá myšlenka DIY je taky o sdílení - názorů i prostředků.

Zhruba půl roku po prvním benefitu na agregát, kterej by měl bejt k dispozici širokýmu okruhu pražskejch punks pro dělání venkovních koncertů, navazujeme benefitem číslo dvě. Ten se odehraje v znovuotevřenym prostoru Bílý Vrány na úpatí Šáreckýho údolí. Bílá Vrána byla místem, kde se v minulosti odehrály pro mnohé z nás zásadní punkový akce, na který do dneška vzpomínáme. Proto jsme pochopitelně rádi, že Vrána zase valí, je to skvělej prostor, kterej má patřičnej špiritus.

Pokud všechno půjde dobře, po týhle akci by už mohlo bejt k dispozici potřebný množství peněz (na minulým benefitu se vybralo 10 000,-), abysme si koncertní jaro a léto mohli všichni užít v plný parádě venku na ulicích, pod mostama, v opuštěnejch barácích nebo ve skejtovejch rampách. Přines sebou vegan či vegetarian pochutinu, bude společná hostina. Venku oheň a krabicová poezie.
Začneme kolem 16:00, v deset musí bejt šlus. Vstup klouzavej: kilo a víc je naprostej ideál, ale pokud nemáš peníze, stejně přijď a podpoř benefit dobrovolnou částkou!

a Benefitu pro agregát vol. 2 zahrajou:
Or - příliš hlučná pomalost
Aorta - devádesátkovej hácé autentickej jak kurva
Kurac - basa bicí, čuráckej diktát
Planety - libé písně a krvavé poselství třídního boje
Paregorik - noise hluk chlapíka z klutz
Zkouška sirén - heavy co chceš
Láska a přátelství - punk co miluješ

Spoj: Do Bílý Vrány se dostaneš busama č. 107, 147, který jedou z Dejvickýho kulaťáku rovnou na zastávku V Podbabě a od tama kus pěšky směr Šárecký údolí. Budou tam i nějaký fáborky. Nebo možno též busem 160 a 116 rovněž z Dejvickýho kulaťáku na zastávku Břetislavka. Noční spoje jedou! Událost na Fejsbuku tady.

RIVER RUNS RED

17. února 2014 v 22:48 | Banan
Sedím sám v pokoji a poslouchám River Runs Red od LIFE OF AGONY. Je to už skoro 20 let, co mě tahle deska donutila přemýšlet i o jiných věcech, než které mě v té době běžně přišly na mysl. O tom, že smrt je součástí života, jakokoliv tahle pravda nikdy nakonec nepomůže zmírnit bolest, když pak opravdu přijde. Při poslechu toho alba mi ale poprvé plně došlo, co se všechno může stát a proč. Že někdy je bolest moc silná na to, aby ji mohl kdokoliv z nás pochopit. A přestože ji dokážeme vidět, nedokážeme udělat nic, co ji může zastavit nebo jen zmírnit. Naučili jsme se, že dokážeme najít recept na vše, vždy mít odpověď a řešení, nejlépe prefabrikovanou do pár frází, které nevypovídají nic o bolesti, která není naše. A když ani láska těch nejbližších nezaství démony, nezbývá než se smířit. A odpustit. V situacích jako je tahle, se může zdát nějakej dávno zapomenutej rock´n´roll něčím naprosto nepodstatným, ale síla téhle desky je evidentně zcela nadčasová i když dost možná nepřenosná. Ani ona nedokáže ve finále zmírnit bolest, ale mě naučila pokusit se o bolesti přemýšlet i z druhé strany, snažit se ji přijmout jako součást našich životů. A smrtí.

Poznal jsem Míru někdy v roce 2001 na Fluffu na Výstavišti. Byl to veselej kluk s těkavejma očima a X na rukách. Měl obrovskej dar rozesmývat lidi ve svém okolí, byť někdy možná trochu nechtěně. Ale kdykoliv sem ho viděl, bylo jasný, že budu mít pusu od ucha k uchu a dost často k tomu stačil jen pohled. To je obrovská síla lidí s dobrým srdcem. Ani to mu ale nakonec nepomohlo vyhrát jeho bitvu. A tak mi zbývají jen vzpomínky. A a no, je to kurevsky málo i pro mě, natož pak pro jeho rodinu nebo blízské přátele. Ale kdykoliv pojedu v Plzni kolem bývalého Výstaviště, vezmu do ruky desku Kevorkian nebo Flowers, to první, na co si vzpomenu, budou ty těkavý oči a nějakej neuvěřitelnej fórek, ke kterýmu mu někdy stačil jeden jedinej pohyb nebo dvě slova. Odpočívej v pokoji kámo, měl jsem tě moc rád.