LIFE LOVE REGRET

22. října 2010 v 21:59 | Banan
Jel jsem do Londýna na UNBROKEN. V 90. letech mi oba jejich koncerty utekly a přestože mám k reunionům velmi rezervovaný vztah, tenhle jsem si nemohl nechat ujít. Navíc mě setkání s Robem Moranem na koncertě Narrows v dubnu na Sedmičce téměř 100% přesvědčilo, že to prostě bude dobrý. Teď už ale střih, já stojím v londýnském univerzitním klubu s partou svých kámošů a kámošek a kochám se pohledem na zaplněný klub, kde se sešli fanoušci z celého světa. Nakupuju box se třema deskama, na kterých se skrývá kompletní Unbroken diskografie a dlouhou dobu se zasekávám na mikině, kde je fotka z obalu Th Smiths "Meat is Murder". Jen místo The Smiths je tam napsáno Unbroken a na helmě vojáka je "Life Love Regret" Naprosto boží. Z předkapel mě nejvíc zaujali Ceremony, ale dneska jsem tady kvůli nečemu jinému. Kolem desáté konečně přijdou na podium (které není, na výslovné přání kapely, odděleno od publiká žádnou barérou ani ochrankou), řeknou pár slov o tom, že nechtějí vidět žádné píčoviny a ubližování lidem v pitu, protože tenhle večer jsme tu všichni dohromady a rozjede se totální peklo. Hned první skladba je "And", v zápětí následuje "Blanket". Ještě v životě jsem nazažil, aby na koncertě viselo ve vzduchu tolik emocí. Kapela hrála úplně nadoraz, jakoby by nebyl rok 2010, ale 1994. Do toho všichni řvou texty a snaží se prodrat k mikrofonu. Jeden hit následoval druhej, při singalongu "In the Name of Progression", kterej řval doslova celej sál, mi běhal regulérně mráz po zádech, stejně jako "Give me a razor". Na konci přišel Robův proslov, u kterýho se neubránil slzám a pak už jen závěrečná "Absentee Debate" s brutálním opakujícím se riffem a řevem "I dont care!!!!!!". Pro mě to byl jednoznačně životní zažitek, kterej jsem strávil hrdě v pitu ve frontové linii a když to vše skončilo, byl jsem dokopanej jako nikdy, ale naprosto šťastnej. Byl to opravdu zážitek, na který nikdy nezapomenu a to nejen kvůli samotnému koncertu. Když jsem si totiž s Robem znovu povídal, řekl mi několik skvělých věcí. Třeba to, že Unbroken odehráli minulý rok dva koncerty v Kalifornii. První v San Diegu a vydělali na něm 12 000 USD. Všechny je dali Zapatistům. Druhej v L.A. a vydělali na něm 10 000 USD. Nechali si 1000 za letenky a zbytek dali své kamarádce, která pocházela z velmi chudé rodiny a která trpěla rakovinou a zbával ji maximálně rok života. Řekli jí, ať si za to koupí  cestu kolem světa. Pak řekl, že část peněz z londýnského koncertu opravdu dají na May Day v Praze a zbytek, že rozdělí mezi maminku Erica (kytarista Unbroken, který spáchal sebevraždu) a mezi organizaci, která se zabývá prevencí sebevražd. Nakonec řekl, že všechny reunion koncerty Unbroken byly a budou benefity. Nechci z nikoho dělat mesiáše, jen proto, že je schpen jednat jako lidská bytost. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že tohle je v současné době i na hc scéně dosti vyjímečný postoj. Pro mě je to pak důvod, proč tuhle kapelu i po tolika letech pořád miluju a stále dokáže měnit můj život, tak jak se jí to povedlo poprvé před patnácti lety. Tihle chlápci neztratili nic z toho, co v sobě měli a co je dělalo tolik vyjímečnými. Naopak, oheň v jejich srdcích možná hoří silněji, než kdykoliv před tím. Jsou asi obrovskou vyjímkou, ale zároveň také obrovskou inspirací. Nezbývá než poděkovat a pustit se do práce.

Playlist tohoto týdne:

1. HARVEY MILK - "A Small Turn of Human Kindness" (Hydra Head)
Brutální deska. Nepochopitelně strohá a zároveň plná pokroucenejch emocí. Tohle ještě nebude jen tak.

2. THREE MILE PILOT - "The Inevitable Past is the Future Forgotten" (Temprary Residence)
Koooooonečně!!!!!!!!!!! Po třinácti letech nová deska. Samozřejmě geniální.

3. TORCHE - "Songs for Singles" (Hydra Head)
Osm nových skladeb. Pořád neuvěřitelně chytlavý a hitový a přitom jízda jako prase.
Kdo měl strach, že Torche nemůžou navázat tam, kde skončil "Meandrthal", může si v klidu vydechnout. Fakt hrozně dobrý a navíc skvělej název desky.

...........víc jsem toho nestihl.............ale napravím to a dám vám vědět........díky za pozornost.......




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pedro Pedro | 23. října 2010 v 10:50 | Reagovat

HARVEY MILK! Moje deska roku a nejlepší jsou pecky z alba Speacial Wishes kde zněj chvílema jako Queen nebo Jethro Tull.

2 dav dav | 23. října 2010 v 21:28 | Reagovat

tyvole bany, ten report z unbroken je naprosto úžasnej!!! i když tu kapelu v podstatě neznám, je to jedno. přesně jsi popsal, o čem to celý má bejt...velký páni veteráni!

3 Cootcha Cootcha | 24. října 2010 v 16:03 | Reagovat

Unbroken..... lip bych to nerek... byl to namrd.... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama