HIGHLIGHTY POSLEDNÍHO TÝDNE

28. března 2011 v 1:31 | Banan
Vstával jsem v 12 a myslel si, že je 11. A tak jsem skoro nestihl uvařit oběd pro Martina a Roberta. Ale nakonec to klaplo a strávil jsem díky nimi skvělé odpoledne zakončené štrůdlem od Martinovi maminky, který jsme ještě doladili borůvkovým Sojade, banánem, arašídovým máslem a sušenkou Lotus. A samozřejmě kávou. V Mama mají novej model z Guatemaly, který jsem si okamžitě oblíbil. Byla to trochu dekadence, jak pohotově konstatoval jeden člen seance. Zakončení tohoto týdne pak obstarala jedna paní, co má byt nad Kundolabem, když v půl desátý naprosto nekompromisně utnula zkoušku Phoenix 2. Jedinou, kterou jsme stihli před úterním koncertem naplánovat. No a úplnou tečku by měl udělat tenhle blog, i když koukám, že už jsme se pomalu přehoupli do pondělka. No a jelikož se toho stalo zase docela dost, zkusím to dneska pojmout trochu jinak.

Nejposlouchanější deska týdne:
COCKNEY REJECTS - "The Punk Singles Collection" (Dojo)
Absolutní klasika, jeden hit vedle druhého, totálně desperátní energie a nesmrtelná věc. Zkuste si to dát do sluchátek a vyrazit do ulic.


Úlovky týdne:
EMPATHY - "I Need" (CTW)
V sobotu v Rossweinu na koncertě MPB byl Thomas. Tenhle chlapík objíždí z deskama koncerty už od nepaměti a ani mě nepřekvapilo, že byl i tady. Myslím, že to bude dělat už do smrti i když to těžce vyšlo z módy. A nebo právě proto. Téměř vždycky si u něj něco koupím a tak jsem se i tentokrát ponořil do krabic. A nejdou objevím tuhle desku a nevěřím svým očím. Nemám nejmenší tušení, kolik lidí si tuhle kapelu může ještě pamatovat, ale já ji miloval. Naprosto typický 90. léta, emo hard core (s velkou převahou toho hard core) se zvláštní lehounce melancholickou náladou. Empathy byli dost podobný třeba Falling Forward, ale muzika byla trochu víc punk. Předchozí deska vyšla na straight edge labelu Element, tahle pak na Conquer the World, kde spatřila světlo světa třeba první deska Chokehold. Seniment, který jsem cítil, když jsem si tohle album pustil, mě skoro vehnal slzy do očí, protože mi opět zcela jasně došlo, že některý věci se už nikdy nevrátí.

BLINDFOLD - "Asteroid 164" (Good Life/Sober Mind)
Hahaha, stejný čas, stejné místo, stejné distro a stejná krabice. Jeden z prvních releasů Good Life Records (na obalu je ještě dokonce staré logo s bleskem, které musel Ed záhy změnit neboť příliš připomínalo blesk SS a hodně podobně modifikovaný symbol patřil jedné německé NS organizaci) a Sober Mind, jehož provozovatel Hans byl zároveň i basákem Blindfold. A taky zpěvákem Liar. Blindfold byli na belgické scéně vždycky trochu vyjímka potvrzující pravidlo. Nehráli metal, ale emotvní hard core opět zcela v intencích doby a míchali do toho jen lehčí metalové vlivy. A měli docela dobrý texty. Kdysi jsem tuhle desku měl, ale někam se mi zatoulala a když jsem ji v Rossweinu vzal do ruky, Thomas mi ji věnoval s tím, že si ji stejně nikdo nikdy nekoupí. Myslím, že měl pravdu. Ale musím uznat, že když jsem si ji po letech pustil, líbila se mi mnohem víc než jsem čekal a docela obstála ve zkoušce časem. I když uznávám, že velký podíl na tomto pocitu má jednoznačně opět nostalgie.


Terminátor týdne:
FLÓ a jeho naprosto s přehledem odřízená cesta z Rossweinu za tónů Lady Gaga při volume hodně doprava. Volant svíraly vysvalené paže, takže se dá říct, že jsme byli v nejlepších rukou. Nicméně musím ještě dodat, že se dopoval zejména zvýšeným krevním tlakem, který si přivodil monologem na téma špatného servírování latté v jedné nejmenované kavárně.


Sympaťáci a sympaťačka týdne:
STEVE ADAMYK BAND, SONIC AVENUES a RACHEL z Most Preciouss Blood. Kanaďani byli trochu vyjevený, ale musím říct, že byli opravdu hodně milý i když občas trochu zmatený (a ráno v 5 taky dost opilý). Ale protože to nebyli Američani, nemusel jsem být celou dobu ve střehu v očekávání problémů a taky si po sobě hezky umyli nádobí. Teda alespoň ti, co jsem měl doma já. Jo a díky všem, co jste dorazili na jejich koncert a Barborce za pomoc s ubytováním (i když taková obět to myslím nebyla, hehe). No a Rachel je prostě super, za všech okolností milá a vtipná. Pamatuju si, že to tak bylo už když jsme se potkali poprvé a to bylo někdy v roce 1997.


Objev týdne:
THE POTENTIAL JOHNS - "Can I Really Not Go With You/Past Due" (Dirtnap)
Kapela někoho z Marked Men a samozřejmě boží. Opět totálně chytlavej garage punk, v tomto případě o trochu melodičtější než Marked Men a snad s ještě větším citem pro hit. Jak u mě bývá dobrým zvykem, točím to pořád dokola a sháním další desky.


Citát týdne:
"Vyhlásil jsem břichu válku" - FLÓ


Soundtrack k tomuhle postu:
XASTHUR - "All Reflections Drained" (Hydra Head)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 brm brm | 28. března 2011 v 17:12 | Reagovat

kdybych si dala do usi Cockney Rejects a vyrazila do ulic, tak bych mela pocit, ze jsem se vratila zpatky do svejch patnacti let, takze to radsi zkouset nebudu.
a za ubytovani kanadanu dekuju ja, protoze to byla jedna z nejlepsich veci posledniho mesice.

2 saman saman | 28. března 2011 v 21:36 | Reagovat

parada, potential johns. taky to jedu hodne. slusny jsou taky the reds, kde jsou myslim 2 lidi z potential johns. (pozor, neplest se stejnojmenou garagepunkovou 70s kapelou, ktera je ale taky vyborna!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama