Postřehy, žebříčky, glosy na Blog.cz

Celou druhou polovinu týdne jsem byl zavřený s Lahar ve studiu a to, co jsem poslouchal bylo tedy dost monotématické. V pondělí, úterý a ve středu  jsem najčastěji točil tyhle desky.

1. CEREMONY - "Rohnert Park" (Bridge 9)

Naprosto zabijácká deska, která mě nechce pustit. Už jsem o ní psal podrobněji na czechcore.cz, ale v tomhle žebříčku být prostě musí, protože mě rezonuje v hlavě pořád dokola. Fakt hodně se těším na jejich koncert na Sedmičce!

2. RAIN - "s/t" (Dischord)

Další klenot z Dischord katalogu, který se stal dostupný i obyčejným smrtelníkům. Ian a Jeff pokračují v provětrávání archívu, což je naprosto super. Rain je trochu polozapomenutá věc, podobně jako např. One Last Wish a sešli se v nich členové Youth Brigade a Gray Matter. Hudba je typický "Revolution Summer" sound a je samozřejmě geniální.

3. CROW - "Bloody Tear" (Prank)

První song je ABSOLUTNÍ hymna s nepochopitelným riffem a další skladby jsou přísné metal/crustové záseky. Tihle vládci temnoty tepou svůj crust s poctivou porcí dobrého metalu s typickou japonskou precizností a nechybí v něm nic. Deska už je pár let vyprodaná, ale Ken nyní udělal další repress, takže žádné výmluvy.

4. DAUGHTERS - "s/t" (Hydra Head)

Zdá se mi to, nebo tahle deska nějak zapadla? Přitom je podle mě naprosto geniální. Daughters došli do míst, kde si je fakt nemůžete splést ani omylem, jejich styl je naprosto specifický. Tohle je bohužel jejich labutí píseň, ale rozloučili se teda ve velkém stylu. Totální psychpatie a nervnost se střetla s touhou hrát písničky a výsledek vás rozseká na sračku.

5. REFUSED - "Everlasting" (EVR)

Moje první seznámení s Refused, rok 1995. Éra širokejch kalhot s řetězama, XL triček Earth Crisis a vtipnejch účesů. Muzika je houpavej new school se vším, co k tomuto stylu patřilo. I po 15ti letech se k téhle desce moc rád vracím, jen si nejsem jistej jestli je to její kvalitou a nebo jestli je to jen čistá nostalgie. Ve finále je to ale vlastně fuk.

Včera jsem byl v klubu Holubník v Kolíně. Vyrazil jsem tam s Obstacles. Před tím jsem si dali parádní oběd a klasicky Kutnou Horu. Byl krásnej den a vládla totální nedělní pohoda. Jel jsem na tenhle výlet částěčně i proto, že mě hrozně zajímalo jak to vypadá v klubu Holubník, který dali dohromady bratři Holubové. Při příjezdu do Kolína jsme chvilku tápali, ale nakonec potkáváme Juru a ten nás směruje do dvora před starý zámeček, kde už jsme jednou byli, ale našli jsme tam jen nejšílenější non stop hernu na světě. Vede nás do patra a nejednou se ocitáme přímo v Holubníku. Naprosto dokonale utajené místo, které na vás ale okamžitě dýchne tím, co podvědomě hledáte ve všech místech. Okamžitě si všimnu, že se konečně někomu podařilo udělat místnost na hraní tak, jak to má vypadat. Je příjemně malá, je tam jen velmi nízké podium, které v podstatě neexistuje, je však dostatečně široké a skýtá tak dostatek prostoru. Není tedy metr vysoké a 2 metry široké,  není v rohu a není před ním sloup (jedna z těchto variant se objevuje téměř v každém klubu v ČR, což nechápu). Okamžitě poznáte, že tohle místo vedou lidé, kteří mají jasno, chodí na konerty a chtějí, aby to bylo příjemné místo pro ty, kteří jsou jinak trochu hendikepováni. Bráchové a ostatní, kteří se kolem Holubníku motají jsou pak i skvělí baviči a hostitelé, takže včerejší večer dopadl parádně a doufám, že se bude tomuhle skvělýmu místu dařit a že jsem tam nebyl naposledy. Fakt největší respekt!

1. UŽ JSME DOMA - "Jeskyně" (Indies)

Nová a mnohem klidnější deska. Nicméně pořád geniální a to jak hudebně,

tak textově.

2. V/A - "Moravský Folk v Lucerně" (Indies)

Živák z roku 1984, kdy se na jednom podiu sešel Jarek Nohavica, Karel Plíhal,

Pavel Dobeš, Mirek Fojtík a další. Neopakovatelná atmosféra doby a některé opravdu skvělé skladby. Nejvíc mě asi dostává úvodní fojtíkova Ostrava.

3. DANIEL HIGGS - "Say God" (Thrill Jockey)

Nepochopitelná deska. Naprosto očišťující mantra s obrovským duchovním rozměrem, bez toho aby spadla do bahna nějaké náboženské agitace. Fakt hustý.

4. RED DONS -  "Fake Meets Failure" (Taken by Surprise)

Už o téhle dece byla řeč. Takže jen dodám, že ji mám s každým poslechem radši.

5. TRAGEDY - "Can We Call This Life?" (Tragedy)

Pravděpodobně nejlepší singl poslední dekády.

Stala se taková věc. Pavel Nezval zabookoval na 9. října koncert Brutal Knights na Sedmičce. Pak tam ještě pozval dvě kapely z Prahy a to Kung-Fu Girlz a Palahniuk. Nějaký čas na to se mi ozval Stefan z Wojczech, že jedou turné s Weekend Nachos a že by rádi hráli 9. října v Praze. První, co mě napadlo bylo, to spojit s tím koncertem Brutal Knights, ale jak všichni víte, na Sedmičce se musí končit v deset a pět kapel je prostě sebevražedná mise. Moc se mi do toho sice nechtělo, ale domluvil jsem se s Pavlem, že se zkusím Palahniuk a Kung-Fu Girlz zeptat jesti by jim nevadilo uvolnit místo pro kapely na turné. Obě dvě to pochobily a souhlasily, což mi přijde naprosto super. Přijde mi skvělý, že je pořád někdo schopen ustoupit a pomoct někomu, když je potřeba, přestože by třeba na tom koncertě moc rád hrál. Palahniuk a Kung-Fu Girlz mají můj největší respekt a slibuju, že se jim to budu snažit vynahradit. Ještě jednou díky, jste králové.

Do Rekomanda přišel balík s novýma deskama. Mám to už 15 let stejně a nemyslím si, že se to někdy změní. Pokaždé, když rozřezávám krabici a vytahuju ven vinyly, prožívám zvláštní chvíle naprostého štěstí. Je to jedna z věcí, které se asi nikdy nenabažím a jsem za to fakt rád, i když to spoustě lidí může přijít jako úplná blbost. Myslím ale, že mezi těmi, co čtou tenhle blog se najde dost těch, ktěří mi budou rozumět. Co chci ale říct je, že mi dneska při tomhle rituálu zase došlo, kolik vychází skvělých desek. Byl to jen jeden posranej balík a slyšel jsem z něj zlomek, přesto, mi ale i tak pár věcí solidně posadilo na prdel. Jako první jsem poslal na plotnu novou desku CEREMONY. Měl jsem takové to ničím nepodložené tušení, že to bude super a nemýlil jsem se ani v nejmenším. Mám Ceremony hodně rád, jsou jiný než ostatní kapely na Bridge Nine a dokázali to i na "Rohnert Park", kdy ten svůj totální nářez posunuli zase někam jinam a nahráli v podstatě  punkovou desku s tím, že tam zůstala zachovaná jejich originalita a přístup k věci. Některé skladby mají fakt boží nápady, je to hodně kompaktní a intenzivní a má to skvělej obal. Jděte do toho! Další šli na řadu 108 a jejich "18.61". Finální deska s Robem Fishem, který před rokem sliboval dvě věci. Že pokud se jeho víra ztratí, odejde ze 108 a že jejich poslední zásek bude ještě tvrdší než "New Beat from the Dead Heart". Obojí splnil. Hned úvodní song vém zlomí vaz, je to fakt tvrdý jako hovado a v některých chvílích i kurevsky rychlý. Vic Dicara si navíc udržel schopnost sekat do toho všeho zabijácké a hlavně zapamatovatelné riffy a Fish píše takové texty, že vás to posadí na prdel. Dohromady je to totální masakr. No a konec tohoto sloupku jsem si nechal pro RED DONS, které mimochodem poslouchám právě teď. Jejich nové album se jmenuje "Fake Meets Failure" a je fantastický. M5 mě už před dvěma týdny varoval a prorokoval, že budu tuhle desku vynášet do nebe a jako obvykle měl pravdu. Je to prostě a jednodušše skvělý punk, který má úplně všechno a ze všeho nejvíc uvěřitelnost. Chtěl bych říct, že miluju kapely jako Masshysteri, ale občas mi lehounce vadí, že je jejich styl dotaženej až k moc velké dokonalosti. Red Dons nahráli desku, která je stejně silná a navíc jim to věřím na 120%, což dělá mé dny trochu veselejší.

Vrátil jsem se z Brutal Assault festivalu v 8 hodin ráno. Byl to podobnej stav, jako když je člověk na dojezdu a svým způsobem to tak vlastně bylo. Jestli vás zajímá, jaké kapely byly nejlepší, tak jednoznačně VOIVOD a CONVERGE, totálně to rozštípaly. Ostatně stejně jako FIRST BLOOD před pár hodinama na Sedmičce. Teď už mi zbývají jen nej desky týdne a můžu umřít. Tentokráte jsou to všechno sedmipalce, v kterých jsem se hrabal po delší době. A docela jsem čuměl, co se v nich skrývá za skvosty. Tady jsou některé z nich.

1. P.J. BONNEMAN - "Jeg Kendte dem Ikke" (Spild af Vinyl)

Skvělý sing chlápka, který měl prsty snad ve všech zásadních kapelách kodaňské "druhé vlny".  Za všechny jmenujme např. No hope for the Kids nebo Gorilla Angreb. Typický úsporný punk v tradici 70. let s nakažlivými melodiemi a lo-fi produkcí bez toho, aby to bylo nějaký rádobyumění. Ostatně, že něco takového nehrozí, pochopíte hned podle obalu. Silně očišťující věc!

2. VACANT STATE - "State of Confusion" (D.I.Y)

Nová kapela Marka, zpěváka z Go it Alone a jejich demo vydané jako singl. Tentokráte však žádný Battery rip off (nechápat špatně, Go it Alone byla skvělá kapela!) ale totální nářez ve stylu klasického bostonského hc/punku. Nejblíže mají Vacant State jednoznačne k Negative FX a to je velký kompliment. Čtyři nekompromisní a řádně nasraný skladby, které vám solidně učešou pěšinku.

3. THE BLOOD OF THINE ENEMIES - "s/t" (Deathwish)

Jeden ze sólových projektů Jacoba Bannona z Converge. Krásný kartonový obal, moc hezký design a na drážkách ukryty Jacobovi temné vize, tentokráte zabalené do zvláštně odtažitých ambientních ploch. Když se vám to trefí do nálady, funguje to dokonale.

4. GAUZE - "s/t" (Prank)

Japonští velmistři a jejich singl na Prank nahraný v Polymorph studiu. Šest brutálních skladeb napěchovaných psychopatickou energií. Kdykoliv tuhle kapelu slyším, lámu si hlavu nad tím, jak je možné vyprodukovat tak intenzivní muziku.

5. UPSET - "Second Try to Burn the System" (The Smith and Nephew Comp./Alveran)

Hahaha, až teď mi došlo, že tenhle singl vyšel na Alveran, ovšem ještě v době kdy Sasha nevydával gangstery se zlatejma řetězama typu Copykill. Tohle je čítankovej příklad politického hc/punku, tak jak se hrál v Německu v druhé polovině 90. let. Je to vlastně takový střet Bremen školy a kapel z Ebullition a musím říct, že to má i po letech sílu jak hovado. Hořící fízlovský auta, revoluce, kapitalismus, stávky a celkově hodně politiky. Jo, kde jsou ty časy.......

Po dvou týdnech opět Šumava a zase se mi nechtělo vůbec zpátky do Prahy, přestože v podstatě pořád pršelo. Na skalách nad Vydrou jsem se cítil naprosto svobodnej a večery u ohně se skvělou partou lidí mi dodávaly zvláštní klid. Dnešní pád zpátky do reality pak byl poměrně tvrdý, přestože jsem se na něj snažil připravit. Chtěl jsem napsat, že nenávidím všechny, ale nebyla by to pravda. Nenávidím skoro všechny a pár lidí miluju. A pak taky miluju tyhle desky.

1. BRUCE SRINGSTEEN - "Nebraska" (Columbia)

Poprvé mi tohle album pustil M5 s potutelným úsměvem člověka, který přesně ví, co na mě platí. Venku pršelo a byla zima, přestože byla půlka května. Teď jsem si ji připoměl u Ondry doma, když jsme vařili večeři a hořel krb. Geniální album z roku 1982, které jakoby bylo stvořené přesně pro tyhle chvíle.

2. BLANK DOGS - "Under and Under" (In the Red)

Jeden z objevů roku 2008, který se v pravidelných intervalech vrací do mého života a vyvádí se mnou pěkné věci. Některé pocity už budou do smrti spojené s konkrétní muzikou a tady je to kurva silný pouto. Blank Dogs si berou to nejlepší z garage a post punku, mají náladu z které mrazí a refrény, které si můžete pobrukovat. A navíc jsem si tuhle desku koupil v Berlíně. Smrtící kombinace.

3. NILS FRAHM - "The Bells" (Frased Tapes)

Když jsem dopsal poslední větu o Blank Dogs, napustil jsem si vanu a všude v koupelně jsem zapálil svíčky.  Asi hodinu jsem pak ležel v nádherně horké vodě a poslouchal tuhle neuvěřitelnou desku. Nils Frahm je švédský klavírista a "The Bells" nahrál v grunewaldském kostele v Berlíně. Už dlouhou jsem neslyšel nahrávku, která by měla v sobě tolik emocí, přestože se na ní vůbec nezpívá.  Adame díky, je to fakt dokonalý.

4. POTOP - "s/t" (DIY)

Zabijácky sludge z Makedonie. Na obalu je fotka osla a veškeré informace jsou v azbuce (tímto omluvte případné nepřesnosti v názvu alba a vydavatele). Hodně autentický těžkotonážní masakr s atmosférou těžkou jak olověné mraky, táhnoucí se nad pustou krajinou a lehkou příchutí balkánského okultismu. Smrt.

5. BORN AGAINST - "Nine Patriotic Hymns for Children" (Vermiform/Prank)

Když se mě jednou někdo zeptá na desku, která by měla vyjádřit, co je hc/punk, mám jich na seznamu připravených asi pět. Tohle je jedna z nich. Ultrapolitická, chytrá, nasraná, originilální a naprosto nadčasová věc - absolutní povinnost každé punkové sbírky desek.

No, tak venku je zase docela hezky, mám rád ten chladivý vzduch hned po ránu, skvěle funguje dohromady se silným horkým kafem. Potom přišla na řadu rozcvička, dlouhá horká sprcha, banán a kostka tofu. No a teď už nejposlouchanější záležitosti tohoto týdne.

1. DEAD MOON - "Dead Ahead" (Tombstone)

No ty krávo.....tohle byl trochu nečekaný, ale za to naprosto absolutní zásek. Byl jsem schopen to poslouchat třeba 7x za sebou. Dokonalý živák z Melbourne, základní stavební kámen punku, mnou dlouhou dobu trestuhodně přehlížený. Atmosféra z které mrazí v zádech, geniálně jednoduché melodie a absolutně žádné pochyby o tom, jestli to je na celej život. O tom ostatně dost výmluvně hovoří i fakt, že Fred Cole a Toody Cole nyní pokračují v Pierced Arrows a na bicí s nimi hraje Kelly ze Severed Head of State.

2. NAIADA - "demo" (DIY)

Tak se to ke mě konečně dostalo fyzicky a posadilo mě to na zadek. Spejením členů La Phalené a La Prosperité dostala Naida jasné kontury a já konečně kapelu, po které jsem tak dlouho volal. Vynikající screamo, které v sobě má tu divnou těkavost a nestálost, kterou jsem tak miloval u kapel z 90. let. Nemám nejmenší ponětí, jak se tam tenhle element podařilo dostat i o 15 let později, ale je to každopádně dost zásadní věc, díky které tohle demo vyznívá tak skvěle. Navíc je to i parádně zahrané a moc se mi líbí texty. Skvělá práce! Snad vám Rajče vydá ten vinyl!

3. BAD CHOICE - "demo tape" (DIY)

Další demo, tentokráte kazetové, což miluju! Tahle paráda byla součástí balíčku od Jonaha z Fucked Up, který obsahoval ještě bootleg 12ep Madmen (o tom někdy příště). Bad Choice je nová hard core rubanice z Toronta, kde hraje na kytaru Beav, jinak zpěvák skvělých Urban Blight a taky zaskakující zpěvák na prvním euro tour Fucked Up. Od začátku do konce totální non stop jízda hodně inspirovaná starým Bostonem, hlavně pak prvním lp SSD a rannými F.U.´s. M-a-s-a-k-r!

4. KILLING THE DREAM - "Fractures" (Deathwish inc.)

V pořadí druhá jejich deska, která drtí kosti. Jak mám k tomuto stylu většinou dost zásadní nedůvěru, tak Killing the Dream mě opravdu dostávají, protože to vše hrají z maximální tvrdostí a naléhavostí. Navíc se nebojí občas kurevsky zrychlit, takže to není jen skládaní riffů ve středním tempu, které mají "tvořit atmosféru" jako třeba u poslední desky Modern Life is War. Fractures vás fakt doslova zmlátí a na mě osobně to má podobnej dopad jako nepřekonatelná poslední deska (a singl) Hope Conspiracy.

5. JUDGEMENT - "Just Be..." (HG Fact/Prank)

Ha, Ken z Prank převydal na vinylu tuhle totální klasiku japonského Burning Spirit. Koncentrovaná energie, kamikadze přístup k věci a jízda jak hovado, při které budte skandovat jako o život. Občas mám při poslechu tohohle singlu pocit, že jedu na horské dráze. Jo a naživo to bylo smrtící!