Červen 2011

THE ESTRANGED + KHUDA

27. června 2011 v 21:47 | Banan
THE ESTRANGED (usa) + KHUDA (uk)
30.6.2011
Klub 007 Strahov
Start: 20.00
Vstup:170

Když jsem před pár lety poprvé držel v ruce desku "Static Thoughts" s jednoduchým obalem s křížema, nic nenasvědčovalo tomu, že to bude na dlouhou dobu jedna z mých nejposlouchanějších nahrávek. Vlastně i ten první poslech jen tak trochu prošuměl, ale bylo to prostě jen tím, že jsem u toho balil nějakou krabici a nasamploval to zvukem lepící pásky. Když jsem to dodělal, sedl jsem si ven, dal si kafe a pustil si to ještě jednou. A v tu chvíli jsem si řekl jenom - no ty vole. A pak hned, že bych je jednou strašně rád viděl živě. No a teď se to konečně stane, jelikož vyrazili na turné k aktuální desce "Subliminal Man", která vyšla opět na Dirtnap Records.

Úplně upřímě, to že The Estranged tvoří kompletní mužské osazenstvo Remains of the Day (a tím pádem i členové Hellshock, From Ashes Rise nebo Warcry) jsem zjistil až dodatečně. A nic to na ničem nezměnilo. Jen mi došlo odkud pramení ta neobvyklá energie a ostrost, která v tomto stylu rozhodně není běžná. A taky jsem si řekl, že odrbaní portlandští punks si konečně splnili svůj sen a udělali kapelu, která je vlastně takovou poctou Wipers. Ale ani omylem to není nějakej tribute band, na to maj tihle chlápci moc velkou hrdost a taky dostatečnej přetlak vlastních skvělých nápadů, které se v nich nahromadili za ty roky, kdy řezali crust. Ta doba zrání přinesla mimo jinné i velký nadhled a taky jednoznačný fakt, že The Estranged už tuhle hudbu milují roky a nejsou to jen nějaký posraný studenti designu, co si před týdnem poslechli Joy Division. Tady jsou kromě zmíněných Wipers jasné kořeny v kapelách jako Agent Orange, Avengers, Germs nebo X a teprve při promíchání s jasným vlivem Joy Division nebo Wire dostaneme finální výsledek. Ten tedy ještě lehce dolazuje hitovost Buzzcocks nebo potažmo The Clash. Vzniká tím uhrančivá punková muzika, která má potřebnou tvrdost, naprosto návykové kytarové melodie a temnou náladu. Za bicími sedí Keith T., totální vrahoun, jehož nápřah vyniká při úsporném hraní možná ještě víc než při crustové kanonádě. On je podle mě hlavním důvodem, že kapela totálně šlape a zároveň si dokáže udržet ponurou atmosféru, která smrdí po starých The Cure. Sečteno podtženo, The Estranged jsou další skvělou punkovou kapelou z Portlandu, která představuje tamnější scénu v trochu jiném světle než bývá vnímána, ale s přehledem dokazují že z její pověstné síly se neztratilo vůbec nic. Informace z již proběhlých evropských koncertů navíc jednoznačně hovoří o tom, že naživo je opravdu na co se těšit.

Předskakovat bude anglická masírka Khuda.

BERNAYS PROPAGANDA + XAXAXAXA

23. června 2011 v 13:54 | Banan
Dnes Na Půlce na Pankráci!!!!
Praha café Na půl cesty

BERNAYS PROPAGANDA (mak) + XAXAXA (mak)
23.6.2011
Café Na Půl Cesty (Centrální park Pankrác)
Start: 20.00 (konec ve 22.00 přesně!)
Vstup dobrovolný, ale myslete prosím na kapely.

Opravdu si nevzpomenu, kdy mě nějaká kapela dostala tolik jako BERNAYS PROPAGANDA. Minulý rok na Zoro Festu v Lipsku se po Lahar na podium vřítila parta rozesmátých kluků v čele se zpěvačkou Tinou a předvedli tam něco, co jsem zpracovával ještě týden. A to hlavně proto, že muzika Bernays Propaganda je na první poslech totálně originální, ale ihned je vám taky jasné, že sledujete kapelu, která ví naprosto přesně, co dělá. Tak nějak jsme si zvykli říkat, že v hc/punku už bylo všechno vymyšleno a že když někdo přijde s nějakým opravdu novým přístupem, tak se to zákonitě nedá moc poslouchat. A nebo máme tendenci všechny zásluhy na tomto poli připisovat jen známým a obecně oceňovaným kapelám.
A tady najednou kapela odněkud z Makedonie předváděla tak úžasný věci, že to prostě nešlo ignorovat na žádné úrovni. Předně je nutno říci, že Bernays Propaganda je pořád především hc/punk kapela. Výchozí bod je prostě zcela jasnej - energický a melodický hc/punk poloviny 80. let, kdy se trochu začal lámat chleba a spousta kapel přišla s postupama, který leckomu zamotaly hlavu. Ale nevytratila se z toho ta původní energie a v tom byl ten vtip. Řeč je především o kapelách jako Hüsker Dü, Minutemen, Big Boys, Fugazi nebo Gang of Four, které nepřestávají inspirovat dodnes. Bernays Propaganda pak tenhle koncept posunuli ještě trochu dál a hlavně z něj dokázali udělat naprosto svěží a současnou věc. A to předeším díky neskutečné energii, která se projevuje hlavně až tanečním a groovy feelingem jejich skladeb. Avšak pozor - bez použití jakékoliv elektroniky a zejména díky neskutečným bicí, které to prostě solí naživo a pěkně tvrdě. Vzniká tím neskutečná a skvěle sehraná fůze mnoha vlivů, která stojí na těžce originálních kytarových nápadech, již zmíněném psychopatickém bubeníkovi, výrazné base a v neposlední řadě na uhrančivém projevu Tiny, která do toho jde samozřejmě po hlavě a navíc zpívá ve své rodné řeči, což zní prostě skvěle. Malinko je to podobné tomu, co dělají v současné době Gossip, lze zaslechnout i ozvěny Submission Hold a samozřejmě Bikini Kill, potažmo Le Tigre. Když vidíte Bernays Propaganda na podiu je to opravdu vyjímečná podívaná a prostě vás automaticky nutí se usmívat a pohybovat se do rytmu - fakt úžasná věc. Však je taky tahle kapela v Makedonii čím dál tím populárnější i mimo punkovou scénu, o čemž svědčí i četná pozvání na velké festivaly. I přesto si ale udržuje 100% diy duch, nadšení a energii, která mi v mnohém připomíná atmosféru u nás v polovině 90. let. To samé se pak týká i obsahové stránky, neboť Bernays Propaganda otevřeně propagují vegetariánství, anarchistické principy, feminismus a důležitá politická témata obecně. Partnery na turné jsou jim jejich souputníci ze Skopje XAXAXA, se kterými se dělí i o pár členů. Xaxaxa jsou dalším důkazem jak pestrá a vzdělaná je současná makedonská scéna. Opět se jedná o precizní a skvěle provedenou záležitost, tentokráte v klasičtějším rychlejším hard core tempu, ale opět se skvělými melodiemi, které jsou někdy trochu poschovávané, jindy velmi výrazné. Jako přirovnání mě opět napadají Hüsker Dü, dále pak Hot Snakes, ale i kapely z Dischordu jako Embrace, Gray Matter nebo samozřejmě Minor Threat. Zpěv opět v makedonštině, což je obrovská deviza. Fakt si koncert těhle extrémně sympatických a hudebně skvělých kapel nenechte ujít, garantuji vám, že budete nadšení!


K poslechu:
myspace.com/bernayspropaganda
moonleerecords.bandcamp.com/album/tango-revolucioner

DESKY PRVNÍHO POLOLETÍ 2011

18. června 2011 v 15:20 | Banan
Mám rád top teny a různé seznamy nej desek a jelikož je pomalu za námi prvních šest měsíců roku 2011, tak je myslím záhodno vytasit se s žebříčkem. Nakonec jsem to fakt ustanovil na deset položek, když už se tomu říká top ten, ale ty případné vaše můžou samozřejmě obsahovat desek kolik chcete. Můj list vypadá tedy takto, asi žádné velké překvapení, ale tohle jsem prostě poslouchal nejvíc. Těším se, jak to bylo u vás!

1. AGRO JIVE - "s/t" (P-Thrash)
2. EVIDENCE SMRTI - "s/t" (Insane Society)
3. J.MASCIS - "Several Shades of Why" (Sub Pop)
4. YOUNG WIDOWS - "In and Out of Youth and Lightness" (Temporary Residence)
5. UŽ JSME DOMA - "Uši" (NNNW)
6. TIM HECKER - "Ravedeath, 1972" (Kranky)
7. ZKOUŠKA SIRÉN - "A Nechtěl Bys už Přestat" (Silver Rocket)
8. TELEFON - "Smysl Malých Činů" (PHR)
9. FUCKED UP - "David Comes to Life" (Matador)
10. WORLD/INFERNO FRIENDSHIP SOCIETY - "The Anarchy and the Ecstasy" (Chunksaah)

No dobře, tak ještě jednu kurva, ta tam fakt nemůže chybět.

11. MIND SPIDERS - "s/t" (Dirtnap)

THOU (usa) + MOLOCH (uk)

17. června 2011 v 11:07 | Banan
Thou + Moloch
Klub 007 Strahov
Start: 20:00
Vstup: 180

Thou jsou nová akvizice na Southern Lord Records a dalším důkazem, že tenhle label se vrací zpátky ke kořenům. Po zničujících deskách Black Breath, Nails nebo The Secret je tady další rána za krk, ze které se nebude jednoduché vzpamatovat. Parta špinavců z města Baton Rouge v Louisianě měla podobný osud jako tisíce kids před nimi. Dospívání uprostřed totálního buranova bylo nabouráno srážkou s metalem, pak přišel magazín Thrasher, skate a punk. Punk teda evidentně hlavně ten zprasenej a pokroucenej, ten kterej nevyjdechala ani většina punks. Ano, řeč je o kapelách typu Dystopia, Noothgrush nebo japonských Corrupted. Zlo, špína a smrad ulice. Agresivita a frustrace převedená do pár riffů, z nichž některé se dokážou opakovat tak dlouho, až vám prostě ustřelí hlavu. Přes opravdu poctivou porci starého metalu si ale Thou udržují totálně punkovýho ducha a to co hrajou, je naštěstí pořád hard core byť v totálně extrémním podání. V mnoha ohledech mi to připomíná Cursed, ti také zcela respektovali kořeny, ale zároveň se nebáli prokopat hodně hluboko do pekla. Thou v sobě mají podobně zničující energii a Sedmička se otřese v základech. A to i proto, že partnery na turné jim dělají Moloch z Anglie. Jestli znáte Khanate, potažmo další projekty Jamese Plotkina, uděláte si obrázek, myslím, velmi rychle. Jestli Khanate neznáte, připravte se na totální sludge/doom očistec, kde nemilosrdně vládnou pomalé nemocné riffy a pohřební nálada, kterou má na svědomí hlavně jednoznačný vliv klasického black metalu. No fun.



noladiy.org/thou
myspace.com/molochscum

ALLES SUPER

12. června 2011 v 20:13 | Banan
Včera jsem trochu "zaspal" do Rekomanda, tak se omlouvám. Ale fakt jsem si tu polední kávičku a pocit, že skoro nic nemusim užíval, hehe. Večer byl skvělej, ráno možná ještě lepší a dneska jsem trochu pracoval, jelikož zítra vyrážím nach Berlin. Sežeňte si tohle:

UŽ JSME DOMA - "Uši" (NNNW)
EVIDENCE SMRTI - "s/t" (Insane Society)
LIFETIME - "Hello Bastards" (Jade Tree)
INTO ANOTHER - "Ignaurus" (Revelation)
PALAHNIUK - "s/t" cd (DIY)
JAMES LEG - "Solitary Pleasure" (Alive)
ANYWAY - "s/t" (Election)
LIMP WRIST - "s/t" (Lengua Armada/La Vida)
PAINTBOX - "Earthball Sports Tournament" (Prank)
STRAIGHTJACKET NATION - "Cheap Kicks" (Thrashbastard)

PUNK PRO LETNÍ DNY

8. června 2011 v 11:27 | Banan
Venku je nádherně. Vedra se střídají s bouřkama, což je super, tahle nějak si představuju léto. Nevím jestli na to má nějakej vliv počasí, ale poslouchám teď klasickej hard core víc než kdy jindy. Spíš si ale myslím, že to je důsledek toho o čem jsem psal minule. No, ať je to jak chce, prostě jsem vám chtěl jen napsat pár mých oblíbených desek posledních dnů, abyste si je třeba taky mohli sehnat nebo alespoň poslechnout.

1. DAG NASTY - "Dag With Shawn" (Dischord)
Další z pokladů Dischord archívu, který mi udělal obrovskou radost. Krátce poté, co se dali Dag Nasty v roce 1985 dohromady, nahráli 9 skladeb, z nichž 4 měly vyjít jako singl na Dischord. Nicméně krátce poté odešel původní zpěvák Shawn z kapely, DAT kazeta se někam zatoulala a singl nikdy nevyšel. V roce 1986 nahráli Dag Nasty všechny skladby znovu s novým zpěvákem, kterým byl Dave Smalley a které pak vyšly jako známé album "What Can I Say". No a nyní vychází poprvé v historii původní nahrávka s Shawnem. Vylisovaná je z původní znovunalezené DAT kazety a zní naprosto skvěle! Klasický DC hard core poloviny 80. let - energické songy, které jsou ovšem tím zvláštním způsobem melodické a možná i lehounce melancholické, přestože Shwan do toho jde úplně nadoraz. Mě osobně se tahle deska asi líbí ještě o malinko víc než ta se Smallyem, přijde mi, že je trochu nabušenější a přímočařejší, ale je to samozřejmě dost relativní. Každopádně je to parádní kousek hard core historie!

2. THE KIDS - "s/t" (Havoc)
Další naprostá klasika, u nás v podstatě opět ignorovaná a přitom je to úplná bomba. Havoc se v posledních letech fungování zaměřil na punkovou archeologii a trochu netradičně pátral hlavně v Evropě. Nejvíc toho vytěžil jednoznačně ve Finsku a Švédsku, ale bodoval i v Belgii odkud pocházejí právě The Kids. Nahrávka původně vyšla v roce 1978 a je naprosto dokanalou ukázkou spojení třaskavého 77 soundu a rocknrollové rebelie 50. let. Jestli si myslíte, že The Damned nebo Sex Pistols měli šťávu, poslechněte si tohle, to prostě jede jak hovado. I po více než třiceti letech vás to úplně odfoukne. O textech Havoc píše, že by asi nevyhrály žádnou cenu za lieraturu, ale do muziky se hodí dokonale a má samozřejmě pravdu. Pecky jako "Do You Love The Nazis" nebo "Fascist Cops" myslím jasně říkají, že tahle kapela rozhodně nebyla jen další hlučný rocknroll. Mrkněte se po tom!!!!!

3. NO STATIK - "We All Die in the End" (Prank)
No a nakonec jedna ze současných věcí, mimochdem jedna z nejoblíbenějších kapel Martina z Limp Wrist/Crudos. Nová destrukční jednotka z Bay Area, jejíž sestava zaručuje hodně modřin na prdeli! Členové Artimus Pyle, What Happens Next?, Look Back and Laught, End of the Century Party a Scholastic Deth (všechny tyhle jména můžete taky brát jako jednoznačné doporučení!). Jak tohle asi může dopadnout?! Dlouholetí veteráni za inštrumentama (např. bubeník B je absolutní magor!) a za mikrofonem slečna Ruby, která vás pošle k zemi okamžitě. Muzika je přísný hard core se zpraseným zvukem zcela v tradici místa původu. Nejvíc mi to asi připomíná mix LBAL a Caseyho kapely Never Heald. Celý je to klasicky lehounce šmrncnutý trochou thrash metal postupů, ale z drtivé většiny převládá hard core a i texty jsou naprosto jasný - bezvýchodnost, každodenní rutina a samozřejmě taky nekonečná touha to tady nějak doklepat s hlavou nahoře. A tyhle lidi ví, o čem mluví. Podpořte!

TAK ČAU, UVIDÍME SE ZASE ZA 15 LET......

5. června 2011 v 19:54 | Banan
......přesně tohle zahlásil Honza Dušek pár vteřin potom, co skončil koncert By the Grace of God, zvedl ruku na pozdrav a odjel domů za rodinou. První řada byla skoro na chlup stejná jako v roce 1997 - já, Honza Dušek, Pavel Nezval, Martin Hauzírek, hned za námi Fanouš, Kapslik, Petr Hemerka atd. Mnoho dalších samozřejmě chybělo, ale zase s námi řvali texty ti, kteří v polovině 90. sice tahali kačera, ale pochopili, o čem to všechno je. Asi i proto mě to všechno tak dostalo. Stejně jako samotnou kapelu, která mě samozřejmě odrovnala hned jak vlezla do klubu. Chlápci, kterejm je 40 a v tolika věcech jsou pořád stejní. Pokorní, milí, inteligentní a v neposlední řadě totálně vtipní. A taky soustředění na každou vteřinu. Bylo to poprvé, co jsem s nima bavil a když odjížděli, měl jsem pocit, že se známe od nepaměti. Zase mi došlo jaká je strašná škoda, že se tolik změnil kontext všeho, co se v hard coru děje, protože by to prostě mělo být přesně tak jako teď v pátek. Na podiu kapela, která do toho jde od první vteřiny na 100% a vy hltáte každý tón a věříte každému slovu. A celou dobu máte pocit, že neexistuje nic jako kapela a publikum, všichni jsou jedno, velká rodina lidí, který chtějí uniknout z tohohle posranýho světa a tak si k tomu vlastníma silama tvoří prostor. A cítíte se bezpečně a uvolněně - přesně tak jak o tom mluvil Rob na podiu. Na jednu stranu je naprosto úžasný znovu tohle zažít, na stranu druhou je ale strašně smutný, že tenhle pocit musí přijet vyvolat kapela z druhý strany zeměkoule, která se sem vrátila po 14ti letech. Bylo to fakt jako kdyby někdo zapnul stroj času - hard core /punk s jasným rukopisem 90. let, zahraný se stejnou zarputilostí a ze srdcem na dlani. Do toho proslovy, které měly hlavu a patu, byly jasné, srozumitelné a velmi inteligentně a neklišovitě podané. Ani na vteřinu vás nenapadlo, že by něměly být soušástí toho všeho a totálně jste jim věřili. Přestože před vámi mluvil plešatej chlápek z čtyřma křížkama na krku o tom, o čem by podle něj měl být hard core. Žádně dementní "heywhatsupmakesomenoisematherfuckers", žádná křeč sálající z blbců, který nemaj co říct, ale chtěj jen nahnat nějaký bodíky. Tady byli na podiu reálný lidi, který to mají totálně srovnaný a prostě je ještě nepřastalo bavit hrát hard core. A taky ho žít. Přestože se jejich životy změnily - Rob např. přednáší na univerzitě a vede centrum pro autistické děti. Před dvěma lety inicioval spolu s Duncanem jeden reunion koncert Endpoint, který byl benefit pro jejich kamrádku trpící rakovinou. Vydělali na něm 25 000 dolarů a dali jí je do posledního centu. Jay se odstěhoval do lesa, kde se věnuje bylinkaření a snaží se žít v co největším souladu s přírodou a živit se tím, co si vypěstuje. Všichni jsou pořád vegani a když s vámi mluví, máte pocit, že vás skutečně poslouchají a zajímají se, že to není jen z povinosti. A po celou dobu je s nima navíc totální prdel, žádná upjatá PC póza, ale na druhou stranu taky žádný dementní sexistický kecy a rádobyvtipy. Možná se vám tohle všechno zdají být blbosti. A možná to opravdu tak je a nic to neznamená. A možná se to v budoucnu změní. Ale pro mě je to zrovna teď, v tuhle chvíli, strašně důležitý. Protože teprve teď je ten pocit, který jsem zažil poprvé před 15 ti lety, kompletní. Je to důkaz, že to může být na celý život. A to je přesně to, co teď potřebuju. Díky všem.

Jmenuju se Milan. Brzy mi bude 32 let a jsem hard core kid.