DESKY TÝDNE VOL.3

30. května 2010 v 23:18 | Banan
Tramtararááááááááááá!

1. JAROMÍR NOHAVICA - "Mikymauzoleum" (Monitor)
Ondra Fišer mi dal v pátek tuhle desku na originál kazetě, poslouchal jsem ji tedy jen o víkendu.  Přesto to s přehledem stačilo na to, aby ovládla tenhle žebříček. Pro mě je tohle asi nejlepší Nohavicova nahrávka (konkuruje jí možná "Divné Století"), která nemá slabé místo. Některé skladby jsou hodně temné a celé to na mě působí až nepochopitelně silně. Zbavit se závislosti na téhle desce je pro mě asi nemožný, takže to vidím tak, že ji budu točit dokola minimálně měsíc v kuse. Co se dá dělat......
2. PEŤO TÁZOK A KARAOKE TUNDRA - "Album" (Big Boss)
Vrátil jsem se k nim po delší době, ani nevím proč. Doprovázeli mě jedním hodně zvláštním obdobím, kdy jsem celé hodiny jen seděl a přemýšlel nad svým živoem. Tohle je tím pádem asi navždy soundtrack té doby a kdykoliv si to pustím, všechno se mi zase vrátí zpátky. Je hustý, jak je to pořád živý i když se spousta věcí změnila. Šílená deska, skvělý texty. Asi je dobrý si nějaký věci připomínat, i když to někdy není jednoduchý.
3. GUYANA PUNCH LINE - "Direkt Aktion" (Prank)
Uf! Podle mě naprostý vrchol emo violence! Třetí deska GPL vás rozjebe naprosto bez slitování.
Líbí se mi, že to má všechno větší řád, už to není jen mlácení od nikud nikam, ale pořád je to neskutečně intenzivní a nestálý. A taky opravdu hodně jedovatý a chytře vymyšlený. Dospělý chlapi...ale pořád magoři. Spolu s Das Oath asi fakt nejlepší věc, která posunula jeden umírající styl zase někam dál. Navíc je to opravdu hodně politický a většina PC kids to nepozná. Dvakrát zásah.
4. ENDSTAND - "Never Fall Into Silence" (Day After)
Jak jsem si tak četl Matesův report z jejich finálního koncertu, automaticky jsem zašátral do fochu a vytáhl na světlo přesně tuhle desku. V té době byli podle mě Endstand na vrcholu a tak je tam prostě všechno správně. Okolo "Never Fall Into Silence" je doslova pole statické energie, kapela hraje jako o život, zní velmi přirozeně a kurevsky přesvědčivě. Osobně mám hodně rád i "Burning Bridges", protože je hodně heavy, ale tady jsou zase totální hity, který už zůstanou nesmrtelný.
5. TRISTEZA - "Espuma" (Gravity)
Klasický San Diego. Hodně divný, těkavý a rozmazaný, ale zároveń zvláštním způsobem uklidňující. Tohle je deska, kterou mi před pár lety naložil Matt z Gravity spolu s dalšíma deskama z jeho labelu, který jsem ještě neměl (bylo jich dohromady asi 20, u mě doma si to zkontroloval a ty u kterých jsem lhal, že je mám a neměl jsem je, mi přinesl další den) Jsou chvíle, kdy v nočním tichu mého pokoje maká dokonale a i když si ji nepouštím tak často, je opravdu vyjímečná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama