Listopad 2011

DANSKA DEMONER část třetí

28. listopadu 2011 v 12:47 | Banan
Japonci na kajacích zaplouvají jako kačeny jeden po druhém do přístavního doku. Silver Mt. Zion zrovna gradují jednu ze svých heroických pasáží a tato kombinace mi vykouzlí úsměv na tváři a vrátí mě zpátky na zem. Nasedám na svůj stroj, který už má lecos za sebou a jelikož se šeří, na hlavu si nasazuju čelovku (dynamo nefunguje). Druhou montuju na nosič, nastavuju červený blikání a vydávám se zpět do města. Vypadám trochu jako zbloudilý horský trpaslík, který někde našel kolo. Na večer mám domluvenou návštěvu ve zkušebně Moonless a i když je v podstatě až na druhé straně města, je jasné, že cesta tam mi zabere maximálně 40 minut. No a jelikož už jsem na kole a v pěkné kose strávil skoro celý den, nepřijde mi vůbec špatný nápad zastavit se ještě jednou v Christianii na skleničku vynikajícího kafe za 10dk. Kličkuju mezi stánkama s hulením a zjišťuju, že díky svému teplákovému outfitu dost zapadám do společnosti místních dealerů a nikdo mi tak nevěnuje moc pozornosti. Zhruba uprostřed Christianie, ve staré tovární hale (hned vedle je velký komín, dobrý orientační bod) je kavárna, kde je krásně teplo a vznáší se tam doslova oblak marihuanového dýmu. Blonďatá valkýra za barem s lehkým úsměvem nalévá voňavou kávu, já dánsky děkuji a kotvím v rohu místnosti u topení. Vedle mě zrovna balí sympatický kluk jointa a já mám asi poprvé v životě chuť to vyzkoušet. Okolnosti jsou k tomu ostatně naprosto ideální neboť celá scenérie připomíná ze všeho nejvíc nějaký bizarní film od Tarantina, jen člověk čeká odkud vyleze nějaká kapela. No, každopádně odolávám, i když kdyby tomu tak nebylo, byly by možná následující řádky mnohem zajímavější, hehe. A nebo by nebyly vůbec, protože bych pořád ještě byl v Dánsku. Takhle jsem po půl hodině znovu nasedl na oře a vydal se na jih vstříc neprobádanému území čtvrti Vestebro, zejména její industriální části. Díky mému dobrému orientačnímu smyslu jsem nalezl velkou skladovou budovu uprostřed různých hal poměrně snadno. Je v ní ostatně asi 20 zkušeben a tak nelze přehlédnout velkou fluktuaci kluků a holek s kytarama na zádech. Zkušebna Moonless slouží ještě mnoha ostatním K-Town kapelám, namátkou třeba Death Token nebo Hjertestop, je v ní klasicky gauč, lednice a super zvuk. Proběhne vřelé přivítání, otevřou se plechovky, chvilku se kecá a pak na to Moonless vletí. Je to fakt drtivá sonická stěna a užívám si to skoro jako koncert. Zůstávám asi do poloviny zkoušky, loučím se a vyrážím do tmy. Opět nahazuju image trpaslíka a zhruba za půl hodiny jsem zpátky u Thomase na bytě. Mam toho celkem dost, ale v kuchyni okamžitě taju, jelikož je opět provoněná připravovanou večeří a také kávou z french pressu. Je to můj poslední večer, takže dům je opět naplněný kromě vřelé atmosféry i kompletní posádkou. Jsou tam všichni z Obstacles i všichni obyvatelé baráku. Servíruje se thajská nudlová polévka s chili a smažená rýže s tofu a je to opět vynikající. Náladu dokresluje poslech čerstvé desky Obstacles a také Godspeed You Black Emperor. Vyprávíme si o starejch časech, s přibývající hladinou alkoholu mých spolustolovníků začnou padat vtipy na Švédy. Někdy kolem půlnoci uléhám do postele. Ráno se budím v půl 6, naposledy sedám na kolo, po 10 minutách dorážím na autobusovou zastávku, zamykám mého věrného společníka k plotu a dávám Kodani sbohem. Zhruba za 2 hodiny pak na trajektu za poslechu Russian Circles mávám celému Dánsku. A už v tu chvíli se mi stýská.

22.11.2011 cca 20:00

22. listopadu 2011 v 20:24 | Banan
Playlist dnešního večera. Napište svůj.

DAMNATION ad - "No More Dreams of Happy Endings" (Jade Tree, 1995)
UNDERTOW - "At Both Ends" (Excursion, 1994)
BOB TILTON - "The Leading Hotels of the World" (Southern, 2000)
PLEASURE FOREVER - "Alter" (Sub Pop/GSL, 2003)
EMBRACE - "s/t" (Dischord, 1987)

POTKAL JSEM HODNÝ LIDI A MĚL TAKY DOST ŠTĚSTÍ

18. listopadu 2011 v 16:40 | Banan
Na chvilku skončil takový menší blázinec. Koncerty Pinback a Retox byli dost intenzivní, poznamenaný smůlou (ztracený krabičky a šňůry Roba Crowa na cestě z Moskvy) a smůlou (počasí, z něho pramenící bouračky a tím pádem pozdní příjezd Autistic Youth a Defect Defect). Nicméně tyhle okolnosti odhalily jednu docela zásadní věc, která by jinak možná zůstala utajená, ale celkový obraz by bez ní nebyl kompletní. Ukázalo se totiž, že Pinback, Retox i Autistic Youth a Defect Defect jsou nejen skvělý kapely, ale taky hodný lidi. Nervozita při řešení těhle zádrhelů byla sice patrná, zvláště kvůli faktu, že na Dobešce i Sedmičce se musí končit v deset, ale i v těhle vypjatějších situacích se všichni chovali hrozně hezky a tak, aby se vše v klidu vyřešilo. Zdá se to možná jako samozřejmost, ale věřte mi, že rozhodně není. Zažil jsem za svůj život mnoho momentů, kdy se z nejsympatičtějších lidí na světě (když bylo všechno podle nich) stali úplný kokoti (když bylo potřeba něco vyřešit a třeba to vymyslet jinak než jim 100% vyhovovalo a tím pádem to vyžadovalo jejich pomoc). Měl jsem z toho vlastně docela obavy, u PINBACK jsem se hodně bál, aby mi jejich chování neukradlo lásku k jejich muzice a u Retox šly takové všelijaké povídačky ohledně Justina, jakože "fucking rock star" a tak. No a dopadlo to tak, že Rob Crow i Zach Smith jsou moje nový oblíbený figury, u kterých bylo skvělý sledovat jak povedeným koncertem dojali nejvíc sami sebe a i po těch dvaceti letech jsou naprosto šťastný, že to můžou zažít. Viděli už všechno a byli už všude a přesto jim svítěj oči, objímají vás, dělaj zvláštní vtipy a říkají věci, kterým věříte. Jsou to chlápci, který mají svůj specifický svět, který jim umožňuje být geniální kapelou, ale stejně tak jsou to pořád punkáči, který mají srdce na správným místě. Nakonec stačil jen pohled a bylo úplně jasný, že tady je všechno v naprostém pořádku. A díky tomu všemu mám teď Pinback ještě mnohem radši. To, co slyším a to co jsem viděl a cítil, totiž jedno jest. No a Justin Pearson? Dlouho jsem nepotkal většího sympaťáka. Čekal jsem trochu zpruzenýho chlápka, co ho lehce sere, že se musí zase trmácet po malejch klubech a čekal na mě usměvavej týpek, co ani omylem nevypadá na 37 let, který na všechno ochotně odpovídal ve stylu "no problem at all, whatever is good for you is good for us, just takey it easy please" a nebo taky "hey thanks again for everything, we really appreciate it" případně "all is absolutly alright, no worries at all". Tohle se týkalo i chvíle, kdy na to RETOX díky okolnostem nakonec museli vlítnout první. Justin se usmál, řekl "we dont care if we play first, especially if it helps to solve the problem". A pak to totálně rozsekali. Po koncertě jsme kecali o starý San Diego scéně, o tom jak by zas chtěl vidět Heroin živě, že Rob Moran z Unbroken je jako jeho brácha, jak to bylo když na koncertě mluvila maminka Erica Allena a všichni brečeli. Mluvili jsme fakt dlouho a oba nás to evidentně strašně bavilo. Stějně jako povídání o May Day o kterém Justin věděl od Roba Morana, o Occupy Wallstreet, o hard core supermarketech s hadrama na festivalech atd a o tom jak se vždycky rád vrací na Sedmičku a že jednou by tam chtěl hrát se Struggle. Bylo to zcela bez diskuze povídání o hard coru, o starejch i novejch časech. A to bylo to poslední, co jsem čekal, že se stane. Ale jsem za to šťastnej, protože jsem zase o kousek blíž tomu, zůstat u toho celej život. Zase tomu všemu o trochu víc věřim.

Sežeňte si SKUPINU ŠTĚSTÍ a jejich novou desku "Je Třeba Obětovat Ještě Jednoho Kohouta". Slyšel jsem to za posledních pár dní snad 100x, fakt nekecam. Je to jedna z těch desek, kdy vůbec neřeším jakej to má zvuk nebo produkci nebo jak se to všechno jmenuje. Je to úplně jedno, i kdyby to hrálo jak z prdele, tak vás to okamžitě dostane, protože to má něco, co nikdo jinej nemá. Vím, že se najde dost lidí, který na to budou píčovat a že jsem asi dost neobjektivní, ale - je to prostě neskutečně dobrý a jediný co mě na to sere (ale to zase dost) je, že to nevyšlo na vinylu. Už teď je to absolutní klasika. Dostali jste mě vy hajzlové, nedokážu se tomu bránit.

A přijďte prosím na koncert SISKIYOU v neděli do Rubínu. Bude to další vyjímečnej koncert s hodnejma lidma a kdo tam bude, bude mít fakt štěstí.

Im a hard core kid and Im proud of it.

TERRIBLE FEELINGS + THE BLIND DATERS

17. listopadu 2011 v 0:13 | Banan
21.11.2011
Terrible Feelings (swe) + The Blind Daters
Dejvická Klubovna
Start: 20:00
Vstup: 120 kč

Mám slabost pro skandinávský punk. A je celkem jedno, jestli se jedná o ten prehistorický z 90. let nebo současný. Kapely z téhle oblasti prostě disponují něčím pro mě přitažlivým a tak moje sbírka desek čítá opravdu hodně položek z téhle oblasti. Posledním zásadním objevem jsou pak pro mě Terrible Feelings ze švédského Malmö. Jejich první singl mi dal v květnu Franz ze Sabotage s tím, ať si to určitě poslechnu. Několik týdnů se mi pak povaloval vedle gramofonu, protože se dělo moc věcí, a když jsem si ho pak konečně pustil, celý den jsem ho z toho gramofonu nesundal. V podstatě se dá říct, že Terrible Feelings hrají melodický hc/punk s dívčím zpěvem, ale to se dá říct o spoustě kapel a u spousty kapel to tím taky končí. Jenže v jejich případě to tím všechno začíná. Protože i když poměrně jasně vypozorujete, kde čerpají inspiraci (což je úplně v pořádku), také vám hned dojde, že tahle kapela má něco zcela zásadního navíc. První, co mě přirozeně napadlo, bylo srovnání s Masshysteri - silné melodie, ale zároveň zvláštní lehká odtažitost, jednoduchá struktura songů, ale ani na chvilku nuda.A pak samozřejmě ten vokál, i v tomto případě ve švédštině, což prostě zní úplně skvěle. Zpěvačka Manuela má navíc totálně uhrančivou barvu hlasu, která vám nedá spát. Zvláště pak ve spojení se zbytkem kapely, která má oproti zmíněným Masshysteri tvrdší a sevřenější sound, který odkazuje zejména na další skvělé kapely z Malmö jako např. Skitkids, Heratys nebo Sista Sekunden, jejichž kytarista Andy ostatně hraje i v Terrible Feelings. V temnějších polohách probleskují Gorilla Angreb v období singlu "Astma" a další dánské party jako např. Cola Freaks, což kapele dodává trochu garage a power popového koření, ale nikdy ne na úkor celkové energie. Terrible Feelings se prostě podařilo najít ideální balanc mez melodiemi, razancí a atmosférou, což z nich dělá naprosto super kapelu a slibuje úplně parádní koncert. Tak se přijďte podívat, podobný kapely tu moc nehrají

terriblefeelings.blogspot.com/
bandzone.cz/blinddaters

WHY I LOVE PINBACK

10. listopadu 2011 v 15:58 | Banan
Bylo to na konci listopadu 2007. Tedy skoro přesně před čtyřmi lety. Byl jsme čerstvě a naprosto bláznivě zamilovanej v Berlíně a tak jsem každou chvilku otravoval Čepice, jestli nebudou mít Nomádi nějakou cestu dodávkou tímhle směrem, že bych naskočil. Fungovalo to celkem často a dobře a mělo to zafungovat i teď, protože prý "se tam veze nějakej backline jen na otočku za pár dní....mrdka". Musel jsem to z Čepice trochu páčit, ale nakonec se mrknul na nástěnku a sdělil mi, že to je pro Pinback, který tam začínali svý turné a řídit bude Cvalda, můj tehdejší spolubydlící. Líp to asi dopadnout nemohlo. Tak jsme teda vyrazili, venku bylo nevlídno, ale cesta byla veselá. V Berlíně jsme zakotvili ve vegan bistru, já si tam dal sraz se svou láskou a v chumelenici jsme vyrazili na její novej byt. Pamatuju se naprosto přesně, že padaly obrovský vločky a taky, kde všude jsme se zastavili, co jsme říkali a kdy jsme mlčeli. V nádherně vytopeném pokoji jsme pak dal do přehrávače cd, který jsme poslouchal už v dodávce - PINBACK - "Autumn of Seraphs". Ta deska byla venku celkem krátce, ale já už ji znal skoro nazpaměť a tak jsem jen tak ležel, vyprávěl o tom, jak je to skvělá kapela a že tu dneska hrajou a že neznám hezčí holku a blablablabla. Byl jsme nejšťastnější chlap na světě. Cvalda mezi tím předal backline a zařídil pro jistotu několik guestlistů, i když se nakonec rozhodl, že pojede ještě ten den zpátky a na koncert nezůstane. Elisa měla další den ve škole nejdůležitější zkoušku z celýho roku a protože už se neučila celý den, říkala, že se moc omlouvá, ale že prostě jít nemůže. A že jediná šance jak se aspoň něco naučit je, když tam nebudu. Dostal jsme tedy klíče od bytu, instrukce jak se dostat ke klubu, pusu a instrukce, co mám udělat až přijdu v noci zpátky. Tak jsem teda vyrazil. Tehdejší Lido bylo hned na začátku Kreuzbergu, hned jak přejdte most od Warschauer Strasse, kterou jsem musel celou projít. Přišel jsme úplně přesně, pár minut poté, co dohrála předkapela. Klub byl super, zaplněnej příjemně tak ze tří čtvrtin, nekouřilo se tam a měli tam Club Maté. Pozdravil jsme pár známých a na podiu už se objevil Rob Crow v triku GG Allin. Hned poněm Zach Smiths a další, všichni se culili a usrkávali pivo, chvilku se tak vtipně motali po podiu a najednou úplně bez varování začali hrát. Čekal jsem, že to bude trochu odtažitý, profesorský a takový vážný. Prostě indie rocková kapela. Ale to, co se dělo na podiu, mi neustále přihrávalo úsměv na tvář. Každou chvilku totiž něco vypadlo, spadlo nebo nefungovalo jak by mělo, Rob Crow si vylil pivo do krabiček, klávesák si dělal srandu z osvětlovače, který ho oslňoval a neustále na něj dělal posunky. Dvakrát to dokonce celý na začátku skladby zkazili a tak začínali zase od začátku. Všechno tohle by vás asi mělo srát, ale Pinback si z toho prostě dělali srandu, vtipně to komentovali, hlásili jeden na druhýho a vytvářeli tím neuvěřitelně nenucenou a skvělou atmosféru, která se přenesla i do sálu. Prostě to měli jak se ríká v piči, ale když už hráli (a to bylo pořád v 90%) tak jak měli, bylo to prostě něco neskutečnýho. Dodnes nevím, jestli to bylo těma nechtěně vtipnýma okolnostma a jejich schopností z toho udělat přednost, nebo proto, že jsem je viděl poprvé v klubu, nebo protože to bylo v Berlíně a já byl zamilovanej do jedný holky a taky do jejich nový desky. Možná to bylo od všeho trochu, ale vím jistě, že ten večer jsme zažil něco zcela vyjímečnýho a ta kapela na tom měla naprosto zásadní zásluhu. Nikdy na to nezapomenu a je to myšleno v tom nejlepším - tohle jsou chvíle a vzpomínky, který vás dělaj bohatšími, tvoří váš život a posouvají vás dál. V neděli si to zas připomenu a i když to bude asi i trochu bolet, budu mít na puse zas úsměv od ucha k uchu, to vím naprosto jistě. Pinback jsou totiž naprosto boží kapela, zvláště pak teď v listopadu.

KONCERTY XMR.BANANAX INDUSTRY

8. listopadu 2011 v 11:39 | Banan
Tak nějak si říkám, že je asi správný čas napsat opět lehkou rekapitulaci koncertů, na kterých se nějak podílím. Tohle je tedy výčet na listopad a prosinec 2011. Samozřejmě se můžou ještě nějaký věci změnit, něco určitě břibude, něco naopak může odpadnout, ale o tom se určitě včas dozvíte. Ten základní seznam tentokráte nebude obsahovat koncerty od dalších promotérů (i když na konci bude telegraficky pár tipů), prostě nemám kapacitu sem napsat všechno, i když bych moc rád a nerad bych aby měl někdo pocit, že někoho podporuju a jiného naopak ne. Já si neuvěřitelně vážím každého, kdo dělá koncerty poctivě, ale také věřím, že je spousty možností jak ty akce propagovat a s tímhle blogem to rozhodně nestojí a nepadá. Je to ale apel i na vás, abyste se zajímali o to, co se děje a nečakali, kdo vám co strčí až pod nos.je tady minimálně czechcore.cz, periferia.cz, kidsandheroes.com, RefuseXResist newsletter, který dělá Kanár a spousta dalších možností.

13.11.2011
PINBACK (usa) + PARAMOUNT STYLES (usa)
Divadlo Dobeška
Start: 20:00
Vstup: 400

První klubový koncert Pinback. Osobně to je pro mě na stejné úrovni, jako když tady loni poprvé hráli Black Heart Procession. I proto, že to bude na stejném místě a proto, že jsem přesvědčen, že to bude prostě nezapomenutelný. Jejich berlínský koncert před čtyřmi lety byl totiž jeden z nejlepších, které jsem kdy viděl.


15.11.2011
RETOX (usa) + AUTISTIC YOUTH (usa) + DEFECT DEFECT (usa)
Klub 007 Strahov
Start: 19:00
Vstup: 200

Justin Pearson se po pár letech vrací na kopec. Retox je typický San Diego kravál, zcela ve šlépějích Swing Kids, Crimson Curse nebo Some Girls - neurotický, tvrdý, nepříjemný a dekadentní mazec, který bude v tak malém klubu jako Sedmička asi solidní psycho. Retox se v Praze potkají s Autistic Youth z Portlandu. Ti hrají parádní energický hc/punk ve stylu Wipers, Red Dons nebo The Estranged a Defect Defect je projekt některých členů Autistic Youth. Tenhle koncert bude super.


20.11.2011
SISKIYOU (can) + CARTER TANTON
Studio Rubín
Start: 20:00
Vstup: 200

Ze všech Constellation kapel jsou Siskiyou asi nejvíc přístupný, ale není to vůbec na škodu. Pamatujete se na French Toast na Dischordu? Zní to trošku podobně - plus špetka The Evens nebo Sophia. Koncert začne Carter Tanton, kterej vydává na Western Vinyl.


21.11.2011
TERRIBLE FEELINGS (swe) + THE BLIND DATERS
Dejvická Klubovna
Start: 20:00
Vstup: 120

Asi největší překvapení ze Skandinávie pro tento rok. Terrible Feelings jsou z Malmö, na bicí tam hraje Andy ze Sistat Sekunden a produkují geniální melodický a temný hc/punk s dívčím zpěvem, který je hodně podobný přímočařejším Masshysteri nebo Gorilla Angreb. Naprosto skvělá kapela!!!!! Tenhle koncert dělám sám, bez nějaké kolaborace, a nabízím následující: Kdo na něj budetet chtít jít a nebudete mít peníze, napište mi na xmr.bananax@seznam.cz nebo mě kontaktujte jakkoliv jinak a já vás na něj pustím zadarmo.


24.11.2011
SAVIOURS (usa) + LAHAR
Klub 007 Strahov
Start: 20:00
Vstup: 180

Zabijáci jsou zpátky. Saviours vydávají novou desku a jsou opět připraveni zpustošit Evropu smrtícím mixem špinavého metalu a punkové energie a sami sebe hektolitry alkoholu. Lahar mají pohromadě songy na novou nahrávku a na tomhle koncertě je můžete poprvé všechny slyšet naživo.


20.12.2011
DAŠA FON FLAŠA + CTIB
Rekomando
Start: nějak kolem 20:00
Vstup: dobrovolné nebo maximálně pár desetikorun

Tenhle koncert jsme domluvili před pár dny, ale mám z něj obrovskou radost. Minulý rok hrála v Rekomandu před vánocema Des Ark a byl to super koncert a taky dobrá párty a rád bych z toho udělal takovou tradici. Daša do toho zapadá úplně skvěle a já se opravdu těším.


30.12.2011
WARSONG (esp) + RAVELIN 7 + VEKSLAN
Klub 007 Strahov
detaily ještě upřesním

I tady bych to chtěl pojmout jako párty. Jídlo, sranda, dobrý kapely, v ideálním případě jen dobrovolný vstupný a kdyby se vybralo dost, ta to dát na nějaký smysluplný benefit. Jisté je zatím jen to, že tam budou Warsong, což je naprosto skvělá španělská kapela, v které hrají členové Insomnio. Jejich deska "Ancient Times" mě úplně sestřelila a to samé očekávám i od koncertu. Jestli se chcete nějak podílet nebo pomoct s tímhle večírkem, máte nějaký nápady nebo tak, tak dejte určitě vědět!!!!!


Tak a tady je ještě pár tipů na další super koncerty. Víc informací určitě dokážete najít sami:
CriticalXPoint, Sole, Wolves in the Throne Room, Accüsed, Gattaca + FFW + FMWF, Raindance, Goodtime Boys, Krum Bums, Killed By Brno a spousta dalších.........

