Říjen 2011

DANSKA DEMONER část první

31. října 2011 v 15:54 | Banan
Byl jsem na výletě. Než jsem na něj odjel, tak jsem byl úplně vysátej děním okolo, takže i tenhle blog trochu strádal. Ale založil jsem ho hlavně proto, abych na něj mohl psát co chci a kdy chci a nemusel se moc trápit nějakou pravidelností nebo čteností. A přesto (nebo možná právě proto), že intenzita dění rozhodně nepolevila, cítím, že je správný čas opět pootočit kolečkem. Bude to možná malinko zmatený psaní o muzice, pocitech, cestování a politice, ale to je asi v pořádku, protože přesně o tom u mě byly poslední týdny. Stalo se toho fakt hodně a všechno se to sem určitě nevejde a to i proto, že nejvíc bych chtěl přeci jen psát o tý muzice. I když ve finále to všechno souvisí se vším.

Plánoval jsem výlet do Kodaně docela dlouho. Byl jsem tam naposled v roce 2006 na posledním K-Town Festu ještě na Undomsghuset 69. Tenkrát o byl hodně intenzivní zážitek spojenej s nejlepším festem, na kterém jsem kdy byl. Viděl jsem třeba poslední koncert No Hope For the Kids nebo jeden z posledních koncertů Gorilla Angreb. Ale zase jsem neviděl skoro nic ze samotného města. Teď jsem to chtěl trochu napravit, ale zároveň bylo jasné, že intenzivní aktivita směrem do nitra tamnější scény rozhodně proběhne taky. Ostrý start ovšem proběhl už v Berlíně, kde jsem na nedělním trhu jen tak mimochodem sehnal originál verzi "Lick" od LEAMONHEADS. Pak jsem sedl na autobus, na nočním trajektu si pustil do sluchátek poslední Mastodon, což fungovalo až překvapiově velmi dobře a před 11 večer jsem už seděl v nákladním kole do jehož pedálů šlapal Thomas z Obstacles. Dali jsme falafel, pak ještě pozdní kafe a šlo se spát. Ráno mě v kuchyni přivítal další člen komunitní posádky Thue, začínající herec a jak se záhy ukázalo, také milovník dobré kávy. Pak jsem vyrazil na obchůzku až jsem veden neomylným instinktem skončil v Repo Man Recordstoru. Ten nevede nikdo jiný než Tommas z Hjernespind Records, dříve bubeník Gorilla Angreb, basák Amdi Petersens Arme nebo provozovatel Kick´n´Punch Records a v současnosti také bubeník Moonless. Sympatickej extrémě ukecanej chlapík a opravdový tmelící prvek místní scény, která už má už svá nejlepší léta asi definitivně za sebou, ale pořád tepe hodně silně. Kecáme, puštíme jednu desku za druhou, totální obskurnosti nevyjímaje, dáváme drinky a předháníme se s historkama. Do této činnosti se znenadání zapojuje i Peter aka Amdi Peter z Admi Petersens Arme (překvapivě) a NHFTK. Jeho pobyt v USA byl jedním z hlavních důvodů nečinosti NHFK, teď se ale vrátil a kromě toho že bydlí v zadní místnosti Repo Man (punk) uvažuje i o znovuobnovení právě téhle boží kapely. Je to chlapík lehce ztrhaných rysů, evidentně trochu unavený punkovým životm, který už toho má za sebou fakt hodně a podle toho vypadají i jeho příspěvky do historkové rulety. Já jsem každopádně nadšenej a i když vím, že se sem před odjezdem ještě vrátím, musím i tak odejít alespoň z jednou deskou. Nakonec padá volba na pro mě do té doby neznámou dánskou kapelu SKIND OG BEN a jejich čerstvý 12ep. Geniální punk v rodném jazyce podobný NHFTK ale s více post punkovou náladou. Než vysmahnu úplně zjišťuju, že 15.10. tu byl koncert na kterém se sešli Night Fever, Death Token (koncert v Kodani po roce) a Hjertestop a že to byla čistá smrt (Kasper o pár dní později ohledně téhle akce říkal, že to při setu Death Token občas vypadalo jako regulérní chuligánská bitka). Ale alespon lehkou náplastí mi může být zítřejší koncert De Hoje Haele, což samozřejmě beru, ani jsem si nemyslel, že bych uprostřed týdne mohl nějakou lokální kapelu vidět. Večer končí dokonalou večeří opět na baráku. Menu: Grilovaný tempeh, omáčka z kokosového mléka a arašídového másla a opečené brambory se salátem s balsamikovou zálivkou. Hlavní šéfkuchař je Morten z Obstacles, pomáhají basák Jeppe a Thomasova přítelkyně Maiken. Přidává se i Thue a posléze také další obyvatel Miikel, opět extrémně sympatický kluk. Padnou i nějaký jointy, piva a vína a spát se jde až nad ránem. To už venku vládne totální severská mlha a oproti předchozímu dni taky pěkná kosa. Já už mam od Jeppeho půjčený kolo a naplánovanou cestu do centra města. Kluci a Maiken mi dělají průvodce, takže vidím fakt všechno - starou Kodaň, přístav, nádhernou knihovnu a samozřejmě Christianii, kde se na chvilku stavíme a dáváme dokonalej sandwitch s humusem a avokádem a taky skvělý a levný kafe, což fakt bodne, protože venku je pěkně nevlídno. Morten, který bydlí kousek odsud mi pak vysvětluje, jak celá Christianie funguje a taky jak se mění. Pak jedem k němu domů na konec poloostrova, který vybíhá směrem ke Švédsku a já jen čumím s otevřenou pusou. Na periferii (ale v podstatě 10 minut na kole do centra) je ze starých dřevěných kontajnerů a maringotek postaveno asi 15 bytů a tím je vytvořeno parádní komunitní bydlení téměř zcela zdarama. Celé tohle má na svědomí právě Morten, který je extrémě šikovný řemeslník a celé to vlastně postavil sám. Byty mají veškerý komfort a kombinace skla a dřeva uprostřed divoké louky je fakt dokonalá. Hned vedle bytů je pak ve stejném stylu postavené nahrávací studio a zkušebna, vše profi zařízené, ale opět spravované na principu komunity. No prostě nevěřím svým očím, kde jsem se to ocitl. Okolo šesté se vracíme k Thomasovi, vaříme geniální polévku z červené čočky a indického kari a vyrážíme na koncert. Hlavní hvězdou večera má být Rick Agnew z Adolescents, ale já jsem tady jasně kvůli DE HOJE HAELE. Klub Stingel je extrémě příjemné místo, tak akorát velký, s nízkým podiem a silným aparátem. Dům ve kterém se nachází je ve správě městské části, která povoluje jeho fungování pouze za účelem podpory okrajových žánrů, takže se tam v podsatě dělají jen hc/punk koncerty. Dáni na to vlítnou krátce po desáté, i když vlítnou je asi dost silné slovo. Kytarista a zpěvák v blonďaté paruce a basákovi hned v prvním songu odejde kabel, takže se v klidu ohlásí několika minutová pauza. Všechno v klidu, žádna křeč, jen krčení ramenama a culení se. Mě je tahle bezprostřednost hodně sympatická a nikdo to evidentně moc neřeší, natož pak samotná kapela, hehe. Když to teda pak na podruhé odstartujou, je to úplně super. Lo-fi punk, jak ho znám z jejich desek s velkým šarmem a ležérní energií. Všichni v sále se skvěle baví, spousta lidí přišla evidentně právě na De Hoje Haele, kteří jsou v oblasti stále více populární a po tomto koncertu je mi jasné proč. Z Ricka Agnewa jsem viděl jen kousek - to hlavní čeho jsem si všimnul byl extrémě nezdravě vypadající chlápek bez zubů.

ENVY + RAVELIN 7

10. října 2011 v 15:27 | Silver Rocket / 161 Crew
ENVY v pražské Akropoli


ENVY (Japonsko) + RAVELIN 7
15. října 2011

Praha - Palác Akropolis
start 19.30, vstup 320 Kč / 370 Kč


Nesmírná intenzita - to je element, který se vine skladbami Envy jako červená nit. Ať už kapela zvolní do tišší pasáže, nebo její zvuk exploduje v mohutném kytarovém ataku, neztrácejí Envy ani na vteřinu svou úžasnou sílu. Po památném vystoupení na festivalu MayDay v roce 2009 se teď legendární kvinteto z Japonska vrací do Česka: v sobotu 15. října se představí v Akropoli, předkapelou budou domácí veteráni Ravelin 7. Pro Envy to bude vůbec první klubové vystoupení v Česku za celou jejich kariéru.
Od svých začátků v roce 1992 si Envy vydobyli na nezávislé scéně výjimečné postavení. Jedna z nejdůležitějších kapel stylu, pro které se vžilo označení "screamo", debutovala v roce 1998 albem "From Here to Eternity". Zatím poslední, v pořadí pátá deska s názvem "Recitation", vyšla loni na respektovaném labelu Temporary Residence, který se stará i o kapely jako Black Heart Procession, Mono, Explosions In The Sky nebo Pinback. Envy si své fanoušky získali až osudově naléhavým zvukem, který se pohybuje na hranici patosu, nikdy ale nesklouzne do kýčovité pózy. Členové kapely navíc neustále kladou důraz na svůj civilní projev. "Jsme jen pět kluků, kteří se dali dohromady na škole. Ano, teď sice jezdíme s muzikou po celém světě, ale nic se nezměnilo. Pořád je nám spolu dobře a pořád milujeme muziku, kterou děláme," říkají Envy a lze jim to věřit. Během své dráhy vydali splity například s Jesu, Endeavor nebo Yaphet Kott a zpěvák Tetsuya Fukagawa hostoval i na jedné desce Mogwai, ale zůstávají nohama pevně na zemi. Možná i proto se pak během svých pověstných koncertů mohou odrazit k závratným výškám ...

Envy: www.myspace.com/officialenvy
Ravelin 7: http://ravelin7.czechcore.cz
Silver Rocket: www.silver-rocket.org

ESMERINE + REBECCA FOON

3. října 2011 v 8:59 | Silver Rocket

ESMERINE (CA, Constellation Rec.)
REBECCA FOON (CA)
6. října 2011
Praha - Klub 007 Strahov
start 20.00, vstup 250 Kč

Koncert kanadských Esmerine by si neměl nechat ujít nikdo, koho oslovila produkce kultovního labelu Constellation Records a hlavně jeho největších jmen - Godspeed You! Black Emperor a Silver Mt. Zion. Esmerine je totiž kapelou, jejíž jádro tvoří perkusista Bruce Cawdron (Godspeed You! Black Emperor) a cellistka Rebecca Foon (Thee Silver Mt. Zion, Mile-End Ladies' String Auxiliary).
Aktuální deska "La Lechuza" vyšla letos právě na Constellation a pro Esmerine je už třetím albem jejich desetileté kariéry: debut "If Only a Sweet Surrender to the Nights to Come Be True" vyšel v roce 2003 a úchvatná deska "Aurora" následovala o dva roky později. Na svých nahrávkách se Cawdron a Foon - které nyní na kvarteto doplňují hráčka na harfu Sarah Pagé a multiinstrumentalista Andrew Barr - pohybují s grácií sobě vlastní na takřka posvátném hudebním území, vymezeném veličinami jako Rachel´s, Dirty Three, nebo právě Godspeed You! Black Emperor a Silver Mt. Zion. Přestože "La Lechuza" je věnováno předčasně zesnulé zpěvačce Lhase de Sele, nepůsobí nijak pateticky, studeně a vyumělkovaně. Naopak. Esmerine dokáží v neobvyklém nástrojovém obsazení vykouzlit mimořádně silný, uhrančivý zvuk a nesmírně naléhavé melodie.
Koncert na 007 otevře se svým sólovým programem Rebecca Foon, tichý koncert s částečně upravenou Sedmičkou i pro sedící publikum začne ve 20.00.

Rebecca Foon: www.rebeccafoon.com
Silver Rocket: www.silver-rocket.org