Září 2011

JEŠTĚ NÁM ZBEJVÁ ČAS

24. září 2011 v 13:29 | Banan
Jednou z mých velkých slabostí je shánění starých punkových desek. Což je informace, která asi těžko někoho překvapí. Nicméně, jedním z důvodů proč to mam tak rád, je i způsob jakým je sháním. Vlastně jsem si nikdy žádnou desku nekoupil přes internet, když nepočítám druhé lp Karla Plíhala, které mi kamarádka objednala přes aukro. Jinak si ale jedu striktně starou školu, jež spočívá v přehrabování se v krabicích s deskama. Úplně nejlepší je na to samozřejmě Londýn a Berlín, ale i u nás se občas objeví skvosty u kterých srdce zaplesá. Ten pocit, kdy nějakou takovou dlouho pohřešovanou věc vytáhne ze zaprášené bedny se asi dá těžko nějak vysvětlit. Buď to tak máte nebo ne. Každopádně, protože jsem měl v tomto ohledu docela úspěšných pár měsíců, rozhodl jsem se další post věnovat právě těmhle nalezeným deskám. Všechny jsou navíc samozřejmě skvělý, tak to berte zároveň klasicky jako doporučení.

1. LOS CRUDOS - "Canciones Para Liberar Nuestras Fronteras"
Poslední nahrávka Los Crudos, jedné z nejlepších kapel 90. let. Za mikrofonem řádil Martin Sorrondeguy, který nyní působí v Limp Wrist a vede label Lengua Armada. Los Crudos vznikli v latino čtvrti v Chicagu a byli vlastně kapelou složenou pouze z přistěhovalců což dodávalo jejich hudbě dost specifický nádech. Ve své podstatě to ale byl ultraenergický hard core punk poháněný latinskoamerickou horkou krví a to takovým způsobem, který se asi povede málokomu překonat. Mám doma už několik let lp diskografii, která zmapovala vlastně všechny nahrávky, kromě právě tohoto posledního 12ep, které je z mého pohledu nejlepší nahrávkou Crudos a dlouho dobu se mi ho nedařilo sehnat. Specifická energie kapely je tady v zastoupená v absolutní koncentraci a je hodně slyšet, že členové už mají za sebou pár let společného fungování, protože i instrumentálně je to masakr. Hudebně to má vlastně dost blízsko k Limp Wrist na to i barvou Martinova vokálu. Texty samozřejmě ultrapolitické, obal parádní a zvuk taky. Jsem fakt šťastnej, že to konečně mám. Místem nálezu byl oblíbený berlínský second hand na Oranienstarsse.

p.s. Jen taková zajímavost. Zjistil jsem, že existuje split Los Crudos / Reversal of Men, který ovšem vznikl omylem. Při realizaci repressu Spitboy / Los Crudos, udělali ve fabrice chybu a místo Spitboy, dali na druhou stranu A side z desky Reversal Of Men "This is Medicine". Vylisováno bylo 1000 kusů a jelikož všem zainteresovaným přišlo škoda náklad zničit, byl prodán a výtežek šel na krizové centrum, které řeší problematiku znásilnění.

2. V/A - "Roll Over Teplice" (Ann Records)
Lokální kompilace kapel z Teplic, která vyšla na začátku 90. let (konkrétně už v roce 1991) a na ní mimojiné první nahrávky Už Jsme Doma. Ti mě samozřejmě baví hodně, ale co, mě odrovnalo úplně je strana B, kde jsou kapely Veselé Plavkyně a Divize T, jejichž skladby jsou prostě famózní. Stylově to nedokážu úplně zařadit, ale skvěle se tam střetávají vlivy předrevolučního undergroundu a punku, jež vytváří zvláštní melancholickou náladu a také dost originální fůzy postupů, které ale skvěle fungují jako celek. Vynikající jsou i texty a také samotné vokály. Opravdu už hodně dlouho mě něco tolik nepřekvapilo, jako právě tenhle zapomenutý kus historie. Pro úplnost se asi sluší ještě doplnit, že poslední zastoupenou kapelou jsou Děti Ráje a i ty jsou super. Dokument zvláštní doby z jednoho města, který nemá slabé místo. Jo a desku jsem našel v Rekomandu a pár kousků by to mělo ještě být - dopručuju nezaváhat, už teď je to velká rarita a jednou se to bude vyvažovat zlatem.

3. A CHORUS OF DISAPPROVAL - "Firm Standing Law" (New Age)
Hehe, asi nejvtipnější a nejkontroverznější kapela, co kdy vyšla na New Age. Zlatá polovina 90. let a skvělý 10" od kapely, která se vůbec netajila tím, že je plná boxerů. Obal téhle desky je vlastně ještě docela decentní, na singlu "Italian" už to bylo pěkně všechno na ostro a tak ho zdobila dnes už legendátní fotka chlápků s nagelovanejma účesama v mikinách a s boxerskejma bandážema. Hudebně je ovšem 10" naprosto nepřekonatelnej, zejména proto, že jsou na něm nejrychlejší skladby, které kdy xChorusx nahráli. Díky backgroundu je to samozřejmě lopata jak prase, ale odbýt to jen tímhle konstatováním by nebylo fér, neboť i na tyhle tvrdý chlápky dolehla atmosféra tehdejší straight edge scény a sdílení společného labelu s kapelama jako Lifetime nebo Unbroken. Výsledkem je nasraný, rychlý a tvrdý straight edge hard core s přísným zpěvem, který má občas lehce metalové postupy, ale jelikož byl v té době naštěstí metalcore ještě nebyl na světě, je to přeci jen trochu punk a hodně upřímný a tím pádem zasraně dobrý. Deska se objevila v second hand sekci v Rekomandu - nechápu, jak tohle může někdo prodat, hehe.

NAILBITER + P.R.O.B.L.E.M.S. + DISCARDED

21. září 2011 v 11:19 | Banan
Hardcore punk večírek na 007

NAILBITER (Bra) + P.R.O.B.L.E.M.S. (USA) + DISCARDED (Španělsko)
23.9.2011
Praha, Klub 007 Strahov

Start: 19.30

Tenhle večer nás čeká na Sedmičce další večírek, kdy do sebe všechno perfektně zapadne a výsledkem bude řádně hlučná punková jízda. Potkají se tu totiž dvě turné a opravdu těžko by jste hledali lepší kombinaci pro podobnou párty. Veteráni Nailbiter hrnou už téměř 15 let svůj nekompromisní crust/punk zcela v tradici jihoamerické školy, která se však nechala jednoznačně ovlivnit i starým anglickým punkem, Skandinávií a samozřejmě japonským hlukem. Přísná rytmika odkazuje např. na Chaos UK, ale Nailbiter se více drží osvědčeného crustového modelu, takže finálním výsledkem je srážka hrubého brazilského crust/punku s tím, jak zněli Anti-Cimex na "Absolut Country of Sweden".
Tahle parta borců s vymlácenýma zubama už toho má za sebou fakt hodně a je rok od roku lepší. Určité tipy mají tenhle styl prostě v krvi a tady to platí jako málokde jinde.
Čistokrevný punk rock pak koluje v žilách i kapele P.R.O.B.L.E.M.S. z Portlandu. Poměrně nově zformovaná smečka, kterou nevede nikdo jiný než Kelly Halliburton, bývalý člen Resist, který je v současnosti namočen např. do Severed Head of State nebo Pierced Arrows (ex-Dead Moon!!!). Nenapadá mě jediná kapela, kde by se tenhle chlápek objevil, co by mi nenakopala prdel a tahle parta není samozřejmě vyjímkou. Je to prostě nasraný přímočarý punk rock, smíchaný ze starým US hard corem, takže výsledek je opravdu blízko k Poison Idea a je to jednoznačně účel. P.R.O.B.L.E.M.S. mají možná ještě o trochu víc motorkářského šmrncu kapel jako Mötorhead a je to fakt jízda jako kráva. Jak se ale dá očekávat od portlandských punks, není to jen prázdná rocknrollová póza drsných kluků, ale celé do dopředu pohání nasraná punková energie a právě proto je to tak zasraně dobrý.
Celý večírek otevře španělská kapela Discarded, která jede turné s Nailbiter.
Přijďte, bude veselo!

www.myspace.com/nailbiteruk
www.problemspdx.com

DALŠÍ OKÉNKO NOSTALGIE

18. září 2011 v 16:27 | Banan
Ještě než se pustíme do muziky, chtěl bych složit poklonu svému fotbalovému týmu, který o víkendu předvedl výkon na hranici seběobětování a připravil tak pro mě (a doufám, že i pro sebe) jednu z nejlepších sobot za hodně dlouhou dobu. Každopádně, ještě než jsme vyrazili na zteč, dostali se ke mě skvělé desky z 90. let. Je asi nutný říct, že přestože jsme zrovna tyhle kousky sháněl roky, dal bych cokoliv za to, abych teď neměl ve sbírce přesně tyhle kopie. Víc než cokoliv bych si přál, aby zůstaly u Dády ve sbírce a mohli jsme je poslouchat u něj doma a bavit se o tom, jak to byly parádní kapely a jaký to bylo v Chebu na koncertě Split Lip v roce 1996. A chtěl bych říct brácho, že pokaždý, když ty desky vytáhnu, moje myšlenky budou patřit tobě. A doufám, že je uslyšíš, ať jseš kdekoliv...............

1. SPLIT LIP - "Fate´s Got a Driver" (Doghouse)
Jedna z desek, která vám zůstane na celý život. Čistá esence melodického emo coru 90. let. Když to teď zase po letech poslouchám z vinylu a koukám na ten zažloutlej papír, fotky kluků v širokejch kalhotách a fotku karavanu při západu slunce na obalu, jsem fakt totálně naměko. Přestože to je vlastně hodně melodická a melancholická muzika, tak někde ve spodním proudu je zcela jednoznačně přítomnej hard core element, otevřený přiznání se ke scéně a jejím myšlenkám. A ten zmíněnej koncert v roce 1996 v Elektře v Chebu, v době kdy jsem byl malej kluk, mi taky zůstane na celej život. Pamatuju si každej detail a to i ohledně cesty tam a zpět. A taky, že to bylo to odpoledne, bylo tam totálně narváno a taková atmosféra, jaká už se nebude nikdy opakovat. Bylo to nepopsatelný. A "Fate´s Got a Driver" mi to bude navždycky připomínat. Jo a zapoměl jsem napsat, že deska končí geniálním coverem od Tracy Chapman "Talkin´ ´Bout a Revolution"

2. INTEGRITY - "Humanity is the Devil" (Victory)
Stejná doba. Integrity vydávají 10ep "Humanity is the Devil" a málokdo je připravenej na tak tvrdej náraz. Ne, že by předešlé desky nebyly tvrdé, to fakt ani omylem, ale tady se Dwid a spol dostali na úplněj vrchol. Naprosto nekompromisní mix metalu a hard coru, který definoval "Clevo". Přímočará hard core energie, metalové riffy, bratři Melnickové v sestavě a do toho Dwidův totálně nelidský vokál, obal od Pusheda, vzadu fotka kapely hrající bod mostem a fakt brutální zvuk. Okolo Integrity se navíc zrovna začíná vzdouvat vlna kontroverze a opět si velmi dobře vzpomínám jak jsem doslova hltal rozhovor z fanzinu Dogprint, který vyšel přeložená v Different Lifu a kde Dwid uváděl spoustu věcí na pravou míru. Tenhle člověk nebyl nikdy úplně normální a přestože jsem už v té době ne se vším souhlasil, nedalo se jen tak odbýt tím, že to je prostě násilnickej ignorant. Na téhle desce je to pak vše koncentrováno na krev a když začínali koncert v roce 1997 úvodní skladbou "Vocal Test", klub se změnil v jedno velké, ale opravdu velké peklo. Piece of fucking classic!!!!!!!!

3. FARSIDE - "Rochambeau" (Revelation)
Druhá deska od Farside s názvem "Rigged" byla úplně prvním vinylem, který jsem si kdy pustil na svém prvním gramofonu a jedna z prvních desek, které jsem kdy koupil. Začal jsem s nakupováním během podzimu roku 1995, přestože jsem věděl, že gramofon dostanu až na vánoce. Každopádně hned 24. prosince po rozbalení dárků padla volba z těch několika vinylů právě na Farside. Tím pádem je vlastně docela hodně zvláštní, že jejich první deska ke mě doputovala až teď, ale všechno se děje z nějakého důvodu. Oproti zmíněné "Rigged" na které už hrál Kev Murphy z 411 je "Rochambeau" asi malinko víc emo, opět ovšem myšleno v kontencích doby. Farside totiž hráli v podstatě melodický punk posunutý více do tehdejší kalifornské hard core scény a tak to celý mělo zase takovej zvláštní osobně politickej nádech a i po tolika letech na vás dýchne lidskost obyčejných kluků, kteří na vás mluví slovy zpěváka a kytaristy Popeyeho. I s ním jsem v té době četl skvělý rozhovor, který vedl s Normem z Anti-Matter a který zapříčinil, že jsem Farside začal mít ještě radši.

4. KOSJER D - "s/t" (Genet)
Obal z kartonu. Nahráno v roce 1995. Strany pojmenované Spring Side a Winter Side. Emocore tak jak se hrál v Evropě v polovině 90. let. Kosjer D byli z Belgie a v té době byli rozhodně jednou z nejvýraznějších kapel tohoto stylu, který čerpal hodně z kapel z Ebullition jako třeba Still Life. V tomto konkrétním případě tedy více obsahově, protože Kosjer D byli poměrně hodně melodičtí a harmoničtí, zvláště když to vezmemem v kontextu doby a scény. Opět v sobě ale měli obrovský náboj a touhu něco sdělit a tak z toho zase vycházel ten osobně-politický emocore se srdcem na dlani, který mluvil jazykem, kterému rozuměli všichni, kdo neměli srdce z kamene a v hard core scémě hledali něco co jinde nenašli. Zároveň to ale nikdy nebylo jen o emocích a pocitech, ale vždy velmi silně i tom, co se děje kolem, byl to prostě punk. U mě osobně stojí tahle deska na stejné úrovni jako nahrávky Rusty James, možná mé nejoblíbenější evropské kapely vůbec. Na závěr je asi dobré dodat, že členové Kosjer D poté hráli v Reiziger.

5. HUGGYBEAR - "Weaponry Listens to Love" (Kill Rock Stars)
K tomuhle vlastně nevím co napsat. Všechny pokusy to převést do slov selhávají. Hodně hlubokej zásek do hlavy pomocí nemocnejch postupů, pokroucenejch riffů a dost divný nálady. Přitom je to bez diskuze pořád punk a to kurevsky chytře vymyšlenej. Občas mi to kousavostí i nápadama připomíná Born Against, ale je to větší úchylárna. Pár takovejch kapel v 90. letech fungovalo, teď už se i po jejich vzpomínce totálně slehla zem. Ony totiž už v té době dost lidem motaly hlavu, ale bez nich by hard core scéně té doby zcela jistě něco chybělo. Vyzkoušejte to, protože něco podobně autentickýho a dobrýho nemáte už teď šanci slyšet.

6. ................ napište vaší oblíbenou nahrávku z 90. let!!!!!!!!!!!

SINGLY, SINGLY, SINGLY

12. září 2011 v 0:36 | Banan
Začal jsem si zase docela hodně kupovat singly. Hlavně od kapel, které jsem neznal ale chtěl jsem je prubnout, protože jsem o nich slyšel nebo četl, že jsou super. A musím říct, že v drtivé většině jsem opravdu nešlápl vedle a tak mám teď doma pár zabijáckých singlů kapel, které jsou tak trochu mimo hlavní pozornost. Rozhodl jsem se tedy vybrat pět z mého pohledu nejlepších a proprat je tady, protože od toho ten blog nakonec mam. Fakt se na to mrkněte, všechno je to naprosto parádní hard core/punk.

1. NIGHT BIRDS - "Midnight Movies" (No Way)
Jasně, No Way (provozuje ho Brandon z Direct Control) je celkem provařenej label, ale nejsem si jistej jestli i u nás a navíc toho vydává tolik, že i já jsem v tom trochu ztratil. Jméno Night Birds jsem zaregistroval opravdu teprve před několika týdny, ale tenhle singl je okamžitě katapultoval mezi moje současné nejoblíbenější kapely. Naprosto neuvěřitelný sound - třaskavý, extrémě energický a zároveň nepochopitelně chytlavý hc/punk. Navíc se skvělým, ale opravdu skvělým zpěvem a lehkým nádechem surf punku v kytarách. Jestli chcete nějaké přirovnání, tak jednoznačně Adolescents, ale nebylo by rozhodně fér označit Night Birds za nějakou kopírku, protože tahle kapela zní absolutně svěže a originálně. V sestavě jsou členové Ergs! a speciálně pro Báru dodávám, že jsou z Kanady. Boží! Boží! Boží!
Singl má v distru Voltage Records.

2. SELVHENTER - "To Fingre I Kudde, Fire Boffer I Skrutten" (Darlige Har Liv)
Dánsko je poměrně malá země, ale na nedostatek punkových kapel si fakt stěžovat nemůže. Tohle byl tip od Tommase, který mi dovezl Mates. Po poslechu ale singl znárodnil, takže jsem si ho musel nechat přivézt ještě jednou od Báry. Už podle obalu a hlavně zadní strany bylo jasný, že mě nečeká žádný velká intelektualismus a taky že ne. Selvhenter jedou v kolejích Hjertestop a podobných part utržených ze řetězu, takže na vás vypálí čtyři skladby zcela v tradici dánského hc/punku. Jednoduchý a hrubý sound, občas fakt zajímavé nápady na basu a zpěv v dánštině. Má to takovej ten fakanskej odér a jede to od začátku do konce. Těším se na velkou desku!

3. MADMEN - "s/t" (Slasher)
Dárek od Jonaha, co se týká Madmen tak už vlastně druhej. Ve sbírce už totiž uchovávám ultrararitní 12ep, které vydal někdo v Německu jako bootleg, nicméně měl alespoň tolik slušnosti, že jich pár Jonahovi poslal a od něj putovala zas jedna deska zpátky do Evropy. Bylo to mimochodem výměnou za poslední desku Co-Ca. Každopádně po poslechu tohohle singlu jsem nechápal nic, ten 12" je super, ale songy na sedmipalci jsou prostě neskutečný. Vůbec nechápu, jak to může někdo sám vymyslet a zahrát. Na začátejk geniální vybrnkávačka a pak se to rozjede. Naprosto unikátní postupy, temná atmosféra, riffy jak kráva, nečekaný zvraty a přitom to ani na zlomek vteřiny neztrácí tah. Hodně netradiční jsou i texty, ostatně song na první straně se jmenuje Susperia/The Italian Flag. Jedna z nejlepších nahrávek, co jsem tenhle rok slyšel a jediný, co mě mrzí je, že Madmen asi nikdy neuvidím živě.

4. MAJOR DAMAGE - "s/t" (Even Worse/Way Back When)
Ha, další "one man" projekt, ale zase žádnej hip hop, folk nebo drone. Za názvem Major Damage stojí chlápek o kterém už byla zmínka u Night Birds. Ano - Brandon Ferrell. Nechápu jak to zvládá, protože výčet jeho kapel a projektů by rozhodně pár řádek zabral, ale jedno se mu musí teda fakt nechat, že na co sáhne to máká jak hovado. A to i ve chvíli, kdy je na to úplně sám. On sám k tomuhle projektu říká, že chtěl vzdát hold starým NY hc kapelám a měl přesnou představu, jak by to mělo znít. Výsledkem je poctivej, rychlej a pěkně nasranej hard core, který ze všeho nejvíc připomíná první desky Agnostic Front smíchané se Straight Ahead a trochou Slapshot. Skvělý je, že je to furt punk, textově teda rozhodně, ale má to ten lopato nádech, kterej tak miluju.

5. VIIMEINEN KOLONNA - "Luonnoton Poistuma" (Gasmask)
Pamatuje se, jak před lety nemohl bubeník z téhle kapely dojít na Yachtu na podium jak byl zlitej. Na svůj stav to ale odmlátil celý poměrně s přehledem a mělo to sílu, že jsem nechápal. Ve stejné době jim vyšla kazeta na Ultima Ratio, deska na Hard Core Holocaust a pak jsem měl jeden čas pocit, že to zabalili a někde chlastaj v lese, ale finský kapely jsou v tomhle nezničitelný a tak je tady novej singl, kterej mě navíc totálně sestřelil. Čítankovej finopal s lehkou dávkou d-beat postupů, občas nějaká ta vyhrávka a šlapavé střední tempo, které zabíjí. Zpěv samozřejmě v rodném jazyce, refrény chytlavý, obal šílenej, zvuk parádní, nápady taky. Nemám jediné výtky, tohle je prostě punk jak prase.

LOVE TRIANGLE + LAHAR

8. září 2011 v 15:31 | Banan

LOVE TRIANGLE (uk) + LAHAR
11.9.2011
Café Na Půl Cesty, Centrální Park Pankrác
Start: 20:00
Vstup: dobrovolný, ale myslete prosím na kapelu


Když se tak dívám kolem sebe, zjišťuju, že původní punk rocková energie je zpátky. Za poslední 3 roky vylezlo z garáží, sklepů a obýváků opravdu velké množství skvělých kapel čerpajících základní inspiraci zejména na přelomu 70.a 80. Navíc se ale zároveň dokázaly odprostit od nánosu patetického hypsterství, přesněji řečeno, nikdy se jich tenhle problém ani netýkal. Jsou to prostě punks, který se k tomu všemu dostali přes skejtování, flákání se s kámošema, chlastání a orvaný desky The Clash staršího bráchy. Do téhle kategorie rozhodně zapadá i kapela The Shitty Limits, která vydala 2 naprosto boží desky na La Vida Es Un Mus (vychází tam třeba i desky Limp Wrist, Sex/Vid nebo Kriegshög) a jejíž členové působí v současné době ještě v kapele Love Triangle. Byla to právě překrývající se členská základna s The Shitty Limits, která aktivovala mou pozornost a zapříčinila zvýšený zájem. Louis už v mailu psal, že hrajou přímočarej melodickej punk, což může znamenat v podstatě cokoliv, tedy i úplnou blbost, ale jak jsem se zmiňoval na začátku, tihle chlápci mají zdravé kořeny a tak jsou Love Triangle prostě jízda. Stejně jako The Shitty Limits v sobě kombinují sound garage punkových kapel ze 70. let s přímočarým punkem let 80. a výsledkem je uhrančivá energická muzika, která má hloubku a zároveń nepostrádá tah a nakažlivou energii. Hrozně se mi líbí, jak se s tím Love Triangle neserou a solí přímočaré punkové songy jejichž hitovost a chytlavost má kořeny i v klasickém anglickém punk rocku. Zároveň tam ale probleskují staré DC kapely, Descendents, samozřejmě Radio Birdman, Wipers a z těch současných pak určitě Marked Men, Red Dons (s těmi je pojí i velké osobní přátelství) či Regulations. A pak taky horkokrevná španělaská pohava, jelikož někteří členové právě odtatmtud pochází. Z toho všeho pak prostě a jednodužše vyplívá, že jestli máte rádi dobrej hc/punk, tak se stavte 11. září Na Půlce. Předkapelu budou dělat Lahar, který se v Praze představí po delším čase a zahrajou docela dost nových songů na chystanou desku.

http://www.triangleoflove.webs.com/

BOD VARU

5. září 2011 v 21:53 | Banan
KAŽDEJ, KDO JAKÝMKOLIV ZPŮSOBEM SCHVALUJE NEBO OBHAJUJE POCHODY PROTI ROMŮM, JE U MĚ ZKURVENÁ MRDKA!!!!!!

CAREER SUICIDE + KUNG-FU GIRLZ + LIVER GARNISH

3. září 2011 v 18:28 | Banan
CAREER SUICIDE se vrací na místo činu


CAREER SUICIDE (Kan) + KUNG-FU GIRLZ + LIVER GARNISH
7.9.2011
Praha, klub 007 Strahov

Už to opravdo vypadalo, že je konec a že se nedočkáme. Career Suicide z Toronta v posledních letech opravdu velkou aktivitu nevyvíjeli a to zejména díky extrémní vytíženosti kytaristy Jonaha, který hraje na bicí ve Fucked Up. Ti koncertují v podstatě nepřetržitě a tak jsme se za poslední 2 roky dočkali od Career Suicide jen singlu "Cherry Beach" (Dirtnap Records) a několika málo koncertů v okolí Toronta. Poslední evropské turné proběhlo v roce 2006 a na jejich koncert na Sedmičce dodnes spousta lidí vzpomíná. Tenkrát to byla fakt jízda jak blázen, ruce nohy lítaly vzduchem, polovina sálu zpívala refrény a atmosféra byla opravdu vynikající (vše skončilo velkou párty a nad ránem odešel Fifík ve vanskách bubeníka, kterej to zjistil až když se nemohl vejít do těch o dvě čísla menších, co tam zůstaly, hehe). Vlastně přesně takhle nějak si představuju, že by měly vypadat hard core/punk koncerty a nadšená byla i samotná kapela a tak se teď, při plánování velmi krátkého výletu do Evropy, automaticky ozvali, že by chtěli zase moc hrát v Praze. Mezi tím stihla vyjít smrtící deska "Attemted Suicide", která byla zdaleka to nejtvrdší a nejrychlejší, co kdy nahráli a tak se zase můžeme těšit na pořádnou palbu. Career Sucide vyšli vlastně z úplně stejných kořenů jako Fucked Up, jen u nich v podstatě zůstali dodnes, což dokazují všechny jejich desky. Každá je sice malinko jiná, ale vždycky je to nekompromisní klasickej hard core punk ve své původní podobě, tzn. naštvanej a zároveň chytlavej a melodickej. Slyším tam hodně Freeze, Jerry´s Kids, Necros, Circle Jerks, trochu Minor Threat a lehký záblesk prvních Agnostic Front. Vypalovačky se střídají s více frázovanými a hitovými songy v přesně vyváženém poměru a o zábavu je tak s přehledem postaráno. Tohle je přesně ten typ kapely, co obrací sály vzhůru nohama a já se fakt nemůžu dočkat, až zase uslyším hitovky jako "Quaranatined" z geniálního singlu "Sars" nebo "Attempted Suicide". Tohle je možná poslední možnost vidět jednu skvělou kapelu, tak ji prosím nepropásněte!

Společnost budou kanaďanům dělat rabiáti Kung-fu Girlz a svou sedmičkovskou premiéru si odbudou Liver Garnish z jihozápadu, kteří solí rychlý energický hc/punk.

Začínámě nějak po osmé a vstup bude 200.

www.careersuicide.net
http://bandzone.cz/kungfugirlz
http://bandzone.cz/livergarnish