Březen 2011

HIGHLIGHTY POSLEDNÍHO TÝDNE

28. března 2011 v 1:31 | Banan
Vstával jsem v 12 a myslel si, že je 11. A tak jsem skoro nestihl uvařit oběd pro Martina a Roberta. Ale nakonec to klaplo a strávil jsem díky nimi skvělé odpoledne zakončené štrůdlem od Martinovi maminky, který jsme ještě doladili borůvkovým Sojade, banánem, arašídovým máslem a sušenkou Lotus. A samozřejmě kávou. V Mama mají novej model z Guatemaly, který jsem si okamžitě oblíbil. Byla to trochu dekadence, jak pohotově konstatoval jeden člen seance. Zakončení tohoto týdne pak obstarala jedna paní, co má byt nad Kundolabem, když v půl desátý naprosto nekompromisně utnula zkoušku Phoenix 2. Jedinou, kterou jsme stihli před úterním koncertem naplánovat. No a úplnou tečku by měl udělat tenhle blog, i když koukám, že už jsme se pomalu přehoupli do pondělka. No a jelikož se toho stalo zase docela dost, zkusím to dneska pojmout trochu jinak.

Nejposlouchanější deska týdne:
COCKNEY REJECTS - "The Punk Singles Collection" (Dojo)
Absolutní klasika, jeden hit vedle druhého, totálně desperátní energie a nesmrtelná věc. Zkuste si to dát do sluchátek a vyrazit do ulic.


Úlovky týdne:
EMPATHY - "I Need" (CTW)
V sobotu v Rossweinu na koncertě MPB byl Thomas. Tenhle chlapík objíždí z deskama koncerty už od nepaměti a ani mě nepřekvapilo, že byl i tady. Myslím, že to bude dělat už do smrti i když to těžce vyšlo z módy. A nebo právě proto. Téměř vždycky si u něj něco koupím a tak jsem se i tentokrát ponořil do krabic. A nejdou objevím tuhle desku a nevěřím svým očím. Nemám nejmenší tušení, kolik lidí si tuhle kapelu může ještě pamatovat, ale já ji miloval. Naprosto typický 90. léta, emo hard core (s velkou převahou toho hard core) se zvláštní lehounce melancholickou náladou. Empathy byli dost podobný třeba Falling Forward, ale muzika byla trochu víc punk. Předchozí deska vyšla na straight edge labelu Element, tahle pak na Conquer the World, kde spatřila světlo světa třeba první deska Chokehold. Seniment, který jsem cítil, když jsem si tohle album pustil, mě skoro vehnal slzy do očí, protože mi opět zcela jasně došlo, že některý věci se už nikdy nevrátí.

BLINDFOLD - "Asteroid 164" (Good Life/Sober Mind)
Hahaha, stejný čas, stejné místo, stejné distro a stejná krabice. Jeden z prvních releasů Good Life Records (na obalu je ještě dokonce staré logo s bleskem, které musel Ed záhy změnit neboť příliš připomínalo blesk SS a hodně podobně modifikovaný symbol patřil jedné německé NS organizaci) a Sober Mind, jehož provozovatel Hans byl zároveň i basákem Blindfold. A taky zpěvákem Liar. Blindfold byli na belgické scéně vždycky trochu vyjímka potvrzující pravidlo. Nehráli metal, ale emotvní hard core opět zcela v intencích doby a míchali do toho jen lehčí metalové vlivy. A měli docela dobrý texty. Kdysi jsem tuhle desku měl, ale někam se mi zatoulala a když jsem ji v Rossweinu vzal do ruky, Thomas mi ji věnoval s tím, že si ji stejně nikdo nikdy nekoupí. Myslím, že měl pravdu. Ale musím uznat, že když jsem si ji po letech pustil, líbila se mi mnohem víc než jsem čekal a docela obstála ve zkoušce časem. I když uznávám, že velký podíl na tomto pocitu má jednoznačně opět nostalgie.


Terminátor týdne:
FLÓ a jeho naprosto s přehledem odřízená cesta z Rossweinu za tónů Lady Gaga při volume hodně doprava. Volant svíraly vysvalené paže, takže se dá říct, že jsme byli v nejlepších rukou. Nicméně musím ještě dodat, že se dopoval zejména zvýšeným krevním tlakem, který si přivodil monologem na téma špatného servírování latté v jedné nejmenované kavárně.


Sympaťáci a sympaťačka týdne:
STEVE ADAMYK BAND, SONIC AVENUES a RACHEL z Most Preciouss Blood. Kanaďani byli trochu vyjevený, ale musím říct, že byli opravdu hodně milý i když občas trochu zmatený (a ráno v 5 taky dost opilý). Ale protože to nebyli Američani, nemusel jsem být celou dobu ve střehu v očekávání problémů a taky si po sobě hezky umyli nádobí. Teda alespoň ti, co jsem měl doma já. Jo a díky všem, co jste dorazili na jejich koncert a Barborce za pomoc s ubytováním (i když taková obět to myslím nebyla, hehe). No a Rachel je prostě super, za všech okolností milá a vtipná. Pamatuju si, že to tak bylo už když jsme se potkali poprvé a to bylo někdy v roce 1997.


Objev týdne:
THE POTENTIAL JOHNS - "Can I Really Not Go With You/Past Due" (Dirtnap)
Kapela někoho z Marked Men a samozřejmě boží. Opět totálně chytlavej garage punk, v tomto případě o trochu melodičtější než Marked Men a snad s ještě větším citem pro hit. Jak u mě bývá dobrým zvykem, točím to pořád dokola a sháním další desky.


Citát týdne:
"Vyhlásil jsem břichu válku" - FLÓ


Soundtrack k tomuhle postu:
XASTHUR - "All Reflections Drained" (Hydra Head)

DESKY TÝDNE

19. března 2011 v 16:44 | Banan
Dnes to vezmeme bez nějakého většího úvodníku. Moje touha podělit se s vámi o své hudební zážitky je sice velká, nicméně můj momentální stav se dá nejlépe popsat jako lehká roztěkanost kombinovaná s nedostatkem spánku a narušovaná nutností alespoň minimální pozornosti v Rekomandu. Je trochu líná sobota a mě došlo kafe. Včerejší párty byla super. A tyhle desky jsou nutnost.

1. COLA FREAKS - "s/t" (Hjernespind)
Jasně, už to naznačoval M5 ve své minirecenzi na webu Day After - z tohohle fakt seru. Moje obsese dánským punkem je myslím dostatečně známá, takže jen napíšu, že po třech singlech a splitku s Autistic Youth je tady konečně velká deska Cola Freaks a je naprosto GENIÁLNÍ. Trochu méně lo-fi a víc ostrá než singly, ale pořád s tou úžasnou náladou, zpěvnými skladbami a několika totálními hitovkami. Možná vám bude chviličku trvat, než do toho proniknete, ale to, co pak dostanete za odměnu, bude rozhodně stát za to. V některých chvílích to fakt zní jak srážka "druhé vlny" a starého dobrého deutsch punku kapel jako Slime. Tohle opravdu cenim.

2. HJERTESTOP - "Musik For Dekadente Orer" (Kick´n´Punch)
No a můžeme pokračovat. Tenhle singl už se objevil v mém novoročním žebříčku, ale až teď se dostal plně do distribuce, což mělo za následek jeho opětovnou rotaci na mém gramofonu a BUM! Stejnej efekt jako u prvních poslechů - destrukce pokoje a nekontrolovatelný pád do stojanu s prádlem. Zřejmě nejdivočejší kapela z Kodaně současnosti a jejich totální hc/punková jízda lemovaná spoustou drog, alkoholu a bitek, stejně jako neuvěřitelně milým chováním (dělal jsem jim koncert, tak vím o čem mluvím) a naprosto autentickým životním přístupem. Všechno to v tý muzice je a proto taky tak zabíjí. Jo a pozor, kvůli Hjertestop se resuscitoval i kultovní label Kick´n´Punch, což také o lecčems vypovídá.

3. BURNING AIRLINES - "Identikit" (DeSoto)
Washington D.C., rok 2001 a druhá deska Burning Airlines. Kapela, kterou dali dohromady Jay Robbins a Bill Barbot (oba Jawbox) s Peterem Moffettem z Government Issue. Energický a našláplý rock, na mnoha místech hnaný kupředu s původní punkovou energií a samozřejmě vystavěný na fantastických melodiích a skvělém zpěvu. Fungovala tady stejná MAGIE jako v případě Jawbox a i to je důvod, proč se k téhle desce tak čast a rád vracím i když celkově je tenhle styl a vlastně celá tahle éra už téměř zapomenutá.

4. CROW - "Beating the Wings of Destruction" (Prank)
Další věc, která se objevila už v rekapitulaci nej desek roku a zcela trestuhodně uniká téměř jakékoliv pozornosti. Přitom se podle mého skromného názoru jedná o jednu z nejdrtivějších metal/crustových nahrávek několika posledních let. Mám Crow hodně rád a líbí se mi od nich všchno, co jsem slyšel, ale tohle mini z roku 2007, které teď převydal Prank (původních 1000 kusů se okamžitě vyprodalo) je naprosto fenomenální. Postupy přesně na pomezí punku a metalu s tím, že z obou stylů si Crow berou to NEJLEPŠÍ a samozřejmě to ještě hrají typicky po japonsku - tedy absolutně nadoraz. Jinak musím říct, že velkým impulzem k tomu, abych se k téhle desce vrátil, byl tour reprt v poslední Hluboké Orbě, po jehož přečtení mám Crow ještě radši.

5. IRON LUNG - "Live at Supersonic" (Capsule)
Obvykle živáky moc nemusim, ale tohle je čistokrevnej MASAKR. Skvělej zvuk, který vás roztrhá a totálně vtipný hlášky mezi songama. Hudbu asi netřeba komentovat - absolutní power violence jatka.

ČISTÉ ZLO TY KOKOT

14. března 2011 v 11:59 | Banan
Jedu už asi po dvacáté novou desku ROT IN HELL - "As Pearls Before Swine", která konečně vyšla na Deathwish. Upřímě, očekávání nebylo zase až tak velké, nicméně krutou realitou byl čelní náraz. Mám obecně tendenci některé kapely z Anglie trochu podceňovat a očekávat sice hodně stylovou, ale už ne tolik drtící a hlavně uvěřitelnou desku. Navlíknout se do in hadrů, nalakovat si tři nehty na ruce a oholit si půlky hlavy totiž dokáže každej idiot. Ale sáhnout si až na dno, tam vyhrabat hodně divný vize i postupy a ukovat z nich nahrávku, která vás zmlátí, to už se moc nestává. V některých chvílích je to opravdu hodně podobný Integrity (což je naprosto v pořádku), hlavně způsobem frázováni dost nemocnýho vokálu i samotnou strukturou. Fakt tam dost probleskujou hlavně první zářezy těhle úplnejch maniaků, ještě když na strunách vládli Aaaron a Lenny a hned na první desce na nich oběsili naději. Určitě si to ještě někteří pamatujete, metalová brutalita a punková přímočarost, se kterou se to všechno hrnulo dopředu byla prostě fascinující. I Rot in Hell to pak dokážou znásobit až hitově nafrázovaným vokálem, který dělá ze spousty skladeb sondtrack k sebezničení. A nutno dodat, že těch skladeb je na albu drtivá většina, některé jsou ještě trochu blíže k pozdějším deskám Ringworm, hlavně při sekání víc metalových riffů. Ale! Jak už jsem napsal, nahrávka má jinak dost punkový feeling a asi proto mě to tak dostává, něco podobnýho mimochodem cítím třeba z Cursed. Není to přeprodukovaná a vyčištěná blbost do metalovejch magazínů, kde se pak kluci budou tvářit zle. Tohle je zlý svou podstatou a navíc ne jen tím jasně brutálním rozměrem. Po celou dobu se mi totiž nějak zdálo, že tam slyším ještě něco, co mě trochu znervózňuje, nějakou podprahovku. No a je fakt, že na pár místech, když kluci na chvíli zastaví ten buldozer, je to víc než jasný. Rezonující ozvěna chorých duší bloudících po tomhle světě, která je zakletá do hodně divnejch vybrnkávaček, které jakoby uklidňujou, ovšem jsou většinou pouze předzvěstí další apokalypsy. Stejně jako texty. Tohle ja po všech stránkách opravdu hodně dobrá deska.

SONIC AVENUES + STEVE ADAMYK BAND + GLASSES

9. března 2011 v 11:37 | Banan/Hluch

SONIC AVENUES (can) + STEVE ADAMYK BAND (can) + GLASSES (de)
Datum: 24.03.2011
Čas: 19:30
Kde: Praha 007

Sonic Avenues a Steve Adamyk Band jsou jednou z největších garage/punk/powerpop senzací poslední doby. Tento termín je sice v současnosti zatížen velmi nezdravým břemenem ufňukaných studentských kapel, hypsterských pokusů o punk nebo navoněných "punkrockových" rebelů, ale naštěstí jsou tu i kapely, které garage reputaci napravují a vrací tomuto stylu jeho původní význam. Minimálně v posledních dvou letech se skutečně objevilo velké množství skvělých desek, které stojí na pevných základech původního power popu, zcela nepokrytě vychází z velmi zásadní rockové historie a nebojí se otevřeně odkazovat na kapely jako The Who, The Kinks a nebo konkrétně v případě Sonic Avenues hlavně na Small Faces a Buzzcocks. Snad kromě těch posledně zmiňovaných, se u nás jména těchto naprosto zásadních kapel v souvislosti s punkem téměř vůbec nevyskytují a je to myslím obrovská škoda. A já pořád tajně doufám, že kapely jako Sonic Avenues, Statues, Tranzmitors, Marked Men nebo Sedatives by to mohly alespoň trochu změnit. Namíchaly totiž do power popu pořádnou dávku energického, melodického punku a vytvořili tak explozivní směs zpěvného a našláplého punkurocku a opravdu až popové chytlavosti, která ovšem postrádá prázdnotu, která je s tímto termínem obvykle úzce spojena. Něco podobného se před pár lety povedlo vytvořit Briefs, hlavně na desce "Sex Objects" a Sonic Avenues a Steve Adamyk Band prezentují v současnosti asi nejvýrazněší a nejpřesvědčivější proud tohoto resuscitovaného stylu, který má svou základnu hlavně v Kanadě a spolu se Statues tvoří absolutní špičku žánru, který vrací do punku jeho původní energi, skvělé melodie a v neposlední řadě zábavu, jež není ale oddělena od jasně formulovaného životního postoje. Opravdu hooooooodně se těším, až to na Sedmičce rozbalý a vy se přijďte mrknout, myslím totiž, že budete velmi příjemně překvapený.

Kanaďany doplní na Sedmičce Glasses z Německa, který původně zabookovali Hluch Crew jinde, ale nakonec jsme se domluvili, že bude lepší udělat jeden koncert místo dvou a tak vznikla dost zajímavá kombinace. Tady je tedy pár slov od Hluch ke Glasses.

Glasses jsou pro nás v Hluchu vlastně takový logický pokračování smrtící série živejch komatů, kterou minulý léto V Jelení započali hrubiáni Hammers. Glasses jsou přesně z toho ranku muziky, po který člověk sáhne pokaždý, když musí jako zlatej hřeb zkurveně dlouhýho dne ještě absolvovat cestu domu přeplněným MHD. Je to přesně tehdy, když se život odehrává v úzkým koridoru pevně vystavěnejch mantinelů, který se, bůhví proč, většina z nás bojí porušit. Za tmy do práce, za tmy z práce, a když monotónní směny ubíraj život, na kterej beztak nezbejvá čas, tyhle hlučný sedativa se vždycky jeví jako nejlepší způsob, jak se dostat ven ze spletitejch chodeb unavený prázdný hlavy. Čirou nasranost, temnotu a syrovej zvuk ženou kupředu ultra tvrdý bicí, který kadencí připomínaj spíš kulomet než hudební nástroj. Kytary sekaj nadobro trashový riffy, aby pak za několik málo sekund přibrzdily a pokácely tak definitivně všechny zbytky světla. Vypjatej ženskej vokál balancuje na hranici bolesti a celý tý sonický spoušti dodává naprosto neodolatelnej, epickej rozměr. Pokud jste si minulej rok ujeli na živejch setech Ampere, Planks, Hammers nebo Alpinist, tohle byste neměli vynechat !!!

Začínáme v 19.30

Vstup: 200

www.myspace.com/glasseshc
www.myspace.com/steveadamyk
www.myspace.com/sonicavenues

KDYBYCH JÁ SI BEJVALA VZALA TOHO WOKOUNA!

6. března 2011 v 21:20 | Banan
Stalo se toho moc. Bylo moc koncertů, vyšlo hodně desek, potvrdily se parádní kapely, událo se velké množství návštěv, vypilo přehršel kafe, snědlo tuny jídla, ujelo stovky kilometrů, prokecalo spousta a naspalo opravdu málo hodin. Zkusím alespoň něco z toho nějak nacpat do jednoho postu, tak doufám, že se v tom nějak zorientujete a když ne, svět se nezboří. Díky všem za podporu a připojuju podobnou výzvu jak už mnohokrát. Zkuste si ty kapely kurva aspoň poslechnout.

Byl u mě na návštěvě Wokoun. A skončilo to velmi podobně jako kdysi v hardcore prehistorii. Vytahovali jsme z regálů desky, prohlíželi si je, pouštěli a všechno jsme nahlas komentovali. Díky tomu, jsem zas po nějaké době držel v ruce totální skvosty z 90. let. Wokoun se chtěl původně zdržet jen na chvilku, ale nakonec jsme zabředli do několika hodinnového obřadu, jehož pozůstatky se mi pořád ještě povalují po pokoji. Fakt jsem cítil o dost mladší a došlo mi, že to, co cítím je čirá radost, navíc sdílená s podobně postiženým jedincem. Ukázalo se, že Wokoun má opravdu vkus a tady je několk totálních desek, které jsme vytáhli z temnoty a vy byste se jim rozhodně měli podívat na zoubek.

Nations on Fire - "Strike the Match", Refused - "Songs to Fan the Flame of Discontent", Still Life - "From Angry Heads With a Skyward Eyes", Split Lip - "For the Love of the Wounded", Outspoken - "Current", Morning Again - "My Statement of Life in the Dying World", Turning Point - "Its Always Darkest Before the Dawn", Spitboy - "True Self Revealed", Struggle - "s/t", Abhinanada - "Senseless"

Další věcí, kterou bych chtěl prostřednictvím tohoto blogu sdělit, je fakt, že Mára Rybenský začal brát do distra desky od spousty u nás špatně dostupných malých labelů a některé z těch věcí jsou opravdu naprosto vynikající, i když tady klasicky nikoho moc nezajímají. V Gasmask distru tak teď najdete např. desky od labelu La Vida Es Un Mus, na kterém vyšel třeba evropský press posledních Limp Wrist. Já osobně doporučuju zejména finální desku Španělů Invasion, punkové skvosty v podobě nových US kapel z latinskoamerickou krví jako Desconocidos nebo Vaaska a v neposlední řadě zabijácké lp od důchodcovské skvadry Geriatric Unit, které nese název "Permethrin Blues", mají ho na svědomí členové Ripcord a Heresy a je to čistá smrt. Opravdu hodně dobrých desek má Mára v distru ale mnohem víc, tak nebuďte sami proti sobě a alespoň se mrkněte na jeho stránky, poslouchejte, stahujte a nakupujte. Adresa je: www.maskcontrol.cz
Jo a Márova kapela Festa Desperato vydala konečně svou první velkou desku "Psi Vatikánu", která vraždí a na Gasmask vyšlo lp parádní ruské kapely Fatum.

No a nakonec úlovky týdne.
Lemonheads - "Hate Your Friends"
Bruce Springsteen - "The River"
Lungfish - "Indivisible"
Black Heart Procession - "One"