BAŽETY A MANĚTOFONY

27. května 2010 v 21:41 | Banan
Martinův žebříček nej desek poslední doby, který obsahuje zmínku o francouzském emu, mě donutil sáhnout do sekce, kterou jsem neprovětrával už opravdu dlouho. Ano, i já mám pro tenhle styl velkou slabost a přestože mám opravdu rád všechny ty novější kapely jako Amanda Woodward, Daitro nebo Sed Non Satiata, tak kořeny mé lásky jsou přeci jen hlouběji v minulosti.

Začalo to asi kompilací  A FOOD NOT BOMBS, prvním dílem, který vyšel v roce 95 nebo 96. Kromě toho, že na tomhle skvělém lp byla vůbec první publikovaná skladba Swing Kids, znamenalo pro mě i seznámení s FINGER PRINT. Ano, první skladba na B straně patřila těmhle francouzským špinavcům a byl to totální nátěr. Hodně rychlá muzika a extrémě nasranej a uječenej zpěv. Mix starýcho hardcore/punku a ema z Ebullition, k tomu do té doby nevídaná energie a ta zvláštní francouzská příchuť, která Finger Print jasně odlišovala od ostatních kapel. Na Stonehenge vyšla komplet diskografie Finger Print na cd a je to povinnost! Každopádně od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel tuhle partu, jsem byl v pasti a postupně se ke mě dostávaly další skvělé kapely z Francie. Stále asi nejlepší nahrávkou téhle punkové školy je pro mě trojsplit PEU ÉTRE/CATHER MATHA/RACHEL. Tenhle skvost vyšel bohužel jen na cd (i když nádherně zpracovaném) a obsahoval těžce výbušný materiál. Především první dvě kapely jsou neuvěřitelnej nářez. Brutální a opět hodně rychlé songy, sem tam nějaká vybrnkávačka, zpěv v rodném jazyce a celkem nečekaná chytlavost. Jeden čas jsem to poslouchal pořád dokola. Rachel pak byli pomalejší, ale zase o to jedovatější a i jejich songy jsou super. Tohle cd se dost špatně shání, ale když ho někde uvidíte, neváhejte ani vteřinu, je to fakt totální věc. Dalším kultovním počinem je pak split IVICH/JASMINE - jednoduchý a hodně působivý obal, v kterém je zachyceno vlastně všechno, co v muzice. Smutek i vztek, hodně emocí, touha vzdorovat. Opět vokály na hranici únosnosti, ultrapolitické texty a obrovská autenticita. Tyhle staré nahrávky ještě neměly tak vylazenou produkci jako novější kapely, občas to byla zvukově solidní prasárna, ale zas to dýchalo obrovským odhodláním. Přesně tohle se dá říci i o ALCATRAZ a ANOMIE, dalších dvou kapelách té doby, které vyryly solidní rýhu do mého srdce. A opět, když je právě teď poslouchám, zjišťuju, že pro mě mají pořád obrovský význam. Nevím kolika lidem tyhle názvy něco řeknou, chtěl jsem jen připomenout pár kapel, který stály na úplném počátku jednoho stylu o kterém vím, že ho má spousta lidí rádo a připomenout tak jim i sobě jména, která už dnes skoro neslyším. A byla by velká škoda, kdyby zmizely úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rajtche rajtche | 27. května 2010 v 22:28 | Reagovat

-ty vole! tenhle 3-way split pro mě znemená taky strašně moc!!!
-PEU ÉTRE a CATHER MATHA tam maj songy fakt mega živelný a celý je to strašně moc hezky udělaný ten obal, jak už psal pan Banán.
+ 1. obrázek z bookletu = 1. moje kérka:)

- ALCATRAZ mi nakopali prdel ještě víc než Peu Etre, (kupodivu mě se Amanda Woodward moc nelíbí:) to je prostě sila jak prase, ta jejich diskografie! Oproti Peu Etre, odkud tam nějaký členové myslim že hráli tak to sice neni už tak yrový ta hudba, ale je to o hodně víc brutální! (myslim emocionálně:)
- nevim jestli tech cirka 12-13 songů z toho CD vubec vyšlo někdy na vinylu..., to bych moc chtěl!

2 rajtche rajtche | 27. května 2010 v 22:35 | Reagovat

..píšeš to moc hezky Milane! strašně mě to baví číst:)

3 Martin Martin | 28. května 2010 v 11:20 | Reagovat

Já se ke splitu Peu Etre + Carther Matha + Rachel dostal až někdy v 2005 a nebylo nádherně zpracované cd, ale BASFKA v úplně rozkřápanym obalu. Když jsem si to z kazeťáku kopíroval do PC, abych si to zazálohoval, hrozně sem se bál, že se mi pásek zamuchlá do hlavy  a bude po prdeli, ale nakonec se to zdárně podařilo, a i když třeba názvy songů jsem z "bookletu" té BASFKY jen víceméně odhadoval a před nedávnem jsem si split stáhnul v o dost lepší kvalitě, tu původní verzi mám pořád schovanou, abych pro potomky v post-digitálně laserovým věku zachoval ten punk. Jinak Carther Matha mě z toho troj splitu rozsekávaj nejvíc a je docela škoda, že to nikdy nevyšlo třeba na troj vinylu, to by byl mazec.

Jasemine: Když se mě po gymplu na přijímačkách na vejšku ptali, co bych tak jako označil za zlomovej okamžik mýho života, pohotově jsem odpověděl, že založeni punkové kapely Hadra v letu. Tím dalším zlomem pak bude asi song Heritage. Nic tak světobornýho, jako Hadra v letu to sice nebylo, ale uvědomění si určitejch věcí a vnitří klid je taky fajn. Jo a super cover pak udělali Yaphet Kotto.

4 Banan Banan | 28. května 2010 v 11:29 | Reagovat

Kluci díky za komenty! Mám radost!

5 rajtche rajtche | 28. května 2010 v 23:11 | Reagovat

- jo a na té kompilačce "A FOOD NOT BOMBS" maj Indian Summer neskutečně živelnej song!:)

6 hendrix hendrix | E-mail | Web | 29. května 2010 v 17:55 | Reagovat

o všem/všech,co tu Mílo píšeš,si doma hýčkám a neskutečně jsem polichocen,že to sdílíš též! pokud můžu,tak pro mě to byli právě Alcatraz spolu se splitkem Ivich/Jasemine,kteří mě rozjebali a pak už to jelo,celé Stonehenge recs. a vše,kde byl Christopher Mora!! french emo never die!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama