Listopad 2010

VÍKEND PLNÝ ZÁŽITKŮ

28. listopadu 2010 v 18:16 | Banan
Ano, přesně tak to bylo. Fakt jsem se těšil, až po dlouhé době vypadnu na víkend pryč z Prahy, navíc v naprosto dokonalé sestavě a s příslibem nevšedních zážitků. Všechno začalo před několika měsíci, kdy jsme se domluvili s Blumem, že s P2 zahrajem na "For Liberation Festu" na Vrahu. Přibrali jsme do auta Arana Satana a domluvili si ještě páteční zastávku v Holubníku. Odehrál jsem sice za svůj život opravdu hodně koncertů, ale zahrát si tyhle dva pro mě byla velká čest. O Holubníku už jsem se tady zmiňoval a aniž bych se chtěl opakovat, tak musím znovu říct, že to místo je naprosto speciální. Od první chvíle, co tam přijdete, máte pocit, že tam je všechno dobře. Cítíte se tam spíš jak v nějaký klubovně, než v klubu (hehe, slovní hříčka) a máte konstatní dojem, že se tam tak trochu zastavil čas. O tom ostatně svědčí i to, že jsem usnul asi až ve 4 ráno a to se mi fakt moc nestává. Trochu za to pravda mohla i ta Vesmírná Odysea promítana na zeď za kterou jsem se uložil, ale byl jsem rád, že zábava jela celou noc, je to dobrý znamení. A ta lehká bizarnost několika situací u mě vyloudila spíš úsměv na tváři. Skvěle jsem se pak v Holubníku cítil i ráno, u snídaně a kafíčka. A to už byl naprosto nezvratný důkaz, že se tam budu vždycky rád vracet. Klidně i na dlouhé politické diskuze s klukama, který to mají všechno pod palcem. Abych jim neustále připomínal, že to, v čem žijeme, je fakt mrdka i když se to na první pohled nezdá. Jedním dechem, ale dodávám, že jsem na ně hrdej a hrozně jim fandim.

Hrdej jsem i na Vraha. Další a dlouholetý důkaz, že když se chce, tak to jde. Byl jsem tam už hodněkrát a taky jsem se tam cítil vždycky dobře. Mnohokrát jsem přemýšlel, jak je možné udržet takovéhle místo naživu a včera mi to došlo naplno. Je to tou neskutečnou energií, která pohání Martina, Ctiba, Fekála, Kavana, Lochnese a mnoho dalších, kteří tuhle prokletou káru pořád táhnou dál. Nerad bych sklouzl do nějakého patetického přednesu a životní cestě a starých psech, ale ve své úplné podstatě je to přesně tak. Viděl jsem je tam několikrát na smrt unavený a nasraný a stejně tam jsou vždycky znova. A přesně v tom to je. No a když se navíc tohle místo a tahle parta spojí s energií někoho jako je Blum, zrodí se tak příjemná akce, jako byl včerejší festival. Vím, jak nevděčná je tohle "práce", zvlášť v téhle zkurvené době internetových válečníků. O to víc si toho všeho vážím a abslotně to respektuju. Je v tom opět obsažená neskutečná porce enrgie a to nejen Bluma, ale všech kluků a holek, který mu pomáhají. Včera jsem to zase cítil. Když jsem tam seděl a díval se na tu hromadu naprosto vynikajícího jídla, s hrnkem zapatistickýho kafe v ruce a s hřejivým pocitem v srdci. Byl jsem doma, mezi svýma lidma a přestože ne se všema bych chtěl asi trávit dovolenou, byl jsem naprosto šťastnej. A tenhle pocit ještě zesílil, když jsem viděl naprosto fantastické vystoupení Tyranie Identity. Měl jsem v podstatě celou dobu mrazení v zátylku, jak to bylo silné a přesvědčivé. Plný emocí, nadšení, odhodlání, zklamání, touhy........prostě naprosto skvělý a ještě navíc v některých chvílích odlehčený a vtipný. Parádní byla i Gattaca, je to vlastně postavený na podobných věcech, ale mnohem víc vás to rozmačká. Prostě mi tam včera na tom Vrahu uprostřed kopců, náledí a sněhu zase došlo, že jsem hrdej, že tohle jsou lidi, co znam. A že jsem šťastnej, že jsem strávil tenhle víkend s nima a s nejlepší partou na světě. Dva nejlepší večery mýho života. A jelikož za chvilku začínají na kopci Rise and Fall, doufám, že na to naváže třetí.

Playlist dnešního odpoledne:

1. ELLIOTT SMITH - "An Introduction to Elliott Smith " (Domino)
Závislost, které už se nezbavím. Venku je zkurvená zima, celej den je tma a ve vaší hlavě je milion a jedna věc. A tohle je výběr největších pecek od chlápka, který psal písničky, díky kterým je všechno najednou jasný a pochopitelný.

2. LOW - "Christmas" (Kranky)
Ano, taky bych si ťukal na čelo, kdyby mi někdo před pár dny řekl, že že album vánočních songů od Low je něco, bez čeho nejde tahle zima přežít. Nicméně zřejmě nic není větší pravda. V současné době pro mě není více uklidňující desky.

3. NIEL YOUNG - "Le Noise" (Reprise)
Všechno je tady: http://www.freemusic.cz/clanky/17342-neil-young-le-noise.html

.......ASI TAK NĚJAK

19. listopadu 2010 v 11:26 | Aran / Banan
Adamovi se tímhle textem na foru SR povedlo vystihnout spoustu věcí, který mi taky leží na srdci. Vlastně by to mohlo být takové pokračování toho, co jsem psal nedávno o deskách. Proto to sem dávám. Patří to sem.

Ty vole já jsem se teď vrátil z koncertu Daniela Higgse. Já nevím. Je mi jasný, že ráno budu litovat toho, co sem teď asi napíšu... a že budu litovat, že jsem si to nerozmyslel líp. To je jedno.

Co je pro vás vlastně Silver Rocket? Mně by to zajímalo. Není to náhodou jen web, kde se zastavíte na okružní online jízdě, která obsahuje ještě - tipuju - Freemusic, DIYcore a Czechcore? Není to náhodou jen tohle fórum, kam každej přilepí kdejakou píčovinu, co najde na YouTube? Já totiž nevím. Fakt v tomhle tápu. Je mi jedno, jestli tohle budete brát jako senilní kecy nějakýho starýho dědka a je mi jedno, že to pravděpodobně hned nějakej chytrej anonym nějak vtipně popraví. Já už na to seru.

My jsme teď v tejdnu dělali dva koncerty - Shrinebuilder a Daniela Higgse. Oba provary. Shrinebuilder dokonce největší provar v historii SR, kterej nás v podstatě úplně vyřadil na rok 2011. Ale o těch prachách to není kurva. Náš čas už se totiž naplnil, my jsme s tímhle skončili. Necháme to s klidným svědomím na lidech, který to evidentně dělají líp - Shindy, Stimul, AM 180, KYEO, Rachot, já nevím kdo všechno... Tohle bylo těch pověstnejch 15 minut pro naivní blbce z undergroundu, co to mysleli - HAHA - vlastně dobře, ale nedovedli si to celý spočítat a byli u toho ještě drzý a prostě to jednou muselo přijít. Ale nestydíme se, dokázali jsme tady myslím udělat pár super koncertů a budu na to vzpomínat s láskou a hrdostí a s vědomím čistýho štítu.

Ale to není o nás nebo o prachách. To je o VÁS. Já nechci kurva znít jako starej kořen, protože se díky vám všem cejtím pořád mladší a mladší, ale ty vole... Mně bude brzo 36 a jsem v Silver Rocket vlastně skoro nejmladší, mladší už je jen Pe.Klo a Bourek. A nenávidím tyhle kecy "jóóóó, to za našich mladejch let...", protože mladý léta každýho jsou každýho vlastní věc/možnost. Ale ty vole mě TAK STRAŠNĚ MRZÍ, o co přicházíte... Protože i když řadu z vás neznám osobně, tak je mi to prostě TAK líto. Já nevím, kolik je průměrnej věk lidí na SR koncertech, ale tipuju, že s těma svejma 36 rokama patřím spíš k těm starším, a že jste vesměs o dost mladší. Já měl štěstí, že jsem v Praze viděl živě kapely jako Yo La Tengo, Killdozer, Downcast, Nation Of Ulysses, Drive Like Jehu, God Machine, Tar, Love 666, Hammerhead... a pak třeba Karate, Unwound... pamatuju Girls Against Boys na 007, vybavuju si zaplněný Roxy s Jawbox coby headlinerama... To nepíšu, abyste byli nasraný. Já byl tenkrát mladej stejně jako vy a bral jsem to jako SAMOZŘEJMOST a taky jsem třeba polovinu koncertu prokecal na baru. Ale teď vidím, jakou jsem měl kliku, že jsem zažil tohle fantastický, neopakovatelný období. A taky si pamatuju, že jsem pár let zpátky musel jet do Lince a Norimberku, když jsem chtěl vidět Black Heart Procession. A do Drážďan, když jsem chtěl vidět 90 Day Men. Protože ty koncerty tady prostě nebyly. A teď tu jsou a je to samozřejmost a je to tak správně a já neskuhrám na návštěvnost, protože my na tomhle poli fakt už nejsme žádný "hráči" - protože jsme prostě na dně. Je mi jen líto, že jste neviděli Shrinebuilder a Daniela Higgse, protože vás beru jako stejnej kmen a říkám si - PROČ? Jako Daniel Higgs - to je prostě neuvěřitelný celý od začátku do konce. Shrinebuilder - já těch hlasitejch tvrdejch kapel viděl fakt hodně, ale Shrinebuilder? TY VOLE. Nelidský.

Já jsem magor, psychopat, robot. Pro mě neexistuje výmluva. Nechoďte na mě s penězma. Já byl taky student a neměl jsem co do huby, protože všechny prachy šly pochopitelně do muziky. A můžu vám říct, že to bylo stokrát jednodušší než živit čtyřčlennou rodinu v Praze. No ty vole jako ne stokrát - asi tak milionkrát. Každej má svý věci, svoje zájmy, svoje priority. Já se jen kurva snažím říct, že můj život je o něco bohatší, protože jsem viděl všechny ty kapely v 90. letech. A teď je to podobný, cejtím, že některý kapely, co sem jedou, jsou výjimečný v tom, co dělají - a že se to nemusí jen tak opakovat (aspoň už ne s náma, protože já toho mám po krk). Ne že to TENKRÁT bylo lepší. TEĎ je to kurva lepší!!!

Nevim, jsou to vaše životy a já jsem jen blbec, co se snaží v tom svým zanechat nějakou stopu. Tímhle celým se snažím říct jen to, že MOŽNÁ - samozřejmě pokud milujete muziku a blablabla - přicházíte o věci, který už se nemusí opakovat. A píšu to proto, že mi vlastně na vás - na tý posraný debilní SCÉNĚ - vlastně strašně strašně moc záleží. Taky jsem si tenkrát říkal, že si to triko God Machine koupím na jejich příštím koncertě - a pak umřel Jimmy Fernandez a žádný "příště" už prostě nebylo.

Jsou mi jedno všechny útoky, jsem obrněnej. Ráno budu tohle celý stejně nenávidět.

DESKY TÝDNE

16. listopadu 2010 v 12:20 | Banan
Venku zase prší. V Rekomandu jsem jen já a pouštím si novou desku SED NON SATIATA, která vyšla na Adagio 830. Je boží. Tady jsou další.

1. ROCKET FROM THE CRYPT - "Circa Now" (Headhunter)
Miluju tuhle kapelu a "Circa Now" byla jedna z desek, která mi od nich chyběla. Objevil jsem ji teď o víkendu v Berlíně v second hand sekci a mé srdce zaplesalo. Ve vnitřáku fotky chlápků v kravatách, trumpety a kontrabas. Všude doslová cáká pot. Pak to dáte na gramofon, volume doprava a jen čumíte. Tohle byl dobrej úlovek.

2. FUCKED UP - "Year of the Ox" (Merge)
Kolektování jejich singlů jsem už dávno vzdal, ale větší formáty bych měl rád všechny. Tímhle dvanáctipalcem jsem zase o krůček blíže k úspěchu. Vím, že spousta z vás je k Fucked Up trochu skeptických, ale já je miluju. Dokázali překročit spoustu nepsaných pravidel a zůstat nohama na zemi a pořád punk a to fakt respektuju. Tahle deska má opět super obal a naprosto unikátní muziku. Prostě dobrý.

3. POST REGIMENT - "s/t" (NNNW)
Ty vole, polskej punk je prostě naprosto super a tahle deska zabíjí. Cítíte z toho naprosté odhodlání a upřímnej vztek, ale má to na kilometry daleko k nějakému zjednodužšujícímu konceptu. Téměř po celou dobu z toho vlastně dost mrazí v zádech, hlavně při střídání dívčího a mužského vokálu. Při hledání toho nejlepšího polit punku opravdu není občas potřeba chodit moc daleko. A je fakt skoro neuvěřitelný, že to je nahrávka z roku 1992.

4. MÖRKHIMMEL - "Sheep in the Labyrinth" (Phobia)
Slávek, Játro, Tony a Maťko to tady zabili. Oproti prvnímu cd, mě tenhle materiál fakt rozsekal.
Surovej metalpunk, který nebere zajatce a má v sobě totální temnotu. Tuhle desku fakt nahrálo komando ztracenců, prokletých vlastní existencí - no shit.

5. GRINDERMAN - "Grinderman 2" (Anti)
Nick Cave je borec a tohle je boží deska. Víc k tomu fakt není moc co dodat. Totálně mě odrovnal už obal s vlkem a taky plakát, na kterém jsou členové kapely navlečený do kostýmu římských vojáků, jsou evidentně dost utahaný, všude okolo nich je spousta kafe a na tom plakátu je napsáno: "For All Our Fans. Love. Grinderman"

PŘICHÁZÍ SOUMRAK

7. listopadu 2010 v 17:46 | Banan
Vrátil jsem se z koncertu v Českých Budějovicích. Doufám, že všichni, co kouří ostatním do ksichtu jednou pochopí, jaký to je svinstvo. Ale myslím si, že spíš asi ne. Někdy je opravdu smutný vidět, jak se "alternativa" dokáže smrsknout na floutkovské pokuřování, dementní hulákání na baru, pár našivek a  do nekonečna opakovanou mantru "buďvpohoděkámo". Při noční cestě na byt jsem potkával lidi z diskotéky  a neviděl jsem žádnej rozdíl, snad kromě parfému od Hugo Bosse, který se smíchal s cigaretovým kouřem a alkoholovým odérem. Vím, že to občas není lehký mít hlavu nahoře, ale lehký to nemá nikdo. Díky všem, který se aspoň snaží.

Lehkou pachuť z večera ovšem dokonale vyléčila ranní sprcha, následné kafe, pak snídaně a skvělý oběd (díky!). Pak už mě čekala jen nekonečná cesta vlakem, ale poslední agónie babího léta rozprostřená do krajiny za oknem, ji činnila poměrně snesitelnou. Zvláštní náladu dokreslovali GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR ve sluchátkách. Jo, vím, je to trochu kýč, ale většinou to tak prostě dopadne, protože ať se snažím sebevíc, lepší skladbu než "Dead Flag Blues" si pro podobný situace neumím představit. Někde u Tábora přišel na řadu PROMOE a jeho "White Man´s Burden", deska, kterou jsem dlouho neposlouchal a která zafungovala až nepochopitelně stejně dobře jako GSYBE. Má v sobě sice trochu jiné emoce, ale na hip hopovou desku je až neuvěřitelně melancholická a přitom zatraceně chytrá a našláplá. V momentě, kdy došlo na "Headache" a nádherný dívčí vokál, byl jsem totálně v piči. U Benešova už jsme se blížili do finále a tak jsem si do uší nakouřil ORCHID "Dance Tonight, Revolution Tomorrow". Okamžitě se mi vybavila cesta vlakem z Plzně do Teplic na koncert Balaclavy někdy před mnoha lety, kdy jsem tuhle desku točil na kazetě ve walkmanu a byl jsem z ní úplně odvařenej. I po těch letech má stejnej dopad - brutální nářez a zároveň totální emo. Mám silnou pochybnost, že to bude někdy překonáno.

Praha mě uvítala deštěm a můj pokoj vůní vypraného prádla. Uvařil jsem si další kafe a do ruky vzal čerstvou novinku ve své sbírce. Nádherně udělanou desku TWILIGHT "Monument to Time End". Southern Lord si dali opravdu záležet, když to pak vidíte, tak jim nějaké zpoždění okamžitě odpustíte. Masivní rozkládací obal z tvrdého kartonu, přesýpací hodiny s kosou, parádní grafika a dva vinyly. Položil jsem je postupně na gramofon a otočil volume doprava. Venku zrovna kromě kapek deště padal i soumrak a kafe chladlo na stole, takže bylo v mihotavém světle vidět, jak z něho stoupá pára. Twilight se do toho opřeli a já získal pocit, že klidně může přijít konec světa, protože jsem připravenej. Pro spoustu z vás to asi bude vyhypovanej a nezajímavej black metal, navíc zatíženej sympatiemi k Burzum, a já to budu všechno chápat a nebudu se vám to snažit vymluvit. Mě ale tahle deska zamkla do sevření s kterého se jen tak nedostanu a prostě a jednodužše mě dostala. Soumrak se jen tak mihnul za okny a padla tma.......přišel čas zapálit svíčky a dát si to ještě jednou.

CRUDE A SELFISH NA 007

3. listopadu 2010 v 14:40 | Banan
Dělám koncert Crude a Selfish. Vím, že spousta lidí nesdílí mou obsesi k japonským kapelám, ale věřte mi, že tohle bude dobrý. Tohle jsem o tom napsal. Zbytek je na vás.

Připravte se na totální vyhlazení, nic menšího nás opravdu nečeká. Do Evropy přijíždí na velmi krátké turné japonská popravčí četa CRUDE. Vedle Forward, Judgement nebo Paintbox jedna ze základních Burning Spirit kapel, která funguje už od poloviny 90. let a jak to u japonských kapel bývá dobrým zvykem, je to pořád stejnej masakr. Extrémně útočná muzika, která se hrne kupředu s takovou energií, že s vámi zametá ze strany na stranu, do toho chytlavé skandované pasáže v japonštině, poctivá porce dokonalých metalových vyhrávek, které přijdou vždycky v tu správnou chvíli a v neposlední řadě samozřejmě zabijácké nasazení na hranici sebeobětování. K tomu mají Japonci historicky hodně blízko a předvádí to už několik desetiletí i na punkových pódiích. U Burning Spirit kapel hrál navíc vždycky velkou roli i fakt, že jejich muzika byla extrémně chytlavá a čitelnější než u jejich noise punk krajanů, nicméně si dokázala udržet smrtící tempo a tah, a navíc to vše obohatit o téměř heroické pasáže. Osobně jsem viděl CRUDE minulý rok na Chaos in Tejas Festivalu a byla to jízda jak hovado a desky jako Immorality nebo Attitude jsou totální klasikou. Šance vidět tuhle kapelu tady už se opravdu nemusí opakovat, takže doporučuju nezaváhat. STAND AND FIGHT!!!!!

No a společnost Crude nebude dělat nikdo jiný než SELFISH z Finska. Nejlepší Burning Spirit kapela, která není z Japonska, což může znít trochu jako vtip, nicméně je to holý fakt. SELFISH za svou dlouhou cestu (hrají už od roku 1989) došli až do míst, kde se japonským mistrům s přehledem vyrovnávají a i samotnou japonskou scénou jsou velmi, velmi respektováni. Jejich poslední dvě desky jsou skutečně čistou esencí Burning Spirit ingrediencí, jež jsou lehounce doplněné o skandinávskou hrubost. Takže opět očekávejte smrtící sóla, kterým budou sekundovat rychlé punkové bicí a hlučný rock'n'rollový feeling. Lepší kapelu si ke Crude fakt neumim představit.