DESKY TÝDNE VOL. 3

25. února 2011 v 13:06 | Banan
Minulý týden jsem zakončil pobytem na zmrzlé Šumavě povzbujícím tělo i ducha. Byla to dekadentní veganská přežíračka proložená výpady do mrazíkovské přírody a opravdu vůbec se mi nechtělo zpátky. Zcela jasně jsem totiž věděl, že návrat zpět do reality všedního dne bude bolet a když se navíc přidal holomráz, který udělal z ulic města téměř apokaliptické kulisy, chtěl jsem zase zmizet. Nicméně to nešlo, tak jsem to musel vykompenzovat dostatečnou dávkou nihilismu. A k tomuto cíli vede hned několik cest, které se navzájem doplňují. Volba těch správných desek je rozhodně jednou z nich.
Kombinace je to ale opravdu smrtící, tak prosím, opatrně s tím.
1. GEHENNA - "Negotium Perambulans In Tenebris" (DIY)
Konec tisíciletí byla trochu divná doba. Dost věcí z té doby mi zpětně celkem splívá. Hard core byl vlastně mrtvej a jen pomalu se rodila nová generace, která měla všemu teprve vdechnout nový život. Díky tomu spousty desek, které v té době vyšly, zapadaly navždy prachem zapomění. No a to je přesně případ i tohohle alba od Gehenna, který bylo nahraný v roce 1999 a kapela si ho vydala sama. Černej obal, nenávist a stisk, který jde až do masa a apk na kost. Je tady obtisklá přesně ta doba, kdy těch pár starejch psů, co zůstali věrný punku, nenávidělo všechny a všechno, ale nemohli přestat. Smrtící a naprosto nekompromisní skladby, hodně rychlý tempo, všechno skvěle zahraný a totálně autentický. Kdyby Catharsis nahrávali "Passion" a přestali věřit všemu, znělo by to asi takhle. Navrh cover od G.G. Allina, který vše jen podtrhuje. Prostě hustý.
2. SPECTACLE - "I, Fail" (Smart Patrol)
K téhle kapele jsem měl vždy trochu zvláštní vztah. Ten tolik přepjatý politický aktivismus, který se ovšem v mnoha ohledech týkal jen slov a nikoliv už tolik činnů, mě vždy malinko lezl na nervy. Na venek se to projevovalo zvláštním chladem, který kontrastoval s touhou žít ve společnosti, kde si budou všichni rovni. Kluci, který měli všechno a tak mohli v klidu jezdit jedno turné za druhým. Možná jsem prostě jen zaujatej, to vůbec nepopírám, možná jsem jim vždycky trochu křivdil, i to je možný, ale prostě jsem si vždycky držel odstup, stejně jako oni. Tahle jejich deska mě ale pravidelně sráží až na úplné dno, zavírá mě hluboko do sebe samého a vytváří podivnou mrazivou atmofséru, která ovšem vychází z mého nitra. A zároveň je v tom i malinkej kousíček naděje, nebo možná spíš vzdoru. Ten tam ale musím vždycky vykřesat a asi i proto se touhle nahrávkou nechávám tak často masakrovat. Je to čistý zoufalství, óda na svět, který umírá a skladba "All Towers Must Fall" mě jednodužše trhá na kusy. Tady jsem se se Spectacle potkal, tady jim rozumím, tady jim věřím.
3. PYRAMIDS - "s/t" (Hydra Head)
Kapela Pyramids na Hydra Head. Nezaznamenali jste? No, kdbych teď nedržel v ruce promo, na kterém je pár sobů s psychadelickámi barevnými obrazci mezi parožím, taky bych si myslel, že je to celé spíš přelud. Jakoby ta deska nakonec vůbec nevyšla. Nikde jsme ji nikdy neviděl prodávat, nikdo se na ni neptal. A přitom je to tak zasraně dobrý. Podstata samotné muziky je už vlastně vyřčená tím divným obalem. Zvláštní chlad severské přírody, ze kterého jde trochu strach, ale zároveň nás něčím přitahuje, do toho podivné psychadelické pasáže, v mnoha případech čisté drone postupy, ale celé je to tak podivně snové, někdy až na hranici dost bizarního folku, jindy tam probleskujou zapomenuté kapely ze 70. let. A nejhustší na tom je, že to celé drží až kurevsky po hromadě, jakoby to bylo fakt vetkáno naprosto pevně do paroží, kde to zůstane navždy.
4. ORTHODOX - "Amanecer en Puerta Oscura" (Alone)
Španělští Orthodox a jejich přelomová deska, kdy začali opouštět špinavé a zatuchlé drone/sludge močály a nechali na své duše po letech dopadnout alespoň několik paprsků světla. Opět už je to všechno řečeno vlastně obalem, kde se nad temnou řekou prodírá korunami stromů zapadající slunce a rozehrává nádhernou scenérii, na kterou se můžete dívat hodiny. Je tam tolik barev, stínů a odstínů, že můžete hledat donekonečna a pořád bude co objevovat. A přitom je to jen fotka. A úplně stejné je to i s muzikou. Orthodox tady začali používat spoustu do té doby neslyšených motivů, občas máte pocit, že víly tancují na vodě, aby se v dalších minutách zatáhlo a spustil se liják. Něčím mi to dost připomíná Master Musicians of Bukkake nebo poslední desky Grails a je to opět ideální příležitost, dozvědět se hodně o sobě.
5. NICK CAVE AND THE BAD SEEDS - "No More Shall We Part" (Mute)
K tomuhle asi není potřeba nic dodávat. Naprosto přesně si pamatuju, že jsem si tuhle dokonalou desku koupil v jednom zapadlém second handu v Drážďanech, jednoho mrazivého dne na své cestě zoufalství. Kdykoliv si ji pustím, všechno se mi vrátí zpátky, ale zároveň dokáže Nic Cave s každým poslechem zase o trochu víc zahojit staré rány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 straba straba | 1. března 2011 v 12:48 | Reagovat

gehennu znám jen ze 7" splitu s California Love a tyvole(!!!) to kurva jede.špína, zloba, a znova..

2 fuego fuego | E-mail | 2. března 2011 v 21:21 | Reagovat

Zatraceně dobrej žebříček od začátku do konce. Závidim ti, že si měl na takový věci chuť jen po tom co si se vrátil ze Sušice. Já věci v tomhle stylu jedu teď pořád.

3 p. p. | 3. března 2011 v 0:57 | Reagovat

gehenna / blind to faith split - smrt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama