Leden 2011

KONCERTY MR.BANANA INDUSTRY

30. ledna 2011 v 16:12 | Banan
Začal jsem zase po nějaké době bookovat koncerty, tak jsem si řekl, že jsem o tom trochu budu něco psát. Je jich trochu víc, než jsem předpokládal, tak začneme asi takovým menším přehledem.

25.2.
Klub 007 Strahov
LAHAR + GRIDE + SEE YOU IN HELL + SHEEVA YOGA

Koncert v rámci Nuclear Winter Tour a zároveň křest nové desky Lahar.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

24.3.
Klub 007 Strahov
SONIC AVENUES (can) + STEVE ADAMYK BAND (can)

Dvě naprosto skvělý garage/powerpop kapely z Kanady. Tenhle styl u nás nemá vybudovanou téměř žádnou základnu, tak jsem se rozhodl začít s osvětovou činností a tenhle koncert bude taková zkouška ohněm myslím. Ale bylo by opravdu velkou chybou tyhle kapely ignorovat, je to skvělej a absolutně návykovej melodickej punk a všichni, kdo máte jen trochu rádi třeba Briefs, Marked Men, Sonics nebo melodičtější věci z Deranged a Dirtnap by jste tam něměli chybět.

Tady si můžete poslechnout, jak to zní:
myspace.com/sonicavenues
myspace.com/steveadamyk

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

12.4.
Klub 007 Strahov
RED DONS (usa) + DECLAN DE BARRA (irl) + THE PREACHER AND THE BEAR (swe)

Tak tady se nakonec potkají dvě různá turné. Na první pohled trochu netradiční kombinace, ale věřím, že to bude skvělej večer. Red Dons vydali asi nejlepší punk desku roku 2010 a nemůžu se dočkat až je uvidím naživo. Boží hc/punk z Portlandu, který má razanci, tvrdost i skvělé melodie a naprosto úžasnou atmosféru. S nimi dvě kapely z Blackstarfoundation - Declan De Barra  je chlápek, na jehož desce jsem byl minulý rok regulérně závislej, tenhle Irčan vám ukradne srdce, než stihnete říct IRA no a Preacher and the Bear krásně rozebírá Jirza tady:
http://czechcore.cz/redakce/THE-PREACHER-AND-THE-BEAR%E2%80%93Suburban-island-P78464.html

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

6.5.
Hrad Točník
TRAGEDY (usa) + EVIDENCE SMRTI + UŠTKNI

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19.6.
Klub 007 Strahov
THOU (usa) + ABFUCK (de) + guest

Další koncert, kde se potkají dvě turné. Thou jsou totální zlej nihil down tempo hardcore smíchanej ze sludge a dobrým metalem. Jejich koncerty jsou absloutně vyhlášený svou drtivostí a Sedmička se otřese v základech! Abfuck jsou nasranej hc/punk opět ze solidní dávkou nihilismu, který to drtí hodně ve stylu F.U.´s, Void, starých Agnostic Front a Negative Approach. Ze současných kapel mají hodně blízsko k Short Fuse a to nejen tím, že jsou taky z Německa.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23.6.
Kafé Na Půl Cesty, Pankrác
BERNAYS PROPAGANDA (mak) + XAXAXAXAXA (mak)

Balkán má neuvěřitelnou zásobu skvělých kapel, které jsou těžce nedoceněnné a je na čase to změnit. S Bernays Propaganda jsme hráli na podzim s Lahar v Lipsku a jen jsem čuměl - takhle dobrou a originální kapelu jsem opravdu hooooodně dlouho neviděl a navíc to byli úplně skvělý lidi. Xaxaxaxa je pak další parádní projekt, který má tahle parta bláznů ze Skopje na svědomí!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

30.6.
Klub 007 Strahov
THE ESTRANGED (usa) + guest

Jo! Doufal jsem, že letos to klapne a je to tak. Členové Hellshock a From Ashes Rise a jejich dokonalý mix Wipers a Wire. Nemůžu se dočkat!

GY!BE, BELLA A TELEFON

27. ledna 2011 v 19:48 | Banan
Jelikož se Simonovi (tedy ne Jasonu Simonovi, ale prostě jen Simonovi) podařilo vytrhnout kabel od internetu ze zdi a oprava se trochu protáhla, měl lehký výpadek i tento blog. Ale alespoň jste se mohli plně věnovat svým Facebookům, Last fm profilům, Twitterům a podobným přínosným věcem, bez kterých se moderní fanoušek nezávislé hudby rozhodně neobejde. No, nicméně, zanechme sarkasmu, věcí se stalo víc než dost.

Asi nejsilnějším zážitkem (nejen) posledních týdnů, byl koncert GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Rovnou říkám, že totálně saru na to jak moc je to teď cool, hype nebo podobný nepodstatný píčoviny, který má každou chvilku někdo potřebu vytahovat a řešit. Já tuhle kapelu miluju už roky a na koncert jsem se fakt těšil, tím spíše, že jsem byl přesvědčen, že ji nikdy neuvidím. Měl jsem sice trochu obavu, že si to sám trochu zkomplikuju a v podstatě nepodstatné vnější okolnosti mě znemožní si to opravdu užít, ale nakonec jsem zvítězil. Tím pádem jsem se nechal totálně rozmetat dokonalým koncertem. Ještě nikdy jsem něco podobného neviděl a neslyšel - absolutní soustředění, neskutečná intenzita a ve výsledném efektu totální audiouvizuální a ještě k tomu emocionální poprava. Fakt hustý. Navíc samotná kapela nejvíc v klidu a to přes nezpochybnitelný fakt, že GY!BE jsou opravdu velká kapela (na jejich koncertě v Pažíži bylo 5000 lidí). Všichni pěkně poctivě tahali aparát, zapojovali si všechny ty šílený věci a v osobním kontaktu byli fakt příjemný. A jestli by vás zajímal Efrimův nákup v Rekomandu, tak tady je:

Van Morrison - Live" lp
Die Kreuzen - "s/t" lp 
Evidence Smrti - "Demo 2008" 12ep.

Celkem slušnej mix myslím, který toho říká opravdu hodně, hehe.


Dalším zážitkem byla srážka s novou deskou BELLE AND SEBASTIAN. Jmenuje se "Write About Love" a na doporučení M5 jsem s jejím nákupem neváhal ani vteřinu. Míra totiž při zmínce o téhle nahrávce  jen lomil rukama a přes veškerou snahu ze sebe vlastně nedostal ani slovo, což u něj vždycky znamená, že se mu to fakt hodně líbí. A když nad tím tak přemýšlím, byl to vlastně on, kdo mě k téhle kapele před lety přivedl a způsobil tak mimojiné závislost na albu "Dear Catastrophe Waitress". V nové desce se dokonalým způsobem protnula razance ranného období a hippiee odér pozdějších nahrávek a vnikla opravdu fantastická věc. Dokonale vymyšlené písničky postavené na překvapivě pevném a v intencích stylu až překvapivě tvrdém základu, ale zároveň napsané s až nepochopitelnou lehkostí a hravostí. Od prvního poslechu je jasné, že máte co dělat s naprosto vyjímečnou desku, která si na nic nehraje - jen je prostě skvělá. Belle and Sebastian strkají všechny současné indie hvězdy do kapsy s totální grácií, tak si to aspoň poslechněte a těšte se na jaro, tak jako já, protože to bude "Write About Love" fungovat myslím, ještě mnohem lépe.


TELEFON - "Smysl Malých Činů". Pro mě opět nepochopitelná kombinace parádního punku, který má kořeny hodně hluboko v 70. letech a textů, které bych chtěl umět psát. ale nikdy se mi to nepovede, protože nejsem z Valašska. Jestli se u nás někde hraje opravdovej a autentickej punk, tak je to tam. Více brzy na czechcore.cz


Další hodně hrané desky posledních dnů:

JESSE SYKES AND THE SWEET HEREAFTER - "Like Love Lust" (Southern Lord)
Láska na první poslech. Nebe i peklo. Stříbrná pavučina z rtuti. Královna.

PHIL OCHS - "In Concert" (Elektra)
Hodně silné skladby jak formou tak obsahem. Jestli máte rádi třeba Billy Bragga, zkuste Phila Ochse! Tohle je jeho koncert ze 60. let, který jsem ulovil zcela nečekaně v jednom bazaru v Praze.

DESCENDENTS - "I Dont Want to Grow Up" (SST)
Nestárnoucí deska. Nerd punk, kde naštěstí zcela převládá punk. Skvělý.


"Tak na neviděnou, na nenáviděnou!"

SUICIDE CITY

7. ledna 2011 v 22:30 | Banan
"Copenhagen suicide city. They don´t like you if you are not pretty". Tohle zpívali NO HOPE FOR THE KIDS ve své skladbě "Suicide City", která se stala hymnou celé "Druhé Vlny". Dneska jsem po trochu delší době držel v ruce pár desek z Kodaně a zase mi došlo, jaká je škoda, že je tady nedoceňuje víc lidí. Sice se to i díky mému úsilí dost zlepšilo (dneska mi udělal radost Daša a Mates), ale pořád je ten zájem spíše marginální. A přitom jsou to jedny z nejsilnějších punkových nahrávek poslední dekády. No a jelikož jsem tenhle blog založil hlavně proto, abych mohl doporučovat dobrou muziku, rozhodl jsem se, že tenhle post věnuju právě kodaňské "Druhé Vlně" a doporučím vám pár tamních kapel a desek. Nebude to rozhodně nějaký komplexní přehled, spíš opravdu jen pár tipů. A fakt si některý ty desky aspoň poslechněte, nebudete litovat.

O NO HOPE FOR THE KIDS už byla řeč výše. Tahle kapela za sebou zanechala zřejmě nejvýraznější stopu a i když je nefunkční pouze několik let, získala už téměř kultovní status. Jejich lp a singly "Das Reich" a "Angles of Destruction" jsou čítankovým příkladem nadčasových punkových nahrávek. Mají obrovskou energii, skvělé melodické nápady a zvláštní atmosféru. Některé skladby jsou navíc zpívány v dánštině, což zní skvěle. Samostatnou kapitolou jsou pak texty plné odcizení, nenávisti a touhy vzdorovat. Skladby jako "Das Reich", "Rainy Day" nebo "Suicide City" už navždy zůstanou nesmrtelné. První press lp na Kick´n´Punch je beznadějně rozebrán, nicméně US verze na Feral Ward (má bílý, nikoliv červený obal) i repress na Hjernespind se dají sehnat v pohodě. Původní verze obou singlů jsou beznadějně rozebrané, nicméně před dvěma lety vyšel repress opět na Hjernespind, který je oba zkompletoval na jeden singl a ten se dá sehnat v pohodě. Mimochodem, viděl jsem tuhle kapelu naživo na jednom z jejich posledních koncertů, navíc na domácí půdě a byl to jeden z nejlepších koncertů, co jsem v životě viděl.

GORILLA ANGREB. Na bicí tady hrál Tommas, jeden z provozovatelů Kick´n´ Punch a v současnosti tahoun labelu Hjernespind. Právě tam pak vyšla kompletní diskografie Gorilla Angreb, kde najdete opravdu vše, co vydali. Díky uhrančívému hlasu zpěvačky Mae, si tuhle kapelu opravdu nespletete a ta kolekce je úplně super. Kromě posledního 12ep "Bedre Tider" tam najdete i řadů singlů a splitů z nichž jednoznačně nejlepší je poslední regulérní 7ep, někdy nazývané podle songu "Astma", které mě svého času úplně zabilo - punk jak hovado a přitom je v tom tolik smutku, že vás to fyzicky svírá. Lp diskografie je úplně v pohodě sehnatelná, stejně jako většina singlů, z nichž některé opět vyšly i ve Státech. Ten, o kterém byla řeč, vydal opět i Yannick na Feral Ward. Se singlu "Long Island" pak pochází jedno z mých tetování.

První deskou, která odstartovala mou lásku k dánskému punku bylo lp "We´ve Got Way" od YOUNG WASTENERS. V podstatě by se dalo říct, že se jedná o kodaňskou verzi Dead Kennedys. Útočnej punk rock s těžce provokativním přístupem k věci. Opět skvělý melodický nápady, občas saxofon, adolescentní vztek a jasnej cíl - nasrat co nejvíc normálů, fízlů a nácků. Kapely z Kodaně o politice nikdy jen nezpívali, oni ji denodenně žily na ulici a to už od hodně ranného věku. Bitky byly na denním pořádku, punkovej přístup se rozhodně projevoval i navenek, hlavně v oblečení a nekompromisním přístupu k autoritám. Na téhle desce je to všechno koncentrovaný, je to fakt kurevsly opravdový, až z toho běhá mráz po zádech. Bohužel je tohle lp fakt hodně těžko sehnatelný, ale třeba budete mít někdy štěstí. Na netu byste ho ale měli najít v pohodě. Před pár lety vyšel také jejich posmrtný singl, který je opět excelentní a sehnat se dá v pohodě.

No a dnes poslední doporučenou věcí bude lp "Den Danske Ungdom" od HUL. Při jeho popisu už jsem se jednou zcela vyčerpal na czechcore.cz, tak jsem tu recenzi házim, snad to nebude vadit. Dá se tam mimochodem najít i spousta souvislostí s ostatníma kapelama, o kterých jsem tu dnes psal. Tady to je:
"Vím, že se do mě zase začne spousta z vás trefovat, ale já to napsat musím - tohle je pro mě deska roku. Ano, už teď na konci září si troufám tvrdit, že lepší věc letos nevyjde. Prapočátky célé "dánské druhé vlny" a nahrávka původně z roku 2001, kterou Tommas z Hjernespind (jinak také bubeník Gorilla Angreb a před pár lety jeden z provozovatelů labelu Kick´n´Punch) konečně převydal, takže už to není jen záležitost pro sběratele. V téhle kapele působili členové Admi Petersens Arme, No Hope for the Kids nebo Young Wasteners, když byli ještě hodně mladí kodaňští punx (Den Danske Ungdom také v překladu znamená Dánské mládí) a byla to jedna z prvních kapel, kterou dala tahle neuvěřitelně akční parta dohromady. Jejich další cesta v dalších skvělých kapelách, které jsou vyjmenované výše, začala právě tady a myslím, že nemohla začít lépe.
Těžko bych hledal kapelu, která hraje klasičtější hc/punk než HUL. Ve své úplné podstatě je to vlastně naprosto čítankový příklad tohoto stylu, alespoň podle mé vlastní definice. Hlavní inspirací jsou opět Dead Kennedys, byť ne tak výraznou jako např. v případě velké desky Young Wasteners. Nicméně spojení ostrého punku atéměř popové chytlavosti, které dovedli Biafra a spol k dokonalosti, tvoří základní stavební prvek i u této desky. Ta si ovšem po většinu času udržuje přeci jen o poznání rychlejší tempo a také mladickou agresivitu a útočnost, čehož výsledkem je, že některé skladby zní jakoby Poison Idea v období "Pick Your King" hráli covery z "Fresh Fruits for Rotting Vegetables". Co mě totální dostává je zvláštní bezvýchodnost a temnota, kterou je celá nahrávka prostoupena a která tvoří s z vražedně chytlavými punkovými riffy kombinaci, kterou jsem ještě nikdy neslyšel. Většinu času vám to ani nedojde, protože hrozíte do rytmu a zpíváte si nakažlivé refrény (přestože jsou dánsky, hehe), ale při těch několika skladbách, kdy HUL trochu přibrzdí, vás to úplně rozválcuje. V těchto momentech jsou nepřeslechnutelné vlivy Joy Division, Dead Moon, Wire nebo pozdních Black Flag, což mě nepřestává fascinovat, protože členům Hul bylo v době, kdy Den Danske Ungdom vznikalo, ne více než 18 let. Oni už v tomto věku dokázali spojit do jedno celku všechny nejlepší atributy, které se kdy v punkové scéně objevili a nahrát desku, která vás prostě rozseká, tím jak je nasraná, jedovatá, zároveň ale melodická a v neposlední řadě totálně autentická. Je to soundtrack k městské frustraci, který tvoří hymny o nenávisti k systému, učitelům a náckům, kterým na kresbě v bookletu šlapou po hlavách mladí punx. A že to nebyla jen přiblblá módní revolta dokazuje fakt, že v podstatě všichni členové HUL se velmi aktivně účastnili riotů po vyklizení squatu Ungdomshuset kvůli čemuž většina z nich skončila ve vězení. Jestli hledáte desku, která absolutně neguje současný stav, ve kterém se hc/punk scéna nachází, sežeňte si tuhle, nebudete ani v nejmenším litovat a garantuju vám, že se do ní stejně jako já totálně zamilujete."
Bohužel i v tomhle případě jde o poměrně těžce sehnatelnou záležitost, přestože vyšla v roce 2009. Ale třeba budete mít štěstí.

Díky za pozornost a dobrý lov!

THE CARRIER / TRAVELS

4. ledna 2011 v 12:22 | Banan
Mám za sebou ostrej start do novýho roku. Byť ne v úplně nejlepší kondici, naservíroval jsem si oba rozjezdové koncerty na Sedmičce. 

THE CARRIER. Jejich singl a a nová deska mě baví fakt hodně. Je v tom tlak jak hovado a to i v pasážích, kdy to není rychlý. Stačí  jen basa bicí a stejně to cítíte. Velká zarputilost, tvrdost a důraz. Do toho texty, který vás rozstřelí. Mám tuhle kombinaci rád a naživo to fungovalo ještě trochu silněji a v jinejch souvislostech než na desce. Nečekal jsem žádný intelektuály v kostěnejch brejlých a košilých s politickejma nášivkama. Vlastně jsem čekal přesně takový chlápky jaký vylezli na podium. Když pak bez varování spustili a zvuk se vám zaříznul do hlavy, automaticky mě to vtáhlo do pitu. Bylo to hodně nahlas a zahraný úplně bez kompromisů. S trochou odtažitosti, která mě do toho ale přesně sedla. Nikdy jsem totiž The Carrier nevnímal jako sranda kapelu ani jsem si nemyslel, že by se chtěli nějak extra podbízet. A tak mě ten koncert fakt bavil. Měl v sobě něco ze starejch časů, trochu zloby a fuck you přístupu, melodie byly většinou pohřbený pod zarputilostí a kapela se s tím fakt nesrala. Líbilo se mi, že nedošlo ani na obvyklé pochlebování mezi každým songem a když zpěvák po třetí skladbě řekl, že jsou moc rádi, že tu jsou, tak jsem mu to věřil. Vím totiž, jakej je to pocit hrát podobnej koncert na místě, kde jste poprvé. A půlka sálu je v pohybu a řve texty. Je to naprosto v pořádku. Slyšel jsem pak, že to bylo macho a kapela působila nepříjemně. Nevím, trochu si říkám, kde kdo bere právo tohle posuzovat. A hlavně podle čeho. Podle pár minut na podiu? Vždycky jsem si myslel, že jsou to hlavně hc kids, který mají plnou pusu řečí o tom, jak bysme neměli bejt povrchní. A nejvíc povrchnosti pak nacházím právě v jejich podobných úsudcích. A místo aby s kapelou prohodili pár slov po koncertě (já to udělal a bylo to milý povídání, jeden z kytaristů je mimochodem učitel historie), tak radši vypouští moudra o tom, co je špatně. Možná i to byl důvod, proč se mi ten koncert tak líbil. The Carrier to tam prostě rozsekali po svém, tak jak to cítí. A to je mi asi mnohem příjemnější než miliontá póza citlivejch kluků, co hrajou tvrdou muziku a taky chtěj tak trochu zachránit svět zkrz svoje ipody a úzký kalhoty. 

Teď střih. Koncert TRAVELS. O 24 hodin později. Stejnej klub. Úplně jiná nálada. A zase skvělej zážitek. Na Travels bylo úplně nejlepší to, jak to bylo obyčejný. V tom úplně nejlepším slova smyslu. Obrovská skromnost v přístupu ke všemu a ke všem. Milý a nenucený vystupování. Trochu vtipkování. Intelektuální háčky bez jakékoliv pachuti povrchnosti. Politika reálných životů.
Cítil jsem z toho hodně podobné emoce jako z kapel v 90. letech. To, co v sobě mají kapely z Dischord. Prostě úplně obyčejný kluci a holky, co hrajou jednoduchou a skvělou muziku, ve které se čas od času odrazí váš vlastní život, vaše vlastní zážitky. A vy víte, že to je naprosto v pohodě, protože o těch věcech mluví někdo, kdo je jako vy. Tohle všechno bylo včera na Sedmičce přítomno v až neuvěřitelné koncentraci. Chvilku jsem se cítil, jako by byl rok 1995. A přestože to byl vlastně úplně jinej pocit, než na koncertě The Carrier, tak jsem se taky cítil opravdu spokojenej. Došlo mi, jak je skvělý, že jsem se nezavřel jen do jedný škatule, ale dokážu vnímat a ocenit na první pohled tolik rozdílný věci.