Září 2013

LIFE HAS NO VACANT TIME

29. září 2013 v 18:45 | Banan
Hele, něco vám řeknu. Při posledním setkání se SELFISH naživo, jsem měl pocit, že je ty ketaminy a podobný věci zpomalujou až moc a rozhodně se to tak trochu projevilo i na podiu. Ale jejich poslední deska, kterou teda nahráli už v roce 2008 a vydali až teď, je každopádně naprostá zabijárna!!! "Life Has No Vacant Time" logicky navazuje tam, kde skončily dvě předešlé a také naprosto vynikající nahrávky a posouvá celou tuhle palbu ještě blíže k melodickému, ale tradičně kurevsky energickému Burning Spirit hard coru, u kterého jsem měl dlouho pocit, že mimo Japonsko ho nedokáže nikdo zahrát tak, aby se vám srolovaly ponožky. Jenže hovno, Selfish opět dokázali, že pobyt Otto Itkonena v Zemi Vycházejícího Slunce a následná velmi intimní kooperace Selfish s tamnější scénou je navedla na stejnou samurajskou stezku a tohle aktuální album to jen podtrhuje. Společně se současnou podobou německých Burial je to fakt jediná kapela, která se v tomhle stylu vyrovná originálům z Japonska - tempo jak kráva, riffy jak kráva, zabijácké melodie a agresivita, fakt nechybí vůbec nic a platí to i o božím obalu a tradičně skvělém zpracování desek na Feral Ward. No excuses přátelé!

"Hi, I´m Sam". Proti mě stojí týpek ve špinavých uzkých džínách, vestičce, košili a koních. Má vlasy po ramena, ve tváři vrásky, šibalský úsměv a za uchem cigáro. Sam Henry, chlápek, co nabubnoval "Is This Real?", "Youth of America" a "Over the Edge" od Wipers, v součastnosti 61 let a toho času na turné s DON´T. Na turné po squatech, malých klubech, bez garanci a v drtivé většině se spaním na zemi. A minimálně v Praze za celý večer a celé ráno bez jediného náznaku problému, zato vždy usměvavý, vděčný a skromný. Potkat se s někým takovým a vidět ho hrát pro měl byl vyjímečný zážitek, bez jakéhokoliv zbošťování nebo stavění někoho na piedestal, už jen proto, že to v tomhle případě a za těhle podmínek ani nebylo dost dobře možný. O to silnější to ale bylo, protože tenhle chlápek je fakt jeden z mála dalších důkazů, že to může bejt na celej život a totálně poctivý.

ALBION FOREVER

25. září 2013 v 16:46 | Banan
ALBION na 007

ALBION + ESAZLESA + VELO
27.9.2013
Praha, Klub 007 Strahov
Start: 19.30
Vstup: 100kč

Když jsem někdy v roce 1998 dělal dnes již kultovní koncert Albion v sálu Obecního úřadu obce Vochov, nikdy by mě nenapadlo, že jim budu pomáhat s koncertem i v roce 2013, ale jsem za to moc rád. Tenkrát jsem si spletl datum a tak mě jejich příjezd velmi překvapil, stejně jako je mé přivítání se slovy - "čau kluci, co tady děláte o den dřív?". Následně jsem ale objel okolní vesnice na narychlo vypůjčené babetě, sehnal od starosty klíče a koncert nakonec proběhl. Nic z toho se asi opakovat nebude, ale jinak jsem si jistej, že přivítam vlastně úplně stejný, usměvavý a vtipný kluky, který ani po letech nezapoměli na svoje kořeny. A jsem opravdu rád, že jejich návrat proběhne tímhle způsobem, na Sedmičce, pro dobrou věc a s partou kamarádů z Chebu. Odtud totiž původně pocházejí i Esazlesa, které asi není potřeba nějak více představovat a samozřejmě i Velo, v jejichž sestavě najdeme členy kultovních chebských kapel jako Esgmeq nebo Intro. Tohle město mě v polovině 90. spolu se Strakonicema tak trochu vychovalo a je mi ctí, být součástí téhle chebské párty v mém nejoblíbenějším klubu na světě. Stavte se taky, bude to fakt dobrý a nejen jako vzpomínání na staré časy.


BERNAYS PROPAGANDA + DON´T + VLASTA POPIĆ

21. září 2013 v 12:07 | Banan
Skopje - Portland - Varaždin: jízda na 007 zaručena

BERNAYS PROPAGANDA (Makedonie) + DON´T (USA) + VLASTA POPIC (Chorvatsko)
24.9.2013
Praha, Klub 007 Strahov

Start: 19.30
Vstup: 200,-

Kdybych se sebevíc snažil, tak bych podobnou sestavu nikdy nevymyslel, ale vtip je v tom, že to do sebe takhle krásně zapadlo úplně samo. Tím pádem nás 24.9. na Sedmičce čeká naprosto parádní večer s jednou kapelou zajímavější než druhou. Ale vezměme to pěkně popořadě.

BERNAYS PROPAGANDA je jednou z kapel, které udělám koncert kdykoliv a za jakýchkoliv okolností. Extrémě sympatická parta vtipných a skromných punks ze Skopje, která rozdává dobrou náladu kdekoliv se objeví a samozřejmě také jedinečná a originální kapela, jejíž koncerty jsou dnes již (naprosto právem) vyhlášené. Moc dobře si pamatuju, jak mi Vasko kdysi říkal, že na indie rockery jsou moc punk a na punkáče moc indie rock a tím pádem na jejich koncerty skoro nikdo nechodí. Ale že jim je to jedno a jsou odhodláni dál dělat co je baví na 100%. A právě díky tomuhle přístupu dokázali spoustu věcí změnit a jejich zatím poslední koncert Na Půlce se proměnil v totální párty, kdy tancovali úplně všichni. Tvrdý groovy punk s nekompromissní rytmickou sekcí, melodické kytarové nápady a parádní vokál zpěvačky Tiny, k tomu pořád kritický punkový přístup a snaha nebrat se smrtelně vážně. Je opravdu jen málo kapel, kterým se tohle povedlo a já jsem fakt rád, že je tentokráte uvidíme na Sedmičce.
Navíc, když se tam sejdou s DON´T - kapelou z Portlandu, která navazuje na ten nejlepší punk z počátku 80. let ala Wipers. Ve spoustě případů by to byla jen tak trochu slova do větru, která jste slyšeli milionkrát, jenže v Don´t hraje Sam Henry, původní bubeník Wipers, který s nimi nahrál první tři naprosto kultovní desky, v současnosti je mu 60 let a přesto se chystá do Evropy ve společnosti téměř stejně starých kumpánů, zpěvačky Jenny a Kellyho Haliburtona. Ten je navíc velký kamarád celé punk party ze Skopje a do Prahy se tak prý těší o to víc.
Vypečený line up doplní chorvatší VLASTA POPIC, opět kámoši nezničitelného Vaska, kteří hrají parádní energický post punk, opět s uhrančivým dívčím vokálem. Potencionálně nezapomenutelný večer, tak doufám, že se uvidíme!


PINK CUNT

17. září 2013 v 13:54 | Banan
Yes! HARD SKIN vydali novou desku, což už je samo o sobě naprosto skvělá zpráva, ale ještě lepší je, že vyšla ve dvou verzích. První je s modrým obalem a je nazpívána klasicky členy Hard Skin, tak jako vždy. No a pak je verze s růžovým obalem, kde každou skladbu zpívá jiná zpěvačka a zní to naprosto skvěle. Hard Skin, přestože je to vlastně jen parodie na oi, měli vždy obrovský talent na psaní totálních oi hitů a tady tomu samozřejmě není jinak. Teď ale dal navíc dívčí vokál jejich muzice úplně jinou náladu bez toho aby to celé ztratilo náboj. Navíc je to pořád extrémně vtipný a s nadhledem jako svině, což posouvá celou věc směrem ke genialitě. Jen u málo kapel se tak skvěle bavím jako u Hard Skin a přitom to tak kurevsky šlape. Žádný rádoby hahaha gore/grind, ale totální sarkasmus mířící vždy neomylně přesně do středu terče. Hrozně bych si přál tuhle kapelu vidět naživo, takže seriózně přemýšlím o tom, že vyrazím do Lipska, kde hrajou na tradičním oi meetingu, jehož každý ročník čítá účast zhruba tisícovky skinheadů, čímž je o zábavu plně postaráno. Hard Skin tam jsou jako jeden z headlinerů, což není na kapelu, která si v podstatě dělá ze skinheadů prdel, rozhodně špatný. Pojeďte taky nebo si aspoň sežeňte jakoukoliv jejich desku a můžete klidně začít růžovou a modrou.

Další parádou je kompletní vinylová diskografiie MAN LIFTING BANNER, kultovní straight edge kapely z Holandska, ve které hráli členové Lärm, Seein Red a Mainstrike a která byla jednou z prvních evropských polit straight edge kapel. Stejně jako u belgických druhů ve zbrani Nations on Fire neztratila jejich muzika ani po letech nic z výbušnosti a nasranosti a tak jsem to celý propogoval po pokoji. Rychlý a nekompromisní hc/punk s tím srozumitelným a lehce melodickým old schol feelingem. Trochu je to podobný další geniální kapele tý doby a to švýcarským Profax (vydali dva singly na začátku 90. let, oba těžce doporučuju), ale Man Lifting Banner jsou ještě větší jízda. Texty proti náckům, kapitalismu, za práva zvířat, vše naprosto bez kompromisu, možná z trochou tehdejší naivity, ale taky podpořeno argumenty. Celé tohle dílo vyšlo na kultovním Crucial Response Records a kromě dvou lp napěchovaných skvělou muzikou je přiložen i masivní booklet ve formě brožůry a taky plakát. Původní pressy těhle nahrávek se shání velmi špatně a tak jestli chcete mít doma opravdový kus evropské hc/punk historie, jděte do téhle diskografie. A jen tak mimochodem, všechny kapely, o kterých byla v tomhle odstavci řeč, byly v počátcích asi největší inspirací pro Balaclavu. A minimálně u mě se v tomhle ohledu nic nezměnilo.

No a jelikože poslední týden byl co se týká desek fakt celkem plodný, tady je ještě TOP 10 (bez pořadí) a tím pádem další doporučení zabijáckých nahrávek.

1. MODERN LIFE IS WAR - Fever Hunting
2. KROMOSOM - Nuclear Reich
3. UŠTKNI - Protijed/Oči Šelem
4. UNKILLED WORKER - Season of Doom
5. VIOLENT REACTION - City Streets
6. ZYANOSE - Why There Grieve?
7. OBITS - Bed and Bugs
8. JAWBOX - Grippe (reedice)
9. MINDSET - Leave No Doubt
10. BERNAYS PROPAGANDA / MODERN LOVE - split
(dobře, tak ještě jednu)
11. OR - s/t

Jo a jen taková poznámka na závěr. ENEMY OF THE SUN FEST, který proběhl o tomto víkendu byl naprosto skvělej. Jak kapelama, tak především atmosférou a bylo úplně fuk, jestli to bylo v sobotu na Hellshock nebo v neděli na Sedmičce na Belgrado a spol. Dlouho jsem si takhle neužil nějakou větší akci a chtěl bych poděkovat všem, kdo v tom měli prsty!!!!!!!!

JEDNOU NOHOU V PEKLE

3. září 2013 v 15:27 | Banan
Když jsem jel ráno plavat, tak jsem poslouchal KUUDES SILMA, novou finskou kapelu na Combat Rock Industry. Naprosto přesně se totiž hodila do počasí venku, kdy nevíte jak se oblíct a jestli je ještě léto nebo už podzim. I tahle deska v sobě má trochu chladu a odtažitosti, ale celkově vlastně není tak temná a smutná jak by se mohlo zdát. Všechny kapely z téhle scény měly vždy zvláštní talent pracovat se skvělou melodikou v trochu jiných souvislostech, zbavovat všechny ty klišé punkové nápady nánosu patosu a prvoplánovitosti, ale zároveň udržovat jejich přímočarou přitažlivost. Kuudes Silma tohle vše jen trochu víc posunuli do deathrockových vod a přestože tenhle styl teď opět prožívá svou renezanci a tím pádem i další vyprázdnění, tahle deska vám nad tím vůbec nedá šanci přemýšlet. Ostatně, přesvědčte se sami.


Přesvědčit se na vlastní kůži doporučuji i u L´ACEPHALE - "Malefeasance", ale musím vás rovnou varovat. Asi ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi z nějaký muziky dělo až fyzicky zle a to do takové míry, že jsem tu desku prostě musel vypnout. Stalo se mi to dokonce v Out of Step, kde jsem ohlásil, že pustím jednu stranu desky a zhruba v polovině jsem tam musel hodit Jesse Sykes. V tu chvíli přišla vlastně slastná úleva, protože zloba, brutalita a naprosto nekompromisní přístup k věci L´Acephale opravdu nemá obdoby. Naposlouchoulal jsem za poslední roky opravdu hodně extrémního black metalu, noisu a dronu, ale tahle kapela si ze všech zmíněných stylů vypreparovala to nejšílenější a nacpala to na jednu desku. Jak jsem seděl v tom studiu, jen tak tupě civěl a nechal se vnitřně trhat, napadlo mě, jaký by to asi bylo, poslouchat "Malefeasance" někde na nějaký samotě v horách. A myslím, že by mi z toho regulérně jeblo v hlavě.
Uvidíme se v pekle.