DANSKA DEMONER část druhá

3. listopadu 2011 v 23:00 | Banan
Vypadli jsme před klub s plechovkama Faxe Kondi, nejoblíbenější místní limonády, která chutná trochu jako Sprite. Od organizátora celé sešlosti Martina (hraje v Ripping Headache a je to totální nadšenec) si ještě poslechnem pár storek o De Hoje Haele, kterým vévodí ta, jak hráli minulý rok na Roskilde. Jak asi víte, je to obrovský festival ve městě asi 30 km od Kodaně, kam byli tihle punkáči pozváni na jedno z menších podií. Hrát měli v poměrně lukrativním večerním čase, ale jelikož se někde zhulili a těžce nestíhali zařizovat odvoz, vyrazili na festival na poslední chvíli vlakem. Na podiu pak hráli na vypůjčené věci a tento fakt v kombinaci s hladinou THC v krvi zapříčinil jedno z nejpsychadeličtějších vystoupení kapely v historii a to hned před návštevou zhruba 5000 lidí. Zpátky na barák jedem noční Kodaní zase na kolech a těsně před domovem míjíme WW Brouka napasovaného pod fízlácké auto a fízla s obvázanou hlavou. 1 : 0. Ráno vyrážím poměrně dost brzy, venku je pořád mlha jako prase a já se řítím po Jagtvaj na snídani s Tommasem Hjernespind. V normálně vypadajícím rohovém bistru v Norebro mají solidní výběr vegan baget a sendvičů, volím kombinaci humusu, avokáda a obrovského tofu karbanátku, díky jehož velikosti se nedá sendwič ani přiklopit. Mají tady taky tzv. nekonečné kafe, takže se snídaně protahuje až na oběd. Když konečně vypadnem, bere mě Tommas hned vedle do second hand krámku z deskama, kde si kupuju skvělý živák z roku 1964, na kterém je záznam společného koncertu tehdejšího folkového výkvětu Švédska - CORNELIS VREESWIJK, ANN-LUISE HANSON a FRED AKERSTROM. Další deska Cornelise Vreeswijka pak končí v mých spárech v Repo Man a já jsem opravdu šťastnej. Tenhle chlápek je něco jako švédský Karel Kryl, Karel Plíhal a Jarek Nohavica v jednom, jeho popularita je obrovská a na svém kontě má spoustu skvělých desek. Objevil jsem ho před pár lety, když mě tři kámošky ze Švédska, co u mě pár dní bydleli, vytvořili mix tape švédských folkařů. Jednu noc jsme totiž u mě strávili jen posloucháním českých folk desek a naše vyměnovací operace pokračují do teď. Tommas říká, že společně s Admi Peterem, který si už opět dává cigáro před krámem s jednou ponožkou černou a druhou červenou, plánují udělat v krámu výstavu obalů desek legendárních K-Town kapel a nechat ji jako výzdobu. Když se tak dívám kolem, uvidím na zdi obal lp Admi Petersens Arme, na kterém je napsáno, že deska "vyjde brzy". Tommas říká, že to tam je takhle už 3 roky. Admi Peter jen krčí rameny a dodává, že NHFTK měli dokonce připravené k nahrání kompletní songy na druhé lp. Jenže pak přestali hrát a teď už si je nikdo nepamatuje. Dávám další Faxe Kondi a chystám se radši k odchodu. Poslední deskou, kterou beru je BANNLYST - "Diskografi". Bannlyst byla kultovní kapela z Norska, jedna z úplně prvních, která kdy v těhle končinách hrála hc/punk. Mám pár skladeb na bootleg kompilaci ranného norského punku a je to totální bomba, stejně jako tahle diskografie, která po letech plánování konečně vyšla. Tohle je absolutní skvost a všichni punkový archeologové (ale nejen oni samozřejmě) by ho neměli nechat bez povšimnutí. Deska vyšla na labelu Norwegian Leather. S tímhle úlovkem pod paží mířím neomylně do další jámy lvové - recordstoru Soundstation. Tam dostávám málem infarkt hned ve dveřích , protože se jedná o tři opravdu velké místnosti, které jsou totálně narvané deskama. 80% z toho jsou second hand věci a jen indie/punk/hc/metal sekce čítá okolo 6000 položek. Vypisovat tady, co všechno mi prošlo rukama a musel jsem zase vrátit do regálu radši nebudu. Nezbývá mi už moc peněz a tak si říkám, že si vezmu jednu desku, kterou sháním opravdu dlouho a v tu chvíli vytahuju SENSEFIELD - "Killed For Less" a je rozhodnuto. Geniální album, které mi jako jediné z ranných věcí Sensefield chybělo a děsně mě to sralo. Snažím se vypadnout, ale jde to ztuha a to ještě od Tommase vím, že se můžu nechat odvést do sklepa, kde jsou original singly Misfits a podobný věci. No, radši jdu do hajzlu, ale vám návštěvu rozhodně doporučuju, je to fakt šílený. Přestože den pokročil, jsem rozhodnut vyrazit na kole za Malou Mořskou Vílou. Obstacles jdou zkoušet a já se řítím na kraj přístavu. Od kluků vím, že soše už dvakrát někdo uřízl hlavu (jednou ji pachatel hodil do nějakého jezera, podruhé ji umělci vrátili) a jednou vyhodili do vzduchu výbušninou. Kam se sere David Černý. Danska Demoner. Teď je ale celá a na svém místě, tak tam chvilku sedím, pak se přesunu o kousek dál, kde nikdo není a asi hodinu jen tak čumím na moře a poslouchám Silver Mt. Zion. Je to sice klišé, ale je to fakt silnej zážitek, který naruší až enkláva japonců na mořských kajacích. Je čas zvednout kotvy.