BEY BEY PHOTOGRAPHERS

27. července 2011 v 12:11 | Banan
Čau! Neměl jsem tady na to teď moc čas, ale jsem zpátky, hehe. Doufám, že jste ten čas, kdy se nic nedělo strávili sháněním desek o kterých se tady píše. Protože já zjišťuju, že v různých obchodech a distro krabicích se dají najít úplně parádní věci a většinou za pár korun. Ale k tomu se vrátím ještě na konci.

U mě se toho za poslední týdny událo celkem hodně. Třeba jsem byl na Colors of Ostrava. A pár kapel se mi tam fakt líbilo. Třeba Brendan Perry z Dead Can Dance byl skvělej a jeho litanie nesoucí se ostravskou nocí mě skoro vehnaly slzy do očí. Apollo 440 pak vyhráli cenu pro největší sympaťáky celého festivalu (byli se podívat na Plastic People a pak jsem s nima strávil asi hodinu kecáním o starém českém undergroundu) no a finále obstaral GRINDERMAN. Čekal jsem tak nějak podvědomě takový hodný strejdy, říkal jsem si, že už jim je 50 a tak se mohli uklidnit, nicméně - byla to chyba. Nick Cave vydává z backstage varování, že nikdo v dosahu není v bezpečí. Překládám strejdovy za kamerou, který vše přenáší na led obrazovku, že je dost možné, že ho Cave zkopne z prakťáku i s kamerou. Zóna mezi podiem a davem je úplně vyčištěna od fotografů i security. Můžou tam být jen první zahřívací song a pak jim Cave s ironickým úsměvem a zjevnou potěchou jen zamává na rozloučenou. No a pak to začne - v půlce druhé skladby letí kytara do rohu podia a šílenej australan končí v davu, který nechápe nic. Tohle se pak ještě několikrát opakuje, do toho Warren Ellis padá s rumba koulema Caveovi pd nohy, ten do něj kope, stojany na mikrofony se hroutí a Sclavunos v růžovym obleku (a za růžovýma bubnama) do toho celou dobu řeže jak magor. Celkově hodně strohej a nepříjemnej koncert (myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu), bez zbytečnejch keců a pochlebování publiku. Nicméně od první vteřiny, kdy se tahle parta pošuků zjevila na podiu vás to úplně zelektrizovalo a okamžitě vám došlo, že sledujete vyjímečnou podívanou. Jsem hodně opatrnej s řečma o vyjímečném charismatu a to hlavně v rámci rocknrollu, ale tady je to fakt na místě. Pro mě jeden z životních zážitků.

To samé se pak dá říct i o výletu na Šumavu. Jak jste asi zaregistrovali, počasí je spíše říjnové a na horách to dostává ještě jasnější kontury. Díky výlukám dorážíme s Honzou do Srní až po druhé hodině odpoledne a záhy zjišťujeme, že trasa, kterou jsme si jen tak zhruba vytýčili, čítá minimálně 30 km. Řeknem si, že to dáme i díky tomu, že norští meterologové (tu stránku sleduje fakt hodně lidí jsem zjistil) jejichž přesnost je prý 100% hlásí, že začít pršet má až kolem 9 večer. Těsně za Horskou Kvildou, asi tak kolem půl 5, začne chcát jak z konve. Na Zhůří tedy převlékáme z kraťasů do gore (hehe) a statečně se řítíme dál. Kozí Hřbety - déšť prudce zasílil. Je 8 a čekají nás 3 prudké stoupáky. Už sme úplně mokrý, pot se smíchal s deštěm. Začíná se stmívat a jde to klasicky celkem rychle, takže pod Sedlo už dorážíme za tmy. Pořád leje. Poslední překážka je zdárně překonána a náš cíl je konečně na dohled. Vtipný je, že jsem měl původně v plánu dát si jen takovou oddechovku a hlavně se nikam nehnat, hehe. No ale nakonec to bylo samozřejmě skvělý, Šumava tím pro mě dostala zase trochu jinej rozměr a zhuntovat si tělo není nikdy na škodu. Akorát telefon to teda nepřežil, ale jebat.

V neděli jsem pak byl asi hodinu na Fluffu a viděl C-E-R-E-M-O-N-Y. A taky slyšel, co řikali Reconcile, tady něco ve stylu "If you are fucking hippie, go to see Ceremony. If you are hard core, stay here". Hehe, nejlepší. Ceremony byli super, klasicky k tomu přistoupili po svém i když mě teda trochu překvapilo, že Ross artikuloval (nedá se říct úplně zpíval) alespoň částečně do mikrofonu. Co mě nepřekvapilo bylo, že vylezl až na střechu podia a tam se usadil. Ceremony jsou super kapela. V ponděli po After Fluff Matinee mi pak Jonas říkal zajimavou věc. Divil se, že jsou na Fluffu tolerovaný lidi v trikách Vegan Jihad a říkal, že by neměli být protože tím diskreditujou veganství a vrhají na něj špatný stín. Odpověděl jsem mu, že většina kapel a lidí svým vystupováním vrhá špatnej stín na hard core a kdybych přemýšlel takhle musel bych se snažit vyloučit asi tak polovinu lidí, hehe. Prostě budu asi radši ten hippie na Šumavě, je to pro mě lepší. Jinak ale proti gustu.....znáte to. Každopádně na After Fluff Matinee byl i Robert Refuse se svým distrem (a přestože tam bylo plno lidí nikoho nezajímalo, což podle mě taky o lecčems vypovídá) a našel jsem tam parádní kousky. Největší radost jsem měl určitě z kompilace SHARE COMMON GROUND. Jeden z prvních titulů na Crucial Response Records, benefiční deska pro děti postižené válkou. Na ní totální parády z první poliviny 90. let jako např. Manliftingbanner (brzy má vyjít komplet discografie na vinylu!) nebo Profax (skvělá kapela ze Švýcarska, která byla velkou inspirací pro Balaclavu). Ukázkový příklad toho o čem byla hard core v plovině 90. let. V síti uvízlo i poslední lp THIS MACHINE KILLS. jeden z posledních Ebullition titulů, kterej už je rozebranej a vzhledem k tomu, že Kent oznámil, že už nebude staré tituly dolisovávat, doporučuju u Ebullition desek neváhat, když je někde uvidíte - u tohohle labelu v podstatě nemůžete šlápnout vedle. Od Lukasa pak dostávám ještě singl FEAR OF EXTINCTION a Mates mi přináší live radio lp COLA FREAKS, který mi přivezl z Dánska a kterým mi udělal obrovskou radost. V tašce mám ještě "Old School" od 7 SECONDS, což je deska, kterou sháním roky a která se najednou objevila v Rekomandu. Tohle se občas u věcí, co vyšli na Headhunter stává a ještěže tak. Jinak v rychlosti ještě zmíním, že mě totálně rozsekalo nový lp GRIDE "Záškuby Chaosu" a pak taky debut FIVE SECONDS TO LEAVE - fantastický. O tom ale podrobněji až příště.

Mějte se krásně a choďte na koncerty a na hory vy kurvy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama