Červenec 2011

BEY BEY PHOTOGRAPHERS

27. července 2011 v 12:11 | Banan
Čau! Neměl jsem tady na to teď moc čas, ale jsem zpátky, hehe. Doufám, že jste ten čas, kdy se nic nedělo strávili sháněním desek o kterých se tady píše. Protože já zjišťuju, že v různých obchodech a distro krabicích se dají najít úplně parádní věci a většinou za pár korun. Ale k tomu se vrátím ještě na konci.

U mě se toho za poslední týdny událo celkem hodně. Třeba jsem byl na Colors of Ostrava. A pár kapel se mi tam fakt líbilo. Třeba Brendan Perry z Dead Can Dance byl skvělej a jeho litanie nesoucí se ostravskou nocí mě skoro vehnaly slzy do očí. Apollo 440 pak vyhráli cenu pro největší sympaťáky celého festivalu (byli se podívat na Plastic People a pak jsem s nima strávil asi hodinu kecáním o starém českém undergroundu) no a finále obstaral GRINDERMAN. Čekal jsem tak nějak podvědomě takový hodný strejdy, říkal jsem si, že už jim je 50 a tak se mohli uklidnit, nicméně - byla to chyba. Nick Cave vydává z backstage varování, že nikdo v dosahu není v bezpečí. Překládám strejdovy za kamerou, který vše přenáší na led obrazovku, že je dost možné, že ho Cave zkopne z prakťáku i s kamerou. Zóna mezi podiem a davem je úplně vyčištěna od fotografů i security. Můžou tam být jen první zahřívací song a pak jim Cave s ironickým úsměvem a zjevnou potěchou jen zamává na rozloučenou. No a pak to začne - v půlce druhé skladby letí kytara do rohu podia a šílenej australan končí v davu, který nechápe nic. Tohle se pak ještě několikrát opakuje, do toho Warren Ellis padá s rumba koulema Caveovi pd nohy, ten do něj kope, stojany na mikrofony se hroutí a Sclavunos v růžovym obleku (a za růžovýma bubnama) do toho celou dobu řeže jak magor. Celkově hodně strohej a nepříjemnej koncert (myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu), bez zbytečnejch keců a pochlebování publiku. Nicméně od první vteřiny, kdy se tahle parta pošuků zjevila na podiu vás to úplně zelektrizovalo a okamžitě vám došlo, že sledujete vyjímečnou podívanou. Jsem hodně opatrnej s řečma o vyjímečném charismatu a to hlavně v rámci rocknrollu, ale tady je to fakt na místě. Pro mě jeden z životních zážitků.

To samé se pak dá říct i o výletu na Šumavu. Jak jste asi zaregistrovali, počasí je spíše říjnové a na horách to dostává ještě jasnější kontury. Díky výlukám dorážíme s Honzou do Srní až po druhé hodině odpoledne a záhy zjišťujeme, že trasa, kterou jsme si jen tak zhruba vytýčili, čítá minimálně 30 km. Řeknem si, že to dáme i díky tomu, že norští meterologové (tu stránku sleduje fakt hodně lidí jsem zjistil) jejichž přesnost je prý 100% hlásí, že začít pršet má až kolem 9 večer. Těsně za Horskou Kvildou, asi tak kolem půl 5, začne chcát jak z konve. Na Zhůří tedy převlékáme z kraťasů do gore (hehe) a statečně se řítíme dál. Kozí Hřbety - déšť prudce zasílil. Je 8 a čekají nás 3 prudké stoupáky. Už sme úplně mokrý, pot se smíchal s deštěm. Začíná se stmívat a jde to klasicky celkem rychle, takže pod Sedlo už dorážíme za tmy. Pořád leje. Poslední překážka je zdárně překonána a náš cíl je konečně na dohled. Vtipný je, že jsem měl původně v plánu dát si jen takovou oddechovku a hlavně se nikam nehnat, hehe. No ale nakonec to bylo samozřejmě skvělý, Šumava tím pro mě dostala zase trochu jinej rozměr a zhuntovat si tělo není nikdy na škodu. Akorát telefon to teda nepřežil, ale jebat.

V neděli jsem pak byl asi hodinu na Fluffu a viděl C-E-R-E-M-O-N-Y. A taky slyšel, co řikali Reconcile, tady něco ve stylu "If you are fucking hippie, go to see Ceremony. If you are hard core, stay here". Hehe, nejlepší. Ceremony byli super, klasicky k tomu přistoupili po svém i když mě teda trochu překvapilo, že Ross artikuloval (nedá se říct úplně zpíval) alespoň částečně do mikrofonu. Co mě nepřekvapilo bylo, že vylezl až na střechu podia a tam se usadil. Ceremony jsou super kapela. V ponděli po After Fluff Matinee mi pak Jonas říkal zajimavou věc. Divil se, že jsou na Fluffu tolerovaný lidi v trikách Vegan Jihad a říkal, že by neměli být protože tím diskreditujou veganství a vrhají na něj špatný stín. Odpověděl jsem mu, že většina kapel a lidí svým vystupováním vrhá špatnej stín na hard core a kdybych přemýšlel takhle musel bych se snažit vyloučit asi tak polovinu lidí, hehe. Prostě budu asi radši ten hippie na Šumavě, je to pro mě lepší. Jinak ale proti gustu.....znáte to. Každopádně na After Fluff Matinee byl i Robert Refuse se svým distrem (a přestože tam bylo plno lidí nikoho nezajímalo, což podle mě taky o lecčems vypovídá) a našel jsem tam parádní kousky. Největší radost jsem měl určitě z kompilace SHARE COMMON GROUND. Jeden z prvních titulů na Crucial Response Records, benefiční deska pro děti postižené válkou. Na ní totální parády z první poliviny 90. let jako např. Manliftingbanner (brzy má vyjít komplet discografie na vinylu!) nebo Profax (skvělá kapela ze Švýcarska, která byla velkou inspirací pro Balaclavu). Ukázkový příklad toho o čem byla hard core v plovině 90. let. V síti uvízlo i poslední lp THIS MACHINE KILLS. jeden z posledních Ebullition titulů, kterej už je rozebranej a vzhledem k tomu, že Kent oznámil, že už nebude staré tituly dolisovávat, doporučuju u Ebullition desek neváhat, když je někde uvidíte - u tohohle labelu v podstatě nemůžete šlápnout vedle. Od Lukasa pak dostávám ještě singl FEAR OF EXTINCTION a Mates mi přináší live radio lp COLA FREAKS, který mi přivezl z Dánska a kterým mi udělal obrovskou radost. V tašce mám ještě "Old School" od 7 SECONDS, což je deska, kterou sháním roky a která se najednou objevila v Rekomandu. Tohle se občas u věcí, co vyšli na Headhunter stává a ještěže tak. Jinak v rychlosti ještě zmíním, že mě totálně rozsekalo nový lp GRIDE "Záškuby Chaosu" a pak taky debut FIVE SECONDS TO LEAVE - fantastický. O tom ale podrobněji až příště.

Mějte se krásně a choďte na koncerty a na hory vy kurvy!

FUCK YEAH

7. července 2011 v 15:47 | Banan
Tak jo, jsem přestěhovanej a zpátky na netu. Posledních pár dnů teda stálo za to, minimálně co se koncertů týká. Já byl nadšenej z Estranged - podlě mě skvěle zahraný, milý i když klasicky trochu nemluvný chlápci, který si s náma ale s chutí začutali fotbal (hlavně pohled na Keitha, jak předvádí ve svejch těžkejch botách finesy byl nezapomenutelnej) a neřešili nic. Pak Unsane. Totální masakr. Sice jsem to nedal v kotli, ve kterém to muselo bejt hustý, protože minimálně polovina těch, co přitápěli pak vypadala jak po návratu z fronty, ale i tak to byl tlak jako prase. Skvělá kapela, která podle mě patří přesně do takovýho klubu, protože ten pot to vše jen umocní. Jel jsem s nima pak po koncertě do hotelu a vím, že byli úplně nadšený a to už myslím něco zažili. Mimochodem, bubeníkovi je 53(!!!) a když mi to řek, první, co mě napadlo bylo, že bych takhle jednou fakt chtěl dopadnout. Parádní je i setkání s Aleškem, kterej převypravuje historky o společném turné Biafry a Melvins, kterými ho zásobuje Chris. No prostě dobrý. Hned další den si ovšem absenci kotle plně vynahrazuju na koncertě Punch. Přesně takhle si představuju hard core koncert a i ty zranění k tomu myslím tak nějak patří, hehe. Naprostá mela, kdy jsem si říkal, že zažívám něco, co znám jen z povídání. Na takových koncertech se píše historie punku! Šaman by sem mohl hodit video! Doufám, že podobnně dopadly i koncerty Adolescents a Morne, nas které jsem se bohužel nedostal. Celkově mám ale fakt radost, kolik skvělých akcí proběhlo, nebo se třeba chystá.
No a teď už teda ty vykopávky, co mi prošly rukama po stěhování a skoro jsem zamáčkl slzu.

1. ROBOCOP KRAUS - "Living With Other People" (Day After)
Přelomová deska téhle skvělé a extrémě sympatické kapely a podle mě nejlepší, kterou nahráli. Hned první skladba "Fake Boys" je totální hit, který u mě vyvolává úsměv na tváři kdykoliv ho slyším. Chytlavá a zároveň chytrá muzika, s velkám citem pro rytmus i melodii, z které jsou pořád cítit zlatá 90. léta. A navíc to má fakt skvělej obal.

2. ROCKET FROM THE CRYPT - "Cut Carefully And Play Loud" (Flapping Jet)
Naprosto boží 12ep od dokonalé kapely. Název odkazuje na fakt, že než si tuhle desku pustíte, musíte napřed opatrně vyříznout obal okolo středové etikety, jinak ji vůbec nedostanete ven. No a pak to už to můžete pořádně okouřit, protože tak to má prostě být. Sound je typickej RFTC - nařachanej, hlučnej rock se zvláštní San Diego náladou, trumpetama a rukopisem, kterej si nespletete. Jo a jen tak mimochodem, tahle deska se celkem blbě shání a už několik měsíců leží bez povšimnutí v Rekomandu, což fakt nechápu.........

3. INTO ANOTHER - "Ignaurus" (Revelation)
Možná už jsem tady tuhle desku zmiňoval, ale to je fuk. Pro mě osobně je "Ignaurus" absolutním ztělesněním letní desky. Při prvních tónech se mi vždycky okamžitě vrátí vzpomínky na léto 1996, kdy jsem to ve walkmanu jel pořád dokola. Tahle deska nikdy nezestárne, i proto že muzika i texty jsou prostě naprosto nenapodobitelný. Dodnes nechápu, jak to mohl někdo nahrát.

4. DAHLIA SEED - "Survived By" (Troubleman Unlimited)
Ty vole, tak schválně, kdo si ještě pamatuje tuhle kapelu. Tohle je jejich druhá velká deska na Troubleman z roku 1995, kterou jsem v říjnu vylovil v Londýně v nějakým bazaru za 3 libry (ještě z deskou Slaves na stejným labelu a za stejný peníze). Je to typickej příklad melodičtější odnože emocoru 90. let. Lehce neurotická muzika, zvláštní postupy plný melancholie, ale i zarputilosti a sveřeposti - prostě paráda. Vše pak táhne parádní dívčí vokál a typický zvuk. Vybavuje se mi, jak psal Kay Buriánek recenzi do Different Lifu na jejich první desku na Theologian (s tím dortem) a trochu to sepsul, hehe.

5. LEFT FOR DEAD / OCHRE - "split" (Phyte Records)
Rok 1996. Moje první setkání s LFD. Ustřelilo mi to hlavu. Dovolím si tvrdit, že tenhle materiál už nikdy nepřekonali i když i pila je samozřejmě skvělá. Tady je to ale prostě čistokrevnej dechberoucí masakr. Skoro až zběsilý tempo, ale nikdy neztratíte nit a navíc je to totální brutal. Tahle deska mi otevřela oči. Ochre jsou dost nemocný a LFD skvěle doplňujou. Fakt hustej split, kterej vydal Mike Phyte, kdysi basák Good Clean Fun a současnej manažer třeba Strike Anywhere nebo International Noise Conspiracy ve Státech. Cesty páně jsou nevyzyptatelné.