Únor 2012

SÄRKYNEET + LEVITATIONS + KENNY KENNY OH OH

28. února 2012 v 13:10 | Banan
GRRRRRRRRRRRRLLLLLL PUNK NIGHT !!!!!!!

SÄRKYNEET (Finsko) + LEVITATIONS (Německo) + KENNY KENNY OH OH (Německo)
4.3.2012
Praha, Café Na Půl Cesty, Centrální Park Pankrác

Start: 19:30
Vstup: dobrovolný

V neděli 4.3. se v Café Na Půl Cesty odehraje velmi zajímavý koncert. Potkají se tady totiž finští Särkyneet s Levitations a Kenny Kenny Oh Oh z Německa. Jedná se o tři parádní punkové kapely, z nichž každá hraje trochu jiný styl, ale budou se perfektně doplňovat. A taky je úplně super, že na podiu budou ten večer v jasné převaze holky. V obou německých kapelách totiž hrají jen holky a v Särkynnet je za mikrofonem zpěvačka Milla. A v bližším seznamování můžeme začít třeba právě jimi.

Särkyneet z Helsinek jsou poměrně novou kapelou, kde ale najdeme hned několik veteránů finské punkové scény. Parta okolo labelu Combat Rock Industry (desky Endstand, I Walk the Line, Manifesto Jukebox atd.) svojí nezdolnou aktivitou už řadu let tmelí podzemní punkovou scénu na severu. I díky velkému hudebnímu přehledu, otevřené mysli a sympatickému přístupu, se tomto prostředí objevují nové a nové kapely, které stojí na pevném punkovém základě, ale nebojí se čerpat napříč celou historií rock´n´rollu. A přesně to je i případ Särkyneet, v jejichž sestavě najdeme např. Janniho z Manifesto Jukebox a jednoho ze zakladatelů Combat Rock Industry. Kapela má na svém kontě dva sedmipalce a aktuálně i album "Ei Enaa", které přináší energický punk s typickou melancholickou náladou skandinávských kapel. Je zřetelně slyšet, že Särkyneet se nechávají inspirovat švedskými Masshysteri, Terrible Feelings nebo Ebba Grön, dánskými Gorrila Angreb, ale také prvními deskami Rolling Stones, The Smiths nebo The Nerves. Písničky stojí na silných kytarových melodiích a také podmanivém zpěvu v rodném jazyce, který si svou silou krade některé momenty zcela pro sebe, ale nikdy ne na úkor celkové energie. Naživo pak byly kapely z téhle oblasti vždy ještě mnohem přesvědčivější než z desek a tak se můžeme těšit na vyjímečný koncert.

Jak už bylo nazančeno na začátku, jeho součástí budou i dvě velmi mladé kapely z Německa a to Levitations z Berlína a Kenny Kenny Oh Oh z Lipska. Obě kapely hrají jednoduchý dirty/noise/garage punk se specifickou a nakažlivou energií a poctivou dávkou sarkasmu a ironie. Myslím, že lépe to dopadnout nemohlo a tahle sestava kapel se bude doplňovat úplně skvěle. Tak se přijďte mrknout, vstup Na Půlku je dobrovolný, dáte kolik můžete, ale myslete prosím na kapely na turné.


NOEM (de) + DRAMAMINE (de)

21. února 2012 v 14:15 | Banan
Noem + Dramamine
25.2.2012
Klub Final, Žžkov
Start: 20.00
Vstup: 100 Kč

Je skvělý to sledovat znova a znova, jak mladá krev stále více postupuje v punkové archeologii a nasává vlivy hlouběji a hlouběji v podzemní historii. Členové Press Gang přesně v tomhle dozráli do bodu, kdy se jejich nadšení a entusiasmus spojil s nějakou tou životní deziluzí a okouzlením hlučným a temným noise punkem 70. a 80. let. Průsečíkem toho všeho jsou pak NOEM, kteří v sobě parádním způsobem spojují vlivy Jesus Lizard, pozdějších Black Flag a fakanského přístupu k věci. Ze současných kapel by se určitě dali jmenovat Pissed Jeans (k těm mají hudebně blízko opravdu hodně) nebo Sex/Vid. Prostě hlučný noise punk rock s podivně temnou náladou, který je paradoxně agresivní a nebezpečný svou zdánlivou monotóností. Zároveň ale pořád pulzuje výbušnou hard core energií i když je pokroucená do nemocné masy hluku, která vás rozloží na molekuly. Skvěle je to slyšet na jejich aktuální desce Panzer. Naživo do toho NOEM jdou navíc úplně na krev a jejich koncerty už jsou v Německu legendární pro svou nevypočitatelnost, takže je velký předpoklad, že to bude hodně zajímavý.
Společnost na turné jim pak budou dělat DRAMAMINE, další velmi zajímavá kapela z Německa, kde se objevili členové Press Gang a Short Fuse. Oproti Noem jsou přeci jen trochu sofistikovanější, ale hlavu vám dokážou zamotat se stejnou intenzitou. Jejich hudba je postavená více na post punkové náladě a kapelách jako My Bloody Valentine nebo Sonic Youth, ale z mého pohledu je to větší jízda směřující do vod Hot Snakes, klidnějších věcí od Leatherface a v neposlední řadě k Dischord kapelám jako Smart Went Crazy, Severin nebo třeba Medications. Tedy chytrá melodická muzika s lehce hypnotickou náladou, ale i s elektrizujícím punkovým napětím. Nedávno vydaná deska Green Horse v sobě opět skvěle spojila všechny tyhle vlivy a pro mě osobně je to trochu překvapivě jedna z nejposlouchanějších nahrávek počátku roku. Tím pádem se nemůžu tohohle koncertu dočkat a vy byste si ho neměli taky nechat ujít. Přijďte podpořit dvě sympatický kapely do sympatickýho prostoru pražského klubu Final, jehož útulnej suterén je ideálním místem pro podobnou akci.

NI DIOS NI PATRIA

16. února 2012 v 1:02 | Banan

1. MUNDO MUERTO - "Entre El Kaos" (Kanton Crasher, Charged/Distorted)
Moje nová droga a zároveň i moje nejoblíbenější současná kapela z USA. I když, přestože nynější lokace je L.A., tak členové Munedo Muerto jsou latinos jak vyšitý a i to je podle mě důvod proč to zní tak kurevsly dobře. První, co vás napadne jako přirovnání jsou logicky Los Crudos a je to v pořádku. Mundo Muerto sice nejsou tak zběsilý a rychlý jako Crudos, ale zase jsou tvrdší a v některých momentech naopak až hitově melodický, samozřejmě v rámci stylu. V tomhle skvěle absorbovali vlivy West Coast kapel jako Look Back and Laught, Talk is Poison nebo Needles a výsledek srovnává se zemí vše v dosahu. Naprostou samozřejmostí je zpěv ve španělštine, ultrapolitický obsah a řádná dávka vzteku a nasranosti. Navíc absolutně nepochybuju o tom, že je to totálně autentický, což je v dnešní době opravdu celkem vyjímečná věc. Hard core v té nejpůvodnější podobě a takový jaký ho miluju!

2. PORKERIA - "La Mierda De Siempre" (Adelante)
Naprosto stejná krevní skupina, tentokráte z horké půdy jižního Texasu. Opět těžké ovlivnění latino punkem, zpěv zase španělsky (texty ale přeložené i do angličtiny) a zase je to bomba. Porkeria má v sobě o trochu víc klasického d-beat vlivu a primitivistického přímočarého punku (myšleno samozřejmě jako plus). Díky tomu má deska neskutečnej tah, přestože není nijak výrazně rychlá. O to víc je ale úderná a tím se blíží např. kapelám jako Peligro Social nebo Destino Final. Texty a celková nálada opět ve zcela jasných kolejích - deziluze, každodenní přežívání, fízlové a celková zkáza. Věřím každý slovo a každej tón.

3. THE LOWEST FORM - "s/t" (La Vida Es Un Mus)
Další deska, která mi dala knockout jako prase. Za bicími sedí Paco Mus a na singlu s velkou dírou a minimalistickým obalem se zkrývají 4 rozbušky, které vám zdemolujou pokoj. Skvěle zahraný a těžce nenávistný hard core punk, který z drtivých sypaček přechází do zlověstného středního tempa a po celou dobu je to čistá destrukce. The Lowest Form smíchali smrtícím způsobem vlivy Siege, Void, Infest, Black Flag a japonských noise destruktorů jako např. Kuro a to způsobem jaký jsem hodně dlouho neslyšel. Je v tom spousta disharmonií a distortion pedálů, přesto je ale celkové vyznění sevřené a doslova vás zmlátí. Parádní je taky hodně "sick" nálada celé desky, která i přes absenci textů jasně říká, že tohle není prdel.

Všechny tyhle desky má distru např. Mára Rybenský. Zkuste si trochu rozšířit obzory a podpořte kapely, který si to fakt zaslouží a člověka, který odvádí skvělou a v současnosti velmi nevděčnou práci, tím, že je sem dostává do distribuce.
Vím, že většina z vás ty desky nezná a že asi nejsou moc "cool", ale to by opravdu by neměl být důvod je ignorovat, spíš právě naopak. Kdysi to v punku tak nějak fungovalo, že se lidi zajímali o nové kapely i jinak, než že si kupovali jejich trika a věšeli si je na Facebook nebo Last fm. Je to na vás........

http://maskcontrol.com/

UNNA + GEGEN WIND + PLEŠATÁ ZPĚVAČKA

13. února 2012 v 23:30 | Dav/Hluch
Unna + Gegen Wind + Plešatá Zpěvačka
17. února
Café Na Půl Cesty, Pankrác


Po celkem fakt dlouhý době děláme koncert kamarádům - českejm kapelám, který milujem! 17. února to v Café Na půl cesty rozboří Plešatá zpěvačka - jedinej pravdivej metal ze Slezska, sekundovat jim budou Unna - libová post-metalová kýta z MamaMrdaMaso. A poslední do party budou Gegen Wind - jazz-noisový kudrnáči z Bránidla, velká láska. Nedávno jsem byl na koncertě Nod-Nod v Táboře a při jejich setu mně napadlo něco jako "tyvole, vždyť tohle je stejně dobrý - možná ještě lepší než koncerty Swans nebo Neurosis". Došlo mi, jak jsou lidi zvyklí přeceňovat kapely ze zahraničí a podceňovat ty domácí. A pak jsme se taky s Adámkem bavili o tom, jak jsme chodili na skvělý, lokální koncerty Gnu, Human Steak, Anyway, Esgmeq nebo Deverovky, který nám na dobro změnily život, a že žádná z těchhle úžasnejch domácích kapel už nehraje. Neznamená to ale, že bychom se chtěli plácat v minulosti a brečet nad starejma dobrejma časama tyvole. Pořád je totiž z čeho vybírat a z čeho brát inspiraci. Současný kapely dávají kurevsky silnou látku k přemejšlení. Tahle seance, krom toho, že se chceme se všema těma dobytkama zase potkat a trochu zakalit, je snahou o nápravu toho nelíbivýho, hloupýho trendu, že se domácí kapely berou jako něco méněcennýho. Je návratem ke kořenům, jak to máme rádi, jak to milujem. Za tyhle kapely bychom teď prostě dali ruce do ohně, stejně jako bysme dali třeba za ty Neurosis. Vstupný je dobrovolný, ale myslete na kapely. K jídlu bude česnečka z popelnice, k pití tuzemák, díky čau!
Dav

SCARS OF LEAD

9. února 2012 v 20:05 | Banan
Z reproduktorů zuří deska "Scars of Lead" od AGE. Je to už sice nějaký ten pátek co vyšla, ale mám pocit, že s přibývajícím časem její síla spíš roste. Možná je to trochu tím, že není moc dlouhá, prostě vás sedmkrát praští do ksichtu a je konec. Obecně mám oproti všeobecnému názoru krátké desky rád, protože si myslím, že hlad po dalších písničkách je rozhodně lepší než nuda. Nejvíc se to dá asi aplikovat na nějaké extreme/fast/violence, ale funguje to evidentně u jakéhokoliv intenzivnějšího stylu, který alespoň trochu načichl punkem. Age pak naštěstí načichli punkem dost a ohledně intenzity taky rozhodně není nutná žádná obava. S typickým nasazením, lehce čitelnější strukturou songů a zapnutí v křivácích až ke krku, do vás nasolí parádní mix punku a metalu, který pod vlivem japonské kultury zmutoval do zcela specifické podoby. Energické songy, hrané v ne úplně zběsilém tempu, ale zato se smrtící razancí, které je docíleno zejména konstantní kanonádou bicích a nekompromisní kytarovou stěnou. Zcela v tradici japan metal punku je i přísný vokál, občas nějaké metalové sólo a samozřejmě stylová fotka v bookletu. Pro mě osobně jsou Age spolu s Effigy, AI, Framtid a Blowback asi nejoblíbenější současnou kapelou z Japonska. Tahle deska pak vyšla na Black Water, labelu Keitha z Hellshock, kteří ostatně považují Age za svoji velkou inspiraci. Na stejném labelu vyšel i skvělý singl "The Spider Controls Your Emotions". Nigata metal punk madness!!! Jestli to máte doma, hoďte to na gramec a pořádně to napalte!

Osušil jsem pot z čela, trochu se uklidnil a šel si udělat kafe. Dostal jsem tip na odrůdu z Malavi a musím říct, že lepší jsem asi nikdy nepil. Provoněla můj pokoj během pár vteřin a její aroma se nádherně doplňuje s chumelením za oknem. Už v tuhle chvíli je jasné, že zklidnění se bude týkat i následující desky. Nakonec po lehkém váhání sahám po "Green Horse" od DRAMAMINE. Po lehčím váhání jen proto, že jsem trochu překvapivě tuhle desku teď poslouchal každej den. Pořídil jsem si ji původně v podstatě ze studijních důvodů kvůli koncertu Noem a právě Dramamine, který jsme zabookoval předeším kvůli Noem, jejichž nahrávky jsem dobře znal. Takže minulý týden v Berlíně jsem si řekl, že by nebylo od věci se trochu víc mrknout i na tu druhou kapelu, navíc když mají úplně nové lp a pár songů na netu neznělo špatně. No a dopadlo to tak, že to poslouchám pořád dokola. Tihle kluci jsou z Münsteru, v sestavě je starý známý Pogo, který působil např. v Press Gang nebo Short Fuse a i ostatní mají za sebou přes svůj relativně mladý věk pestrou hudební minulost. To se ostatně jednoznačně odrazilo i v tom, jak suveréně zvládají styl, u kterého je velmi jednoduché zklouznout k fádnímu a nudnému brnkání odnikud nikam. Dramamine totiž čerpají hodně z kapel jako My Bloody Valentine nebo Sonic Youth, potažmo třeba Pixies. Jelikož ale nezapřou svůj hc/punk background vychází jim z toho spíš velmi zajímavý mix těchto vlivů a kapel jako Hot Snakes a z nějakého důvodu je tam zřetelně slyšet i rukopis Dischordu. Ano, velmi dobře si uvědomuju, jak často tohle někde zaznívá a není to pravda, jenže je to prostě tak. Sice bych úplně neoperoval z Fugazi, jako některé recenze, to je asi přeci jen moc tenkej led, ale třeba ozvěnu Smart Went Crazy, Gray Matter nebo i Jawbox, tam opravdu slyším a funguje to perfektně. Celá nahrávka má takovej zvláštní hypnotickej nádech a díky tomu si udržje parádní lehounce temnou náladu, která kontrastuje se silnou melodikou, ale nejdou proti sobě. Suverénní je i vokál a celková vyváženost celé desky. Velkou devízou je i silnej, ale nepřeprodukovanej zvuk, kterej podtrhuje podmanivou čistotu celé nahrávky a dává vyniknout jednotlivým nástrojům. Opravdu hodně velké překvapení, na kterém jsme se včera shodli i s odborníkem na slovo vzatým a to Jirzou. Jeho tímto zdravím a vám doporučuju se na tuhle kapelu mrknout, je opravdu dobrá. Koncert s Noem bude v sobotu 25.2. v klubu Final a poslechnout si ji můžete třeba tady:

Ok, kafe dopito a jdeme zpátky do ohně, jak se říká. Na gramofon putuje split singl FAILURE FACE / ULCER. Polovina 90. let, Burrito Records (naprosto parádní label, který vede/vedl Bob Suren) a dvojitá porce ostře negativistického a tězce nasraného hard coru. Obě kapely se s tím fakt nesraly a to jak hudebně, tak textově. V případě FF to rozhodně nebyl úplnej pal, fast core nebo grind, spíš opravdu jen rychlej hard core zprasenej náloží nihilismu, který se inspiroval především v Bostonu nebo Cleavelandu. Oproti Clevo stylu, to ale nebyl metal, spíš to bylo podobný např. H´100 a přes všechnu negativitu, byly texty jasně politicky vyprofilované, byť psané spíše z osobní perspektivy. Každodenní zkurvená realita, která se promítla jak do slov, tak do muziky. Totálně miluju, když Failure Face na chvilku přejdou do středního tempa a úplně vás rozšlapou. Není to celkově žádná virtuozita, ale je to fakt reálný. O Ulcer pak platí úplně to samé, jen to byl větší mazec, který se blížil třeba Dropdead. Vokál naprosto na doraz, postupy veskrze primitivní, demoliční efekt absolutní. Grafika samozřejmě jednoduchá, obal černobílej s šílenejma fotkama, zvuk hrubej. V děkovačce Ulcer pár jmen u na druhé straně jen jedna věta - Failure Face doesn´t thank anyone.

"Suckass
Conformist shit
Startched and pressed
Neatly trimmed
Brown nose
Buttoned shirt
Smile fixed
Glad to serve"

POSTAV SE PROTI

5. února 2012 v 20:35 | Banan
"Skupina RAT RACE vznikla v únoru 1993. Po rozpadu strakonické kapely JUDGEMENT DAY, kterou v roce 1991 založili Tom Váchal - basa a Jan Samec - kytara doplněni o bubeníka Erika Sichingera. Věkový průměr kapely byl 14,5 roku a kapela se rozpadla na počátku roku 1993. Tom a Sami zakládají novou formaci, do které přibírají ex členy další právě se rozpadlé kapely ČÍŠNÍCI, která existovala od konce roku 1988. S plnou sestavou si kapela dala název RAT RACE a intenzivně pracuje na novém materiálu.
Po několika lokálních koncertech vyráží do plzeňského studia Avik a nahrává demo "Postav se proti", které v množství 100 kusů kapela vydává vlastním nákladem. V zimě kapela vyráží na společné Česko-Slovenské turné s Clean Slate a Kritickou Situací. Hrají jako předskokané před Integrity při jejich prvním pražském koncertě a následně opět vyrážejí na tour s Clean Slate a Kritickou Situací, tentokrát do Maďarska a na české turné s Davovou Psychózou. Po návratu z tohoto turné kapela odehrála ještě několik lokálních koncertů a na počátku roku 1995 se RAT RACE definitivně rozpadají. Její členové se později objevují v kapelách jako Delusion, Underfire či Lumen"

Tohle je text z cd "Postav se Proti", které na svém labelu Bastard Records vydal Stan Jílek (zajímalo by mě, kolik lidí si na něj ještě vzpomene) a které kromě zmíněného dema Rat Race obsahuje ještě živák od té samé kapely, záznam koncertu Judgement Day a demo Číšníků. Když jsem se včera vrátil ze studia, kde jsme nahrávali novou desku Lahar, našel jsem ho ve Žroutově pestré hudební sbírce a skoro nevěřil svým očím. Kdo mě zná, ten ví, že na cd moc nejsem, ale tohle je trochu něco jiného. I díky zmíněným bonusům je to naprostý skvost české hc/punkové historie z doby, kdy byla scéna ve svém rozletu a v každém městě doslova bujela aktivita spojená s koncertama, kapelama a všema věcma, které s tím byly automaticky spojené. No a Strakonice byly v tomto ohledu možná úplně nejdál, fungovalo tam hned několik kapel, na koncerty chodily doslova stovky lidí a celkově to tam zhruba do roku 1997 neskutečně žilo. Rat Race pak byli i díky své sestavě velmi aktivní a i hudebně a textově byli super. Z dnešního pohledu to možná může působit úsměvně, nicméně jejich jednoduchý, ale zajímavě zahraný rychlý hard core s politicko osobními texty (samozřejmě v čestině) byl v tehdejší době nedostatkovým zbožím a pro mě osobně je i po letech obrovskou inspirací. Zase jsem si vzpoměl, jak mě tahle nahrávka někdy v roce 1996 totálně rozsekala a spolu s živákem No Reason jsem ji poslouchal pořád dokola. A myslím, že tady můžu napsat, že minimálně Pavel Nezval na tom byl hodně podobně a Rat Race tak měli velký vliv i na formování Balaclavy, minimálně v jejích začátcích. Při poslechu skladeb jako "Nejsi Sám", "Zkusme to Rozbít" nebo samozřejmě "Postav se Proti" (s textem proti náckům), se mě zmocňuje čirá a ničím nezkalená nostalgie, která je ještě podpořena fotkama v bookletu. Na jedné z nich je Čepic, když mu bylo asi tak 16 a má na sobě triko Agnostic Front. Působil už ve zmíněné kapele Číšníci a v Rat Race pak hrál na kytaru a za bicími mimochodem seděl Špička, současný bubeník Delusion. I díky těmto informacím mi pak přijde doslova geniální živák, který následuje za studiovým demem a k úplné dokonalosti posouvá Stanův vydavatelský počin demo Číšníků. Nikdy jsem sice Rat Race neviděl naživo, jelikož jsem začal jezdit na koncerty až v létě 1995, o to víc si ale užívám tuhle nahrávku, která mě vrátila zpátky v čase do doby, kdy hard core opravdu měnil lidem životy. A to, že nám to může všechno připadat trochu dětinský a naivní, na tom vůbec nic nemění. Tak to prostě bylo a bylo to naprosto v pořádku.

JE MRÁZ......

1. února 2012 v 13:31 | Banan
.......a tak jsem si pustil THE FREEZE, aby to bylo stylový. Chvilku jsem váhal nad singlem s roztříleným policejním autem na obalu, ale ten už jsem slyšel tolikrát, že jsem nakonec radši sáhl po lp "Land of the Lost". Zhruba před rokem vyšla tahle geniální deska znovu na vinylu díky Schizophrenia Records, což je sympatický kanadský label, který trochu v ústraní zájmu vydává super nahrávky (od japonského hc/punku, přes Legion 666 až k obskurním lokálním věcem a právě třeba The Freeze). Měl jsem za to, že to bude bomba a lidi se o to doslova poperou, ale jestli vím o třech, který to zajímalo, tak je to možná moc. Přitom neznám moc lepších desek z té doby, rok 1983, Boston area a totální hard core jízda s inteligentními texty a tím lehounce melodickým šmrncem, který pak dostal více prostoru na pozdějších singlech, které jsou taky skvělý. Na druhou stranu, i když už "Land of the Lost" a následující "Rabid Reaction" (také vyšla v reedici na Schizophrenic) už není taková palba jako např songy na kompilaci "This is Boston not L.A.", jejich dopad je možná ještě destruktivnější. Tajně jsem doufal mnoho let, že tyhle nahrávky někdy vyjdou v oficiální reedici na malém punkovém labelu a pořád vůbec nechápu ten nezájem, když se tak stalo a to i proto, že jsem měl pocit, že představovat někomu, kdo poslouchá hc/punk zrovna tuhle kapelu, je opravdu trochu ujetý. Každopádně si to zkustě alespoň poslechnout, prosím.

No a jelikož mráz nepolevil (a neuhnul), stočil jsem se tak nějak podvědomě tam, kde je zrovna teď léto - do Austrálie. Když jsme byli na začátku prosince na Hot Snakes v Berlíně, bivakovali jsme u Iffiho v krámu na podlaze, což mělo jednu zásadní výhodu - mohli jsme si pouštět desky až do noci. Společnost nám dělal ještě Josh z Love Triangle, který v jednu chvíli pustil desku, ze které nám okamžitě spadla brada. Měla divnej, trochu psychadelickej obal, na kterém jste museli trochu luštit název, ale byli to TOTAL CONTROL. Kapela, kde se sešli členové Straightjacket Nation a Eddy Current Suppression Ring a která svojí náladou zapadla do prosincového večera v berlínském recordstoru provoněného kafem úplně dokonale. Total Control hrajou zvláštní odtažitou muziku, asi by se dalo říct, že je to post punk, ale oproti spoustě studentských pokusů totálně temnej a v určitém ohledu hodně znepokojivej. Nemá to takovej ten typickej garage rukopis Eddy Current a už vůbec ne hc rukopis Straightjacket i když obě tyhle roviny jsou tam jednoznačně promítnutý. Nahrávce to dodává jak velmi netypickou melodičnost, tak hloubku a razanci. A přestože se vám z toho lehce zatočí hlava, má ta deska řád a není ani náhodou nevýrazná nebo rádobyumělecká, což se u tohohle stylu stává velmi často. Však také vévodí v podstatě téměř všem výročním žebříčkům za rok 2011 v posledním Maximum Rock´n´rollu. Tím pádem to ale taky bohužel znamená, že se nebude shánět úplně lehce (já svou kopii dostal od M5 k vánocům. Sehnal někde 3 kusy a chtěl bych mu tímto poděkovat), ale zase, zkuste si jí aspoň poslechnout na netu. V podobnmém duchu je další parádní kapela LAKES, jak jinak než s Austrálie.

Další kapelou, která mě v poslední době poslala do kolen (a kterou jsem zase asi já objevil dost pozdě) jsou SLIM CESSNA´S AUTOCLUB. Ted právě poslouchám jejich první stejnojmenou desku z roku 1995, která vyšla na Alternativ Tentacles a je prostě boží. Ani nevím proč mi takovou dobu trvalo, než jsem si tuhle kapelu pustil blíž k tělu, protože má všechny předpoklady abych byl zlomenej okamžitě. Parta podivínů, která má kořeny ve stejném prostředí jako 16 Horsepower a má tak v něčem hodně podobnou náladu, akorát je to víc punk. Však je také v současné době kmenovým hráčem Slim Cessna´s Autoclub můj velký oblíbenec Jay Munly. A s ním v sestavě by se měli letos ukázat i v Praze. Nepochybuju o tom, že to bude skvělý!