Květen 2010

DESKY TÝDNE VOL.3

30. května 2010 v 23:18 | Banan
Tramtararááááááááááá!

1. JAROMÍR NOHAVICA - "Mikymauzoleum" (Monitor)
Ondra Fišer mi dal v pátek tuhle desku na originál kazetě, poslouchal jsem ji tedy jen o víkendu.  Přesto to s přehledem stačilo na to, aby ovládla tenhle žebříček. Pro mě je tohle asi nejlepší Nohavicova nahrávka (konkuruje jí možná "Divné Století"), která nemá slabé místo. Některé skladby jsou hodně temné a celé to na mě působí až nepochopitelně silně. Zbavit se závislosti na téhle desce je pro mě asi nemožný, takže to vidím tak, že ji budu točit dokola minimálně měsíc v kuse. Co se dá dělat......
2. PEŤO TÁZOK A KARAOKE TUNDRA - "Album" (Big Boss)
Vrátil jsem se k nim po delší době, ani nevím proč. Doprovázeli mě jedním hodně zvláštním obdobím, kdy jsem celé hodiny jen seděl a přemýšlel nad svým živoem. Tohle je tím pádem asi navždy soundtrack té doby a kdykoliv si to pustím, všechno se mi zase vrátí zpátky. Je hustý, jak je to pořád živý i když se spousta věcí změnila. Šílená deska, skvělý texty. Asi je dobrý si nějaký věci připomínat, i když to někdy není jednoduchý.
3. GUYANA PUNCH LINE - "Direkt Aktion" (Prank)
Uf! Podle mě naprostý vrchol emo violence! Třetí deska GPL vás rozjebe naprosto bez slitování.
Líbí se mi, že to má všechno větší řád, už to není jen mlácení od nikud nikam, ale pořád je to neskutečně intenzivní a nestálý. A taky opravdu hodně jedovatý a chytře vymyšlený. Dospělý chlapi...ale pořád magoři. Spolu s Das Oath asi fakt nejlepší věc, která posunula jeden umírající styl zase někam dál. Navíc je to opravdu hodně politický a většina PC kids to nepozná. Dvakrát zásah.
4. ENDSTAND - "Never Fall Into Silence" (Day After)
Jak jsem si tak četl Matesův report z jejich finálního koncertu, automaticky jsem zašátral do fochu a vytáhl na světlo přesně tuhle desku. V té době byli podle mě Endstand na vrcholu a tak je tam prostě všechno správně. Okolo "Never Fall Into Silence" je doslova pole statické energie, kapela hraje jako o život, zní velmi přirozeně a kurevsky přesvědčivě. Osobně mám hodně rád i "Burning Bridges", protože je hodně heavy, ale tady jsou zase totální hity, který už zůstanou nesmrtelný.
5. TRISTEZA - "Espuma" (Gravity)
Klasický San Diego. Hodně divný, těkavý a rozmazaný, ale zároveń zvláštním způsobem uklidňující. Tohle je deska, kterou mi před pár lety naložil Matt z Gravity spolu s dalšíma deskama z jeho labelu, který jsem ještě neměl (bylo jich dohromady asi 20, u mě doma si to zkontroloval a ty u kterých jsem lhal, že je mám a neměl jsem je, mi přinesl další den) Jsou chvíle, kdy v nočním tichu mého pokoje maká dokonale a i když si ji nepouštím tak často, je opravdu vyjímečná.

PURE HATE

29. května 2010 v 23:45 | Banan
Po skvělé večeři ve společnosti Marka a Šamana, která byla proložena kávou a poslechem starých kraválů (první singl KEVORKIAN!!!!), jsem se vydal zpět k domovu a bylo to opravdu něco. Úplně jsem zapoměl, že je sobota, což mi došlo okamžitě po nástupu do tramvaje. Neuvěřitelná sbírka přiopilých  šašků, kteří se "hezky oblíkly" a vyrazili do ruchu velkoměsta. Tenisky Lacosta z výprodeje, pruhovaný svetry, nový kalhoty ze spoustou děr, špičatý boty, nagelovaný melíry. Demonstrace ubohosti jak zevnějškem, tak slizkýma kecama, jež měly oslnit dámskou část osazenstva. Trapná a tak půhledná hra na balení, machrování, žvásty odposlouchaný z reklam a televizních seriálů. Zase mi došlo, jak jsem šťastnej, že nejsem součástí téhle ubohé " lets party" kultury, kdy ze sebe jednou do týdne děláte mistra světa a přitom jste úplný nic. Na to abych to ve zdraví přežil bylo ovšem mé zjištění málo, takže nezbývalo než zkusit rezonující lidskou žumpu zardousit nějakou muzikou. Volba padla téměř okamžitě na TERROR - "Always the Hard Way" a byla to trefa. Od jisté doby tuhle kapelu obrovským způsobenm respektuju, za to jak se dokázala v reálu postavit za to, o čem zpívá na deskách. Terror svým postojem jasně demonstrovali, že to není jen póza a od té doby na mě má jejich muzika ještě silnější účinek než dřív. Jejich pojetí je o čisté hard core energii, mluví přímo a jednodužše, ale ne hloupě. Vím o mnoha lidech, kteří se jim smějou, ale myslím, že nakonec to budou oni, komu bude patřit poslední úsměv. Parta chlapíků z L.A., kterým táhne na 40, jsou víc a víc nasraný a všechen svůj vztek, zklamání i zbytek naděje pumpují do muziky. Tím pádem z toho vychází totálně upřímná a hodně vzteklá deska, kde se odráží trocha světla. Pro spoustu z vás to bude asi úsměvný, ale mě ty slova o rodině, scéně a bratrství nepřijdou patetický, protože na 100% věřím, že to to jediný, co tyhle chlápky drží při životě. Ale zároveň si moc dobře uvědomují, že jim už není a nebude 20. Chápu to čím dál tím víc. A dneska v té tramvaji, kdy Terror smývali svým vztekem tu sračku kolem mě, mi naplno došlo, že doklepat to v týhle scéně je rozhodně ta lepší varianta.

BAŽETY A MANĚTOFONY

27. května 2010 v 21:41 | Banan
Martinův žebříček nej desek poslední doby, který obsahuje zmínku o francouzském emu, mě donutil sáhnout do sekce, kterou jsem neprovětrával už opravdu dlouho. Ano, i já mám pro tenhle styl velkou slabost a přestože mám opravdu rád všechny ty novější kapely jako Amanda Woodward, Daitro nebo Sed Non Satiata, tak kořeny mé lásky jsou přeci jen hlouběji v minulosti.

Začalo to asi kompilací  A FOOD NOT BOMBS, prvním dílem, který vyšel v roce 95 nebo 96. Kromě toho, že na tomhle skvělém lp byla vůbec první publikovaná skladba Swing Kids, znamenalo pro mě i seznámení s FINGER PRINT. Ano, první skladba na B straně patřila těmhle francouzským špinavcům a byl to totální nátěr. Hodně rychlá muzika a extrémě nasranej a uječenej zpěv. Mix starýcho hardcore/punku a ema z Ebullition, k tomu do té doby nevídaná energie a ta zvláštní francouzská příchuť, která Finger Print jasně odlišovala od ostatních kapel. Na Stonehenge vyšla komplet diskografie Finger Print na cd a je to povinnost! Každopádně od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel tuhle partu, jsem byl v pasti a postupně se ke mě dostávaly další skvělé kapely z Francie. Stále asi nejlepší nahrávkou téhle punkové školy je pro mě trojsplit PEU ÉTRE/CATHER MATHA/RACHEL. Tenhle skvost vyšel bohužel jen na cd (i když nádherně zpracovaném) a obsahoval těžce výbušný materiál. Především první dvě kapely jsou neuvěřitelnej nářez. Brutální a opět hodně rychlé songy, sem tam nějaká vybrnkávačka, zpěv v rodném jazyce a celkem nečekaná chytlavost. Jeden čas jsem to poslouchal pořád dokola. Rachel pak byli pomalejší, ale zase o to jedovatější a i jejich songy jsou super. Tohle cd se dost špatně shání, ale když ho někde uvidíte, neváhejte ani vteřinu, je to fakt totální věc. Dalším kultovním počinem je pak split IVICH/JASMINE - jednoduchý a hodně působivý obal, v kterém je zachyceno vlastně všechno, co v muzice. Smutek i vztek, hodně emocí, touha vzdorovat. Opět vokály na hranici únosnosti, ultrapolitické texty a obrovská autenticita. Tyhle staré nahrávky ještě neměly tak vylazenou produkci jako novější kapely, občas to byla zvukově solidní prasárna, ale zas to dýchalo obrovským odhodláním. Přesně tohle se dá říci i o ALCATRAZ a ANOMIE, dalších dvou kapelách té doby, které vyryly solidní rýhu do mého srdce. A opět, když je právě teď poslouchám, zjišťuju, že pro mě mají pořád obrovský význam. Nevím kolika lidem tyhle názvy něco řeknou, chtěl jsem jen připomenout pár kapel, který stály na úplném počátku jednoho stylu o kterém vím, že ho má spousta lidí rádo a připomenout tak jim i sobě jména, která už dnes skoro neslyším. A byla by velká škoda, kdyby zmizely úplně.

CHVILKA NOSTALGIE

25. května 2010 v 20:23 | Banan
Venku se střídá vedro s deštěm a já se po delší době hrabu v deskách ve velkém stylu. Mám je roztahané po pokoji, různě je přendavám a prohlížím si je. Viděli jste film Všechny Moje Lásky? Tak asi tak nějak. Nejvíc mě na tom všem dostává, že si téměř ke každé desce dokážu vybavit její příběh. To, kde jsem si ji koupil, co mě k tomu vedlo, co jsem si myslel, když jsem ji poprvé poslouchal atd. Za těch 15 let je to fakt brutální porce muziky a přesto se mi většina vzpomínek vybavuje velmi jasně a v podstatě okamžitě. Je to pro mě důkaz, že to tak asi má být, že to je prostě moje cesta. Protože pár desek u mě dokázalo vyvolat regulérní mrazení v zádech už jen tím, že jsem je vzal do ruky. Tady jsou některé z nich.

RUSTY JAMES - "s/t"
Tuhle kapelu naprosto nepokrytě miluju. Dnes totálně zapadala prachem a mé nadšení sdílí asi jen M5, ale tak nějak už jsem rezignoval. Rusty James dokázali propojit osobní a politickou rovinu punku tak, jako nikdo jiný a tak se obrazy vašeho dětství přirozeně propojují s touhou žít život po svém. Melancholie ruku v ruce s odhodláním. I po tolika letech se mi derou slzy do očí, jak z muziky, tak z textů. Dvakrát jsem je skoro viděl naživo, ale nikdy se mi to bohužel nepovedlo.

FOUR WALLS FALLING - "Food for Worms"
Pamatuju se, že poprvé jsem tuhle desku slyšel ve sluchátkách, když jsem jen na kole na poštu do vedlejší vesnice. V kapse jsem měl walkman a v něm šuměla tahle kazeta. Jelo se přes pole, byl nádhernej letní den na začátku prázdnin, mě bylo skoro 16 let a v uších mi rezonoval naléhavý hlas Taylora Steela. Oproti první desce "Culture Shock" byla tentokráte muzika FWF pomalejší, intenzivnější, šla více pod kůži a obsah textů byl političtější než kdykoliv před tím. Ze začátku jsem tam postrádal ten dřívější tah na branku, ale čím více jsem ji poslouchal, tím více jsem ji miloval. A zůstalo to tak dodnes.

EMBER - "One Cell Will Become Two"
Debutní singl Ember, který to totálně rozsekal. Hodně silná inspirace v Unbroken a Undertow.
Na téhle nahrávce znějí Ember extrémě tvrdě a naštvaně, i když už tady je cítit že to všechno hrají hlavně srdcem. Fakt totálně čumim, jakej to má i po tolika letech emocionální náboj a kurevskou sílu. Jejich velkou desku taky samozřejmě zbožňuju, ale tohle byl především hard core a i po letech to tam pořád je!

ICONOCLAST/MEREL - "split"
Hehe, úplně první deska, co jsem si kdy koupil. Frontální útok na psychiku od dvou kapel, co měly jasno. Hodně divný nápady na kytaru a rytmika, disharmonie, střídání tempa, punkový postupy rozjebaný intelektuálním přístupem k věci. Fakt, takhle se hrálo v polovině 90. let emo a byla to jízda. Asi nikdy nezapomenu na moment, kdy zpěvák z Merel poprvé nastopil ze svým vokálem a já si říkal......a kurva! Merel byla mimochodem také první kapela, kterou jsme viděl na 007 a ten koncert byl maso! Basák, co vypadal jako Papén se zrzavejma kudrlinama a epileptickej bubeník. Krásný vzpomínky!

ABHINANDA - "Senseless"
Švédský straight edge hard core je na svém úplném vrcholu. Umea je domovem snad pro 20 kapel,  Abhinanda vydává svou první velkou desku a je to neuvěřitelnej nátěr. Všichni jsou plný enthusiasmu, nadšení a ideálů, mluví se o scéně, veganství a straight edge. Na každém koncertě je totálně narváno a atmosféra je nepopsatelná. Všichni znají texty, na podiu je nepřetržitě nejméně 20 lidí, probíhá permanentní masovej stagediving. Po koncertě zůstávají všichni v sále a povídají si. Nikdo nemá internet ani mobilní telefon. Přesně takhle to vypadalo i na jejich koncertě v Roxy v roce 1995 a vlastně kdekoliv, kde fungovala hard core scéna. "Senseless" ty vzpomínky oživuje až neskutečně, úplně z ní prýští nergie, která tohle všechno hnala kupředu. Není v ní ještě ten rock´n´roll prvek pozdějších desek (které jsou ovšem taky skvělé!), je to jen čistá hard core rubanice od kluků, kterým ještě nebylo ani 20 let a věřili, že můžou změnit svět.

DESKY TÝDNE VOL. 2

23. května 2010 v 17:28 | Banan
Je tady neděle, čas na další rekapitulaci.

1. ADAM GREEN - "Minor Love" (Fat Posum Records)
    Naprosto skvělá nová deska. Trochu více dospělá než jeho předešlé nahrávky, což mi 
    vyhovuje. V něčem mi Adam Green připomíná Dana Sartaina, takže to taky vidím na 
    velkou lásku. Jo a zkuste si k téhle desce uvařit kafe, jako by byla napsaná přesně 
    kvůli tomu! 
2. CUT THE SHIT - "Harmed and Dangerous" (Gloom Records)
    Zabijácká hc/punková záležitost z počátku dekády. Stejně výbušná jako třeba nejlepší desky
    od Tear it Up, ale s přímočařejší strukturou songů. Evidentní inspirace ve starém Bostonu je
    naprosto v pořádku, protože tihle bijci jsou ze stejného města. Nasraná, místy dost misan-
    tropní rubanice, která jede od začátku do konce! Jednoznačně jejich nejlepší věc!
3. HARD SKIN - "Make My Tea" (Feral Ward)
    Tři absolutní hity od nejvtipnější kapely, co znám. Můžete to poslouchat pořád dokola
    a vždycky budte hrozit pěstí a zpívat singalongy. Tahle parodie na oi kapely je dotožená
    k takové dokonalosti, že strká do kapsy většinu z nich. Tvrdý a chytlavý oi/punk,
    totální texty a obal. "Thanks to no cunt in America - you are all wankers - FACT".
4. V/A BLOODSTAINS ACROSS YUGOSLAVIA - "22 Essential Punk Rock Blasts" (Fanclub)
    Jedna ze série kompilací mapující hc/punk scénu v různých částech světa. A tohle je extrémně
    povedená kolekce. Bývalá Jugoslávie měla i díky benevolentnější politice tamního režimu
    neuvěřitelně plodnou scénu a nejstarší nahrávky sahají až do 70. let. Tady je to co kapela, to 
    absolutní bomba, vše v rodném jazyce a s naprosto autentickým rukopisem. Na desce najde-
    te tyhle kapely. Pekinska Patka, Pankrti, Paraf, Kuzle, Buldogi, Prljavo Kazaliste, Termiti, 
    Problemi a Indust Bag.  
5. HENRY FIAT´S OPEN SORE - "Mondo Blotto" (Alien Snatch! Records)
    Parta pošahanejch punks ze Švédska, co dělala předkapelu The Hives a jejich poslední
    zářez. Punkový vypalovačky pod 2 minuty, ujetý postupy a totální jízda!

PÍSEK, MEAN SEASON, ICEBURN

21. května 2010 v 1:17 | Banan
Miluju měnší města. Hlavně v podvečer, kdy jsou skoro prázdná, tak mají fakt obrovské kouzlo. Tlumené světlo je uklidňující a v tuhle roční dobu navíc zduch krásně voní přicházejícím létem. Dnešní den byl přesně takový a tak jsem si po zkoušce dal procházku podél řeky skoro přes celý PÍSEK. Do sluchátek jsem si pustil "Grace" od MEAN SEASON a trochu nečekaně jsem tím připravil sám sobě dost zvláštní zážitek. Mean Season byla kapela z Kalifornie, kde působili někteří členové Outspoken a zanechala za sebou jen singl a velkou desku a to právě "Grace". Je to jeden z těch mála případů, kdy propojení metalových a hard core prvků vytváří dokonalou symbiózu a navíc zcela ojedinělou kombinaci. Ta deska je hodně smutná, v něčem možná až chladná, ale zároveň má obrovskou energii a je z ní cítit neskutečný odhodlání. To bylo pro polovinu 90. let a tuhle oblast naprosto typické, byl to  především straight edge hard core a tihle chlápci měli ideály. V Mean Season se to spojilo s více osobním pohledem na svět a nějakou tou lehčí depresí a vznikla naprosto vyjímečná a nadčasová deska, která končí pekelným akustickým songem, který mě vždycky úplně rozstřelí. V kombinaci s dnešním podvečerem, Otavou a romantickou scenérií Písku, mě poslech téhle desky úplně vykolejil a poslal mě na výlet do mého nepodivnějšího podvědomí. Když Mean Season dohráli, pustil jsem si první desku od ICEBURN a to už byl úplný konec. "Firon" vyšla v roce 1992 na Victory Records (hahaha!!!) a napumpovala do nic netušících hc kids pořádnou dávku podivnejch postupů a ještě divnější nálady. Oproti dalším deskám na Revelation jsou to sice pořád písničky, ale Iceburn už podvědomě míří nějam úplně jinam a tak z toho vylézá fakt hustá a intenzivní záležitost s totálně zvláštní melodikou, která je nezařaditelná do jakékoliv škatulky. Dnes je tahle kapela řekl bych úplně zapomenutá a extra jejich první desky, ale já je svého času miloval a "Firon" pro mě hodně znamená. Vybavují se mi fragmenty z let 1995 a 1996, poslouchání kazet z rozhašenýho kazeťáku, jejich nekonečný nahrávání, výlety k řece na kole a sledování Terminátora 2 s českým rychlodabingem. A pak taky Gentry Densley spící na podlaze bytu u Pepy Křepelky. To on byl vždy hybnou pákou a duší Iceburn a v současné době hraje v parádní kapele Eagle Twin, která vychází na Southern Lord Records. Bylo opravdu zvláštní  jak muzika Iceburn a Mean Season zafungovala dohromady s atmosférou podvečerního Písku, ale znovu mi to připomělo, že intenzivní zážitky můžou přijít i velmi nečekaně a navodit hodně divnej stav i někomu, kdo neměl 15 let žádný drogy. A to je to vlastně jenom muzika.........

ZPĚTNÁ VAZBA

20. května 2010 v 0:57 | Banan
Koncert WOVEN HAND skončil před pár hodinama a byl neskutečnej. Stejně jako u Black Heart Procession je to asi dost těžko přenosný zážitek, ale i tak si myslím, že by pár slov mělo být vyřčeno. Nejvíc mě asi dostala intenzita, atmosféra a napětí celého vystoupení, skvělý pěvecký výkon Eugena Edwardse a dokonalá souhra celé kapely. Přesto to ale nebylo nijak chladné a odtažité, ale naopak velmi pohlcující. Opravdu krásný zážitek! Navíc jsem si po cestě z Akropole uvědomil, že jsem za poslední 2 týdny viděl několik naprosto skvělých koncertů, které jsem všechny bez problémů vydržel fascinovaně sledovat od začátku do konce. Během posledního roku se mi to stalo zřídka, ale teď se to povedlo Wolves in the Throne Room, Grails, Black Heart Procession a Woven Hand a mě došlo jaké máme obrovské štěstí, že k nám jezdí tolik vyjímečných kapel. A to mi ještě několik zajímavých akcí uteklo, nejvíc mě asi mrzí Trainwreck a Celeste V Jelení. Tak choďte na koncerty kurva, je fakt z čeho vybírat!

PÁR TIPŮ - TENTOKRÁT VÍC HEAVY

18. května 2010 v 20:40 | Banan
Zaměřme se nejprve na velice agilní label Tee Pee Records. Ten vydal dvě skvělé desky, které by neměly uniknout nikomu, kdo má rád např. Baroness, Torche, Kylesa, Saviours, Witch nebo samozřejmě Black Sabbath. Tou první je novinka od PRIESTESS s názvem "Prior to the Fire", která přináší parádní mix starého metalu, hard rock riffů a punkového feelingu. Celkové pojetí je trochu melodičtější, v něčem mi to připomíná poslední Torche smíchané s "Red Album" od Baroness. Fakt doporučuju! Druhou deskou je "The Sleeping Eye" od IRON AGE. Měl jsem je vždy zařazené  do tough guy hard core scény a asi to tak i bylo, ale tahle deska všechno mění. Výchozím bodem jsou sice pořád Cro-Mags, ovšem vliv staré Metallicy tu dostal trochu více prostoru a začali se dít věci. Celá deska je překvapivě hodně barevná, skoro se dá říct až epická, ale zůstal nekompromisní tah na branku a je to jízda jak prase!

Další pecku připravili Southern Lord a to reedici drtícího alba "Flower of Disease" od GOATSNAKE. Byla to v pořadí jejich druhá velká deska a původně vyšla v roce 2000 na Man´s Ruin Records. V kapele se sešla dost solidní sestava v které nechyběl Pete Stahl (ex - Scream, Wool) a jeden z architektů Sunn o))) a Southern Lord Records, kytarista Greg Anderson.

No a konečně Neurot Recordings a další pokráčování Triad Series. To aktuální nese název HAWKWIND TRIAD: HARVESTMAN, US CHRISTMAS, MINSK a jedná se o album cover songů od staré britské kapely Hawkwind, která položila základy celému psychadelickému rocku a dnes už dost upadla v zapomění. Harvestman a US Christmas předělali po čtyřech skladbách, Minsk tři a je to paráda! Vřele doporučuju, stejně jako originál!

DOBRÉ KONCERTY NA OBZORU

18. května 2010 v 0:24 | Banan
Ve středu 19.5. budou hrát v Praze v Akropoli WOVEN HAND. Ústřední postavou téhle kapely je  David Eugene Edwards, kterého můžete znát ze skvělých 16 Horsepower (na Alternative Tentacles nedávno vyšla reedice jejich desky "Secret South"). Woven Hand jsou jim v mnohém podobní, stojí především na totálně uhrančivém Edwardsově výkonu, který se při živém vystupování ještě násobí. Zhruba před rokem a půl jsem je viděl v Arše a byl to pro mě rozhodně jeden z koncertů roku. Hodně silný zážitek očekávám i těď, kdy jsou Woven Hand na turné k nové desce "The Threshing Floor".

Z trochu jiného soudku bude koncert TOTAL ABUSE, kteří se chystají rozstřílet brněnský Yacht. Datum vyhlazení je stanoven na pátek 21.5. a nelze očekávat nic menšího, než totální noise punk destrukci. Tahle kapela z Texasu vydala několik nekompromisních desek na Deranged Records (např. Fucked Up, Career Suicide, D.S. 13, Haymaker), z nichž zejména první bezejmené lp vyráží zuby z huby. Extrémně útočnej a nasranej hc/punk s distort zvukem, kde se ultrarychlé pasáže střídají s ubíjejícími pomalejšími plochami, jejichž intenzita je znásobena nekompromisním kytarovým vazbením. Celé to zní jako bastard Black Flag, Die Kreuzen, Siege a Void a to jak jistě uznáte, je dost solidní kombinace. Ze současných kapel můžou být dobrým vodítkem Sex/Vid, kteří nám ukázali zač je toho loket na konci roku V Jelení. I Total Abuse mají venku novou desku, jmenuje se "Mutt" a vyšla tentokráte na labelu členů No Age. Předskakovat budou THE PUBLIC ze Slovenska.

PÁR TIPŮ

17. května 2010 v 10:32 | Banan
Dost často mám pocit, že desky o kterých si myslím, že jsou super, v ČR úplně zapadnou. Nevím jestli to tenhle blog změní, ale možná někteří z vás objeví skvělé nahrávky.


Členové Naked Raygun a Methadons v současné době působí v geniální kapele THE BOMB. No Idea vydali jejich poslední desku "Speed is Everything" na vinylu s download kódem. Docela dlouho jsem tuhle kapelu ignoroval, ale je neuvěřitelná. Melodický a přitom energický punk s lehce melancholickou náladou a božím zpěvem. Jestli máte rádi třeba Leatherface nebo samozřejmě Nayked Raygun, velmi vřele doporučuji.

Finští I WALK THE LINE mají venku svou čtvrtou velkou desku s názvem "Language of the Lost"
Trochu překvapivě ji nemá tentokráte na svědomí Combat Rock Industry, ale Fullstream Records ve spolupráci s Rookie Records. No a IWL dokazují, že budou pravděpodobně lepší a lepší, protože jejich současná podoba jako by v sobě spojila to nejlepší z Murder City Devils (temnější klávesové plochy), Agent Orange (přímočaré punkové melodie)  a třeba Anti-Flag (hitové nápěvy refrénů). Vše doplněno o specifickou severskou odtažitost Suverénní je i zpěv a album má super zvuk. Tihle pánové a dáma se opravdu vyznají.

Členové Graf Orlock a Mohram Atta stojí za black metal projektem z názvem FELL VOICES. Na desce nejsou uvedeny téměř žádné informace, takže se dá rozluštit pouze to, že vyšla na Human Resources Records. Jedná se o primitivní a řádně dřevní black metal s brutální atmosférou a jednu z mála "kapel" v tomto stylu, která je slovy Stefana z Vendetta Records (který mi ji doporučil) "politically not stupid". Stránky labelu jsou: humanresources.bigcartel.com

DESKY TÝDNE

16. května 2010 v 21:23 | Banan
Tohle by měla být pravidelná rubrika, kde se budou objevovat desky, které mě nejvíce zaujaly. Nemusí to být zdaleka jen nové věci, ale i ty, ke kterým jsem se třeba po letech vrátil, nebo si mě našly až teď. A samozřejmě i tady platí, že se nemusí jednat jen o hc/punk záležitosti. Pojďme tedy rovnou na to.


1. HARVESTMAN - "Trinity" (Neurot Recordings)
    Nová deska ambientního projektu Steve Von Tilla z Neurosis. Muzika z jiného světa, ideální na 
    poslech uprostřed noci.
2. MASSHYSTERI - "s/t" (Ny Vag Records)
    Punkerky a punkáči ze švédské Umea vydali novou geniální desku, která se vrací ještě 
    více ke kořenům punku. Recenzi najdete na stránkách czechcore.cz
3. DANIEL STRIPED TIGER - "Capital Cities" (Clean Plate Records)
    Klasické screamo jak vystřižené z 90. let. Chytrá muzika, chytré texty, intenzivní nálada.
4. KAREL KRYL - "Tekuté Písky" (Bonton)
    Trochu méně známé skladby, ale opět neuvěřitelně působivé. Jsem schopen to poslouchat třeba
    10x za sebou.
5. INTO ANOTHER - "Ignaurus" (Revelation Records)
    Našel jsem tuhle parádu nahranou na staré kazetě spolu s Old Time Relijun. A tak teď při každém
    vaření v kuchyni vzpomínám na léto 1997, kdy jsem neposlouchal nic jiného. Fantastická věc.

ÚVOD

16. května 2010 v 21:08 | Banan
Ahoj, vítám vás na svém novém blogu. Chtěl bych aby fungoval jako místo, kde se budou objevovat různé mé postřehy, doporučení, komentáře a informace ohledně dění  především v hc/punk scéně. To stylové vymezení ale nebude nijak úzce vyprofilované, na to je tenhle svět moc komplikovanej. Nějak mi prostě chyběl prostor, který by byl více osobní a bez přesně vymezených mantinelů, tak jsem zvolil tuhle cestu. Hlavní náplň je uvedená i v názvu, ale může se tady objevit vlastně cokoliv. Chtěl bych celému blogu zachovat trochu střízlivější formu, nejsem moc na nějaké vychytávky a chci se soustředit především na obsah. Tak jestli hledáte nějakou extra zábavu, budete muset asi jinam. Díky za pozornost a opatrujte se.