Postřehy, žebříčky, glosy na Blog.cz

Japonci na kajacích zaplouvají jako kačeny jeden po druhém do přístavního doku. Silver Mt. Zion zrovna gradují jednu ze svých heroických pasáží a tato kombinace mi vykouzlí úsměv na tváři a vrátí mě zpátky na zem. Nasedám na svůj stroj, který už má lecos za sebou a jelikož se šeří, na hlavu si nasazuju čelovku (dynamo nefunguje). Druhou montuju na nosič, nastavuju červený blikání a vydávám se zpět do města. Vypadám trochu jako zbloudilý horský trpaslík, který někde našel kolo. Na večer mám domluvenou návštěvu ve zkušebně Moonless a i když je v podstatě až na druhé straně města, je jasné, že cesta tam mi zabere maximálně 40 minut. No a jelikož už jsem na kole a v pěkné kose strávil skoro celý den, nepřijde mi vůbec špatný nápad zastavit se ještě jednou v Christianii na skleničku vynikajícího kafe za 10dk. Kličkuju mezi stánkama s hulením a zjišťuju, že díky svému teplákovému outfitu dost zapadám do společnosti místních dealerů a nikdo mi tak nevěnuje moc pozornosti. Zhruba uprostřed Christianie, ve staré tovární hale (hned vedle je velký komín, dobrý orientační bod) je kavárna, kde je krásně teplo a vznáší se tam doslova oblak marihuanového dýmu. Blonďatá valkýra za barem s lehkým úsměvem nalévá voňavou kávu, já dánsky děkuji a kotvím v rohu místnosti u topení. Vedle mě zrovna balí sympatický kluk jointa a já mám asi poprvé v životě chuť to vyzkoušet. Okolnosti jsou k tomu ostatně naprosto ideální neboť celá scenérie připomíná ze všeho nejvíc nějaký bizarní film od Tarantina, jen člověk čeká odkud vyleze nějaká kapela. No, každopádně odolávám, i když kdyby tomu tak nebylo, byly by možná následující řádky mnohem zajímavější, hehe. A nebo by nebyly vůbec, protože bych pořád ještě byl v Dánsku. Takhle jsem po půl hodině znovu nasedl na oře a vydal se na jih vstříc neprobádanému území čtvrti Vestebro, zejména její industriální části. Díky mému dobrému orientačnímu smyslu jsem nalezl velkou skladovou budovu uprostřed různých hal poměrně snadno. Je v ní ostatně asi 20 zkušeben a tak nelze přehlédnout velkou fluktuaci kluků a holek s kytarama na zádech. Zkušebna Moonless slouží ještě mnoha ostatním K-Town kapelám, namátkou třeba Death Token nebo Hjertestop, je v ní klasicky gauč, lednice a super zvuk. Proběhne vřelé přivítání, otevřou se plechovky, chvilku se kecá a pak na to Moonless vletí. Je to fakt drtivá sonická stěna a užívám si to skoro jako koncert. Zůstávám asi do poloviny zkoušky, loučím se a vyrážím do tmy. Opět nahazuju image trpaslíka a zhruba za půl hodiny jsem zpátky u Thomase na bytě. Mam toho celkem dost, ale v kuchyni okamžitě taju, jelikož je opět provoněná připravovanou večeří a také kávou z french pressu. Je to můj poslední večer, takže dům je opět naplněný kromě vřelé atmosféry i kompletní posádkou. Jsou tam všichni z Obstacles i všichni obyvatelé baráku. Servíruje se thajská nudlová polévka s chili a smažená rýže s tofu a je to opět vynikající. Náladu dokresluje poslech čerstvé desky Obstacles a také Godspeed You Black Emperor. Vyprávíme si o starejch časech, s přibývající hladinou alkoholu mých spolustolovníků začnou padat vtipy na Švédy. Někdy kolem půlnoci uléhám do postele. Ráno se budím v půl 6, naposledy sedám na kolo, po 10 minutách dorážím na autobusovou zastávku, zamykám mého věrného společníka k plotu a dávám Kodani sbohem. Zhruba za 2 hodiny pak na trajektu za poslechu Russian Circles mávám celému Dánsku. A už v tu chvíli se mi stýská